Jste zde

Ježíšův křest podle Markova evangelia (Mk 1,9-11)

autor: 

Nejkratší novozákonní evangelium nezačíná, jak bychom možná očekávali, vyprávěním o Ježíšově narození, ale hned na počátku uvádí na scénu asketickou postavu Jana Křtitele. Petr Pokorný ve svém komentáři (Evangelium podle Marka [ČEK-NZ 2], ČBS-CBS, Praha 2016, s. 39) tvrdí, že Marek tradici o Ježíšově narození v Betlémě zřejmě neznal. Proti tomu lze namítnout: Co když ji však Marek přece jen znal, ale do jeho literární strategie a koncepce se prostě nehodila? „Na rozdíl od Matouše (1.-2. kap.) a Lukáše (1.-2. kap.), kde se poprvé setkáváme s Ježíšem ve vyprávěních o jeho narození, Marek žádné takové vyprávění neobsahuje. Zda o nich věděl a rozhodl se je vynechat, nelze s jistotou určit“ (Robert H. Stein, Mark, [Baker Exegetical Commentary on the New Testament], Baker Academic, Grand Rapids, Michigan 2008, s. 54). Za Janem Křtitelem, který vystupuje na poušti jako prorok (svým vzhledem a stravou připomíná starozákonního proroka Eliáše, viz 2. kniha Královská 1,8) a volá Izrael k pokání, přichází Ježíš, aby se dal od něho v Jordánu pokřtít.

Markovo vyprávění má svižné tempo. Jen jedna věta mu stačí na sdělení, že se Ježíš nechal pokřtít od Jana. Toto líčení mohlo v některých vyvolat pochybnosti o Ježíšově jedinečném poslání jako Mesiáše. Matoušovo evangelium uvádí, že Jan se ho zdráhal pokřtít se slovy, že by správně Ježíš měl křtít jeho (Matouš 3,14). Lukáš (3,21-22), podobně jako evangelista Jan, vynechává údaj o tom, že Ježíš byl pokřtěn od Jana Křtitele.

Jazyk má tu moc, že zdánlivě obyčejnou událost dokáže prezentovat jako něco závažného a prostřednictvím vhodně vybraných lexikálních prostředků naznačit její hlubší význam. Na první pohled by se mohlo zdát, že tato událost křtu snižuje Ježíše na úroveň obyčejného člověka, avšak Marek nás z této představy svým podáním rychle vyvede: nebe se otevírá (doslova „roztrhává se“), k Ježíši (podle některých rukopisů „do něho“) sestupuje Duch jako holubice a z nebes zazní Boží hlas, který prohlašuje Ježíše za milovaného Syna. Místo obvyklého slovesa anoigó („otevřít“), které použili o nebesích ve svém vyprávění evangelisté Matouš a Lukáš, Marek zvolil dramaticky znějící sloveso schizó („roztrhnout, rozštěpit“).

Marek 1,9

Nestle-Aland (28. vydání)

 

A stalo se v oněch dnech, že přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn.

Bezův kodex

 

A stalo se v oněch dnech, že přišel ten Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn.

Vatikánský kodex

 

Stalo se v oněch dnech, že přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn.

 

Textověkritická poznámka: Spojku „A“ (kai) na začátku verše vynechává pouze Vatikánský kodex. Jeden řecký rukopis (kodex Koridethi, 9. stol.) naopak vypouští sloveso „stalo se“ (egeneto). Freerův kodex (4./5. stol) zde má „Stalo se pak“ (Egeneto de). V Bezově kodexu je u jména Ježíš určitý člen (ho Iésús), na což ve svém překladu upozorňuji.

 

Vyprávění o Ježíšově křtu jeuvozeno slavnostní biblickou vazbou „A stalo se v oněch dnech“ (viz např. Exodus 2,11). Řecká slova Kai egeneto („A stalo se“) vyznačují začátek nového úseku (viz 2,23; 4,4.10). V nebiblické řečtině se toto vyjádření nevyskytuje. Vazba „v oněch dnech“ (en ekeinais tais hémerais) ve 13. kapitole označuje konec dějin, kdy se navrátí Syn člověka (13,24), zatímco zde a v 8,1 se vztahuje na dny Ježíšova pozemského působení a ve 13,17 na pád Jeruzaléma v r. 70.

Marek 1,10

Nestle-Aland (28. vydání)

 

Vtom, jak vystupoval z vody, viděl, že se nebesa roztrhávají a že Duch jako holubice sestupuje do něho.

Bezův kodex

 

A jak vystupoval z vody, viděl otevřená nebesa a Ducha jako holubici sestupujícího do něho.

