Služba na okraji

V minulých dnech navštívilo západní Čechy několik členů místní skupiny Pax Christi ze západoměmeckého Sulzbachu. Sulzbach je městečko s 5000 obyvateli nedaleko Stuttgartu. Zatímco se většina skupin Pax Christi angažuje politicky, tato skupina je činná spíše v sociální sféře. Skupina vznikla kolem jedné rodiny asi před 15 lety. Dnes ji tvoří, kromě rodinných příslušníků, patnáct lidí, kteří se aktivně na službě podílí, a dále sympatizanti, kteří pravidelně finančně přispívají.

Momentálně jsou prioritním zájmem skupiny azylanti, kterých je v Německu velké množství a kteří bydlí i v obecních domcích v Sulzbachu. Ačkoli je německá společnost vůči cizincům celkem tolerantní, přesto je jejich chování hodnoceno jinak. Převrátí-li podnapilý německý mladík popelnici, lidé nad tím s úsměvem mávnou rukou. Udělá-li to cizinec, je z toho velká aféra, o které se všude mluví. Navíc jsou cizinci oproti Němcům objektivně velmi nepořádní a byty zanechávají ve špatném stavu. Skupina tyto byty před předáním městu uklízí, aby se obraz azylantů ve městě ještě nezhoršoval.  Pomáhá jim v jednání s úřady, aby jim pomohla překonávat kulturní a jazykové bariéry. A zejména jim pomáhá hledat zaměstnání, aby mohli důstojně žít. Stará se i o děti. Zaměstnává učitelku, která doučuje děti cizinců němčinu.  Peníze pro tutu jedinou placenou pracovnici skupiny až donedávna poskytovala radnice. Nyní však již na to nemá fondy, takže členové skupiny obcházejí lidi ve městě s prosbou o příspěvek na tuto konkrétní akci.  Většina občanů něco dá. Bohatí dávají málo, chudší daleko více.  Jinou oblastí zájmu skupiny je třetí svět. Německo jako bohatá země podporuje mnohé humanitární projekty. Skupině však nejde o to, aby lidé ve třetím světě dostávali almužny, ale aby se jejich výrobky mohly prodávat za spravedlivé ceny, aby vůbec mohli obstát v konkurenci mamutích firem.  Pořádají proto třikrát do roka trh, na kterém prodávají latinskoamerické a africké výrobky a zároveň dělají kampaň, aby lidé tyto výrobky nakupovali.  V letních měsících pořádají výlety pro vozíčkáře z místního starobince.

Snaží se získávat pravdivé informace o situaci v krizových místech světa, momentálně v Súdánu či Indonézii, aby mohli zareagovat odpovídajícím způsobem.

Práce je velmi mnoho na tak málo lidí. Jsou si vědomi, že duchovní rozměr služby přichází zkrátka. Přesto pořádají večery nad biblí, a neví-li si rady, modlí se.

Smutné je, že se skupina postupně dostala v určitém smyslu mimo klasické církevní struktury. Těm činnost skupiny připadá příliš radikální. Jak vyjádřila jedna z klíčových členek skupiny: „Stará-li se člověk o okraj, sám se tím okrajem stává." Útěchou jim budiž, že je to pozice vpravdě evangelijní.  Ježíš nedopadl jinak.