Jste zde

320 - listopad 2019

autor: 

Přijde reforma skrze Amazonii?

Amazonie, velká oblast na severu Jižní Ameriky v povodí řeky Amazonky, je jeden z nejdivočejších, nejméně civilizovaných a nejodlehlejších regionů světa. Synoda o Amazonii, která v říjnu proběhla ve Vatikánu, by proto mohla být odbyta jen jako lokální záležitost venkovské oblasti. Ve skutečnosti však může jít o nejdůležitější římskokatolické shromáždění od doby druhého vatikánského koncilu.

Z mého pohledu synoda za prvé znamená jasné přihlášení církve k různosti kultur – od koloniálního přístupu k ocenění domorodého vnímání světa. Za druhé zdůraznění sociální a ekologické dimenze církve – tedy vykročení od sterilního ritualismu a moralismu tam, kde se skutečně bojuje o budoucnost lidstva a o lidskou důstojnost v současnosti. A za třetí ochotu reformovat tridentský model církevního úřadu – ochota svěřit vedení obcí ženám včetně úvah o možnosti zavedení jáhenek i podnět světit osvědčené ženaté muže na kněze jsou sice odpovědi na místní amazonské problémy, ale mohou se ukázat užitečné i daleko za hranicemi jihoamerického pralesa. Pokud papež František závěry synody převede do závazných rozhodnutí, pocítíme časem jejich dopad i u nás ve střední Evropě.

Hlavní text tohoto čísla je přednáška Martina Vaňáče o křesťanské a liberální demokracii. Nadhazuje mimo jiné zajímavou otázku: Mnoho křesťanů u nás podléhá politickému populismu těch, kteří hlásají „obranu křesťanských hodnot“. Je možné, že odolnost vůči tomuto pokušení je úměrná tomu, jakou zkušenost mají z vlastní církve ohledně fungování demokracie, jak Martin naznačuje? „Důraz na svobodu svědomí, antiautoritářství a všeobecné kněžství v Českobratrské církvi evangelické se podle mne projevuje i v jejích vyjádřeních ke společenským a politickým otázkám. Naopak v postojích představitelů a některých členů římskokatolické církve a také církví pravoslavných, evangelikálních, letničních či charismatických, kde se v praxí více uplatňuje autoritativní princip, je znát rezervovanější přístup k některým tématům veřejné diskuse a možná i menší míra resistence vůči populismu politiků.“ Pokud tomu tak je, byl by deficit vnitrocírkevní demokracie v uvedených církvích nejen jejich vnitřním problémem, ale i rizikem pro společnost.

Dále přinášíme tři krátké hodnotící reportáže průběhu liturgií, dvě z nich byly obřady svatebními. Obě svatební reportáže končí předčasně, neb referující musel z chrámu Páně vyjít na čerstvý vzduch, aby z liturgického neumětelství předsedajícího nedostal depresi. Ani třetí reportáž není příliš lichotivá, v každém případě texty naznačují, že ohledně liturgické reformy a liturgického (sebe)vzdělání mají naše církve bez ohledu na konfesi ještě velký dluh.

Martin Gruber pokračuje ve svém volném středověkém keltském seriálu popisem toho, jaký vztah měli staří světci z Britských ostrovů ke zvířatům. Cítíme v tom předtuchu pozdějšího obcování svatého Františka s němou tváří – i tady jsou zvířata aktivními postavami příběhů a zároveň ukazují duchovní moc a laskavost světců. A na konec Pavel Jartym rozebírá evangelium Ježíšova křtu. Přeji vám inspirativní čtení!