Knihovnička

Třetí číslo letošního Teologického sborníku nese titul Teologie a symbolika vtělení.
Uveden je teologickými analýzami vtělení z pera Paula van Burena a
Ladislava Heryána jakož i úvahou Oty A. Kukly o symbolice vtělení ve
východním křesťanství. Mezi dalšími příspěvky může zaujmout například
záznam dialogu teologa E. Schillebeeckxe a ateistického filozofa
E. Vermeersche, už jen pro nádherný titul „Boží existence je čistý
luxus“; překlad Eckhartova kázání Intravit Jesus pořízený M. Dostálem
(„Že člověk přijímá do sebe Boha, je jistě dobré,… ještě lepší však je,
aby se Bůhv něm stal plodným; neboť plodnost ducha přináší
těhotnost ducha, a člověk, když je ženou svou stálou plodností,
rodí spolu s Bohem jeho Syna do Otcova srdce.“); a pro nás, kteří
jsme prošli kus cesty s Mlčící církví v dobách komunismu,
samozřejmě také recenze L. Karfíkové na knihu M. T. Winterové Out of the Depths
o Ludmile Javorové, generální vikářce tajného biskupa F. M. Davídka,
které tento biskup udělil i kněžské svěcení. „Ať si čtenář myslí cokoli
o svěcení žen, o aktivitách biskupa Davídka i o postojích oficiální
katolické církve, tento příběh nepochybně stojí za čtení. Je velmi
dobře, že byl zaznamenán, a ještě mnohem cennější je, že byl žit,“ píše
recenzentka na závěr.

A možná by bylo také dobré, aby byl
vbrzku přeložen do češtiny a některým laskavým nakladatelem vydán,
dodávám já. Není příliš dobrým vysvědčením, pokud první monografie o
naší osobností vychází anglicky a v USA; a ještě horší by bylo,
kdyby česky nevyšla vůbec.

Mezinárodní teologický časopis Concilium se ve svém letošním třetím čísle věnuje strukturám ekumenické církve.
Editoři čísla, J. O. Beozzo a G.Ruggieri, jej pojali jako pozvání
k otevřenému ekumenickému realismu – k uznání toho, co je
v ekumeně možné již dnes, a k dalším krokům, které realizace
tohoto možného ještě umožní.

První tři příspěvky (D. Salachas,
H.-J. Schulz a A. di Bernardino) jsou věnovány analýze struktur staré
církve. Nikoli pro historickou zvědavost, ani v duchu
fundamentalistického požadavku návratu ke starému jen pro stáří samo,
ale spíše v duchu úvahy, že co bylo tehdy možné, ba běžné a
pravověrné, nemůže přece být dnes herezí – naopak by nás to mohlo
obohatit a inspirovat, samozřejmě s přihlédnutím k dobovým
podmínkám a kulturním zvyklostem tehdy a nyní. A mohlo by to
představovat i jistou společnou bázi prodalší ekumenické rozhovory i
praktické činy.

Ostatních sedm hlavních příspěvků (O. H. Pesch –
„Hierarchie pravd“ a ekumenická praxe, A. Borras – Za ekumenický výklad
Kodexu kanonického práva v latinské církvi, A. Kaptijn – Otevírání
právního kodexu východních církví ve směru ekumeny, P. Vallin – Dnešní
formy vyjádření synodality, F. Teixeira – Paradigma z Assisi, A.
Melloni – Ekumenická gesta v současném katolicismu a G. Alberigo –
Petrův úřad jako služba „putujícím“ církvím) je shrnuto pod titul
Perspektivy jednání.