Jste zde

130 - léto 2002

autor: 

 

Bohumír Kozák: Sbor CČBE v ul. Žateckých, Praha - Nusle, 1935

V meziválečném období se teoretickému promýšlení sakrální architektury i praktické stavební činnosti věnovala také církev českobratrská evangelická. Jejím ideovým mluvčím se stal publicista Emil Edgar, který preferoval jako základní formu jednotný sálový prostor, jelikož „evangelická církev žije Slovem, to určuje bohoslužbu, žádá proto svou stavební myšlenku: jednoduchý prostor kazatelský... evangelický kostel je prázdným prostorem, který ožívá teprve shromážděním věřících." Hlavním realizátorem Edgarových myšlenek byl pak v Praze architekt Bohumír Kozák.

Kozák se narodil v rodině českobratrského faráře v r. 1885 a patřil tedy ke generaci, která formovala českou architekturu po celou 1. polovinu 20. stol. Léta učení a praxe strávil u velkých postav české achitektury přelomu století - u Schulze, Kouly, Polívky a Balšánka. Opustil ovšem jejich neoslohový historismus a secesní dekorativismus a po válce (r. 1919 zakládá vlastní ateliér) neodolal svéráznému rondokubismu s národním přídechem (budova telefonní ústředny na Žižkově, 1921). Ve dvacátých letech se rozšířený ateliér Dušek-Kozák-Máca vydává směrem k očištění výrazu a purizace architektonické formy a dostává se mezi nejvýraznější tvůrce tehdejšího českého funkcionalismu. Nejdůležitější a nejrozsáhlejší realizací z této doby jsou Ústřední sociální ústavy hlavního města Prahy v Krči, takzvané „Masarykovy domovy", dnes Thomayerova nemocnice, postavené v letech 1925 až 1940. Domovy jsou manifestačním dílem nového organizačního pojetí urbanistického komplexu i nového pojetí sociálních služeb mladého demokratického státu, a tedy dílem ve své době veskrze moderním.

Vedle sboru v Libni (1923) a ve Střešovicích (1938) je Kozákovou nejdůležitější prací pro CČBE budova sboru v ul. Žateckých v Nuslích z r. 1935. Architekt zde byl postaven před obtížný úkol navrhnout stavbu na rohovém půdorysu, která by plynule uzavírala frontu činžovních domů a zároveň vyjadřovala svůj neprofánní účel. Na stísněnou parcelu se měl vejít nejenom bohoslužebný sál s dobrou viditelností a akustikou, ale též místnost společenská, kancelářské prostory, kolumbárium a byt pro faráře. Při zachování pevné hmotové kompozice, architektonického řádu a racionální dispozice se Kozákovi podařilo exteriéru stavby vtisknout sakrální ráz monumentalizovaným vchodem, věžovitou nástavbou a vertikálními pásy oken. Zvