Bohumír Kozák: Sbor CČBE v ul. Žateckých, Praha - Nusle, 1935
V meziválečném období se teoretickému promýšlení sakrální
architektury i praktické stavební činnosti věnovala také církev
českobratrská evangelická. Jejím ideovým mluvčím se stal publicista
Emil Edgar, který preferoval jako základní formu jednotný sálový
prostor, jelikož „evangelická církev žije Slovem, to určuje
bohoslužbu, žádá proto svou stavební myšlenku: jednoduchý prostor
kazatelský... evangelický kostel je prázdným prostorem, který ožívá teprve
shromážděním věřících." Hlavním realizátorem Edgarových myšlenek byl pak v Praze architekt Bohumír Kozák.
Kozák se narodil v rodině českobratrského faráře v r. 1885 a patřil
tedy ke generaci, která formovala českou architekturu po celou 1.
polovinu 20. stol. Léta učení a praxe strávil u velkých postav české
achitektury přelomu století - u Schulze, Kouly, Polívky a Balšánka.
Opustil ovšem jejich neoslohový historismus a secesní dekorativismus a
po válce (r. 1919 zakládá vlastní ateliér) neodolal svéráznému
rondokubismu s národním přídechem (budova telefonní ústředny na Žižkově,
1921). Ve dvacátých letech se rozšířený ateliér Dušek-Kozák-Máca vydává
směrem k očištění výrazu a purizace architektonické formy a dostává se
mezi nejvýraznější tvůrce tehdejšího českého
funkcionalismu. Nejdůležitější a nejrozsáhlejší realizací z této doby
jsou Ústřední sociální ústavy hlavního města Prahy v Krči, takzvané
„Masarykovy domovy", dnes Thomayerova nemocnice, postavené v letech
1925 až 1940. Domovy jsou manifestačním dílem nového organizačního
pojetí urbanistického komplexu i nového pojetí sociálních služeb mladého
demokratického státu, a tedy dílem ve své době veskrze moderním.
Vedle sboru v Libni (1923) a ve Střešovicích (1938) je Kozákovou
nejdůležitější prací pro CČBE budova sboru v ul. Žateckých v Nuslích
z r. 1935. Architekt zde byl postaven před obtížný úkol navrhnout stavbu
na rohovém půdorysu, která by plynule uzavírala frontu činžovních domů a
zároveň vyjadřovala svůj neprofánní účel. Na stísněnou parcelu se měl
vejít nejenom bohoslužebný sál s dobrou viditelností a akustikou, ale
též místnost společenská, kancelářské prostory, kolumbárium a byt pro
faráře. Při zachování pevné hmotové kompozice, architektonického řádu a
racionální dispozice se Kozákovi podařilo exteriéru stavby vtisknout
sakrální ráz monumentalizovaným vchodem, věžovitou nástavbou a
vertikálními pásy oken. Zvláště pozoruhodná je ovšem kompozice interiéru
s orientací prostoru na diagonální osu (patrně pod vlivem Janákova
druhého plánu vinohradského sboru). Toto pojetí je ještě
dynamizováno křivkami stěn v čele za kazatelnou, stropu (který má kvůli
akustice mušlovitý tvar) a lavic uspořádaných do
amfiteatrálního čtvrtkruhu. Zhmotněním Edgarovy ideje bohoslužebného
prostoru reformační církve je pak vyvýšený a akcentovaný ambon, který se
stal úběžníkem celého prostoru podobně, jako by Slovo mělo být úběžníkem
celého lidského života.
Jan Klípa
Poslední komentáře