 

 

Vatikánský kodex

 

Vtom, jak vystupoval z vody, viděl, že se nebesa roztrhávají a že Duch jako holubice sestupuje do něho.

Textověkritická poznámka: Některé řecké rukopisy (Bezův kodex a Vatikánský kodex) místo „na něj“ mají v tomto verši čtení „do něho“, které záměrně překládám doslova. Toto čtení je také v hlavním textu 28. vydání kritické edice řeckého novozákonního textu Nestle-Aland.

Překladatelská poznámka: Sloveso schizein

První problém spočívá ve výběru vhodného významového ekvivalentu a druhý v respektování slovesného tvaru, který je v řeckém textu použit: jedná se o pasivní participium prézentu (schizomenús) od slovesa schizein, které znamená „roztrhnout, rozštěpit, rozpoltit, rozdělit“. Doslovný překlad by tedy zněl: „uviděl roztrhávaná nebesa“ (schizomenús tús úranús).

Je to nezvyklé spojení, které se nevyskytuje v Septuagintě, ani nikde jinde v Novém zákoně. V Markově evangeliu se sloveso schizein objeví ještě v 15,38 ve spojitosti s roztržením chrámové opony: „Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů“ (ČEP).

V Novém zákoně se sloveso schizein vyskytuje pouze 11x: Mt 27,51 (2x); Mk 1,10; 15,38; L 5,36 (2x); L 23,45; J 19,24; 21,11; Sk 14,4; 23,7 (ve Skutcích apoštolů je použito v přeneseném významu: obyvatelé města byli rozděleni / shromáždění se rozdvojilo).

Sloveso schizein v Septuagintě nemá nikdy u sebe za předmět „nebe či nebesa“: Gn 22,3; Ex 14,21; 1 S 6,14; Kaz 10,9; Mdr 5,11; Za 14,4; Iz 36,22; 37,1; 48,21; 1 Mak 6,45. Podobné spojení (eschisthé ho úranos) je doloženo pouze v pseudoepigrafním spise Josef a Asenet, který vznikl pravděpodobně na přelomu našeho letopočtu.

Prolomení hranice mezi nebem a zemí

Ve světě, kde Bůh přebývá nad nebeskou klenbou, zatímco lidský příběh se odehrává pod ní, otevření nebes slibuje komunikaci, která probíhá směrem odshora dolů (viz Gn 7,11; Iz 24,18; 64,1; Ez 1,1; Zj 4,1; 11,19). Otevření nebes je často vyskytující se téma v biblické literatuře: Ez 1,1; J 1,51; Sk 7,56; 10,11; Zj 4,1; 19,11. „‚Roztržení‘ v tomto verši a v 15,38 naznačuje, že se jedná o eschatologickou událost“ (R. H. Stein, Mark, s. 57). V těchto případech se obvykle používá sloveso anoigein („otevřít“), které se vyskytuje rovněž u synoptických evangelistů na paralelním místě: Mt 3,16 a L 3,21 (zvýraznění v uvedených překladech je ode mne – P. J.).

Mt 3,16 (ČEP): Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho.

L 3,21-22 (ČEP): Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“

Marek zná sloveso anoigein, protože ho používá v příběhu o uzdravení hluchého a špatně mluvícího člověka v 7,35 (ČEP: I otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správně). To by však naznačovalo, že ve verši 10 použil sloveso schizein záměrně (viz Kim Huat Tan, Mark (New Covenant Commentary Series), Cascade Books, Eugene, Oregon 2015, s. 19), a tomu by měl odpovídat i jeho překlad. Další věcí, na kterou se při překladu tohoto verše zapomíná, je, že tvar schizomenús popisuje činnost, která právě probíhá (viz Vincent Taylor, The Gospel According to St. Mark, 2. vyd., MacMillan, 1966, s. 160).

„Roztržená“ nebesa, podobně jako roztržená chrámová opona (Mk 15,38), znamenají, že Ježíšův příběh prolamuje hranici mezi nebem a zemí (P. Pokorný, Markovo evangelium, s. 40). „V Markově evangeliu Bůh při Ježíšově křtu jednou provždy roztrhl nebesa, aby je už nikdy nezavřel. Skrze toto milostivé roztržení ve vesmíru vylil svého Ducha na pozemskou říši"

Joel Marcus, Mark 1-8 (Anchor Bible 27, Doubleday, New York 2000, s. 165).

Marek 1,11

Nestle-Aland (28. vydání)

A z nebes stal se hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem našel zalíbení.“

Bezův kodex

 

A z nebes hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem našel zalíbení.“

 

Vatikánský kodex

A z nebes stal se hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem našel zalíbení.“

Textověkritická poznámka: V Bezově kodexu a některých starolatinských rukopisech chybí v tomto verši sloveso. Ve většině řeckých rukopisech zní začátek tohoto verše doslova: „A hlas se stal z nebes“. Některé rukopisy místo slovesa „stal se“ mají „byl slyšet“.

Text ve v. 11 se obvykle považuje za kombinaci starozákonních textů Žalm 2,7 (mesiášský král), Izaiáš 42,1 (Hospodinův služebník) a Genesis 22,2.12.16 (milovaný syn). Je možné, že autor předpokládal, že jeho čtenáři-posluchači tuto narážku na tyto tři texty rozpoznají. Novozákoník Frank J. Matera to pěkně shrnul v jedné větě: „Ježíš je královský Boží Syn, který přichází jako Hospodinův služebník, aby obětoval svůj život“ („The Prologue as the Interpretative Key to Mark’s Gospel“, Journal for the Study of the New Testament 34 (1988), s. 3–20.

Žalm 2,7 (ČEP)

Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.

Izaiáš 41,1-2 (ČEP)

„Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům.

Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici.

Genesis 22,2.12.16 (ČEP)

v. 2: A Bůh řekl: „Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“

v. 12: A posel řekl: „Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna.“

v. 16: „Přisáhl jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna, (…).

Slovo agapétos může znamenat také „jediný“, jako v Marek 12,6, kde „milovaný“ syn je zároveň „jediným“ dědicem. Takto zřejmě chápali tento řecký výraz překladatelé Septuaginty ve 22. kapitole knihy Genesis (22,2.12.16), když jím přeložili hebrejský výraz jáchíd („jediný“).

Syn Boží v Markově evangeliu

U Marka je titul „Syn Boží“ rozhodujícím mesiášským titulem. Ježíš je takto označen na počátku v 1,1.11, uprostřed (9,7) a na konci evangelia (15,39). Tento titul má zásadní funkci jak pro teologii, tak pro literární kompozici celé knihy. Čtenář evangelia má od počátku vědět, že Bůh se k Ježíši přiznal jako ke svému synu (viz Petr Pokorný, Ulrich Heckel, Úvod do Nového zákona, Vyšehrad, Praha 2013, s. 439-442.)

Appendix:

Lukáš 3,22b

Nestle-Aland (28. vydání)

A z nebe stal se hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem našel zalíbení.“

 

Bezův kodex

 

A z nebe stal se hlas: „Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.“

 

Vatikánský kodex

 

A z nebe stal se hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem našel zalíbení.“

Textověkritická poznámka: Bezův kodex (5. stol.), starolatinské rukopisy a svědectví některých raně křesťanských spisovatelů (zejména Justin Mučedník) se v Lukášově líčení Ježíšova křtu v 3,22 odlišují od ostatních rukopisů. Vynechávají slovo „milovaný“ (agapétos) a místo „v tobě jsem našel zalíbení“ mají čtení „já jsem tě dnes zplodil“ (egó sémeron gegennéka se). Americký novozákoník Bart Ehrman se domnívá, že čtení Bezova kodexu je původním textem (viz Bruce Metzger, Bart D. Ehrman, The Text of the New Testament, Oxford University Press, 4. vyd., New York - Oxford 2005, s. 285n). Podle rozličných patristických zdrojů z 2. a 3. století má text tuto podobu: „Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.“ A protože hrozilo, že se o toto čtení budou opírat ti, kdo tvrdili, že v okamžiku křtu byl Ježíš Bohem „adoptován" - přijat za syna (tzv. adopcianismus), mohl být text ve většině řeckých rukopisů upraven tak, aby tento pohled na Ježíše nepřipouštěl. Hodně vykladačů se však drží čtení, které je dosvědčeno ve většině rukopisů. Význačný novozákoník Joseph A. Fitzmyer prohlašuje: „I když neupíráme Bezovu kodexu jeho důležitost, není toto nejlépe dosvědčené čtení“ (The Gospel According to Luke: Introduction, rnaslation, Notes (I-IX), Doubleday, New York 1981, s. 485). Fitzmyer tvrdí, že „písaři obeznámení s řeckým Žaltářem, mohli použít citát z žalmu, který byl v raném křesťanském století často interpretován jako ‚mesiášský‘“ (J. A. Fitzmyer, s. 485). Petr Mareček ve svém komentáři (Evangelium podle Lukáše, ČBS-CBS, Praha 2018, s. 130) poznamenává: „Slova z nebe adresovaná Ježíšovi neznamenají adopci. Skutečnost, že Ježíš nezakouší své Boží synovství teprve po křtu, vychází najevo z L 2,49.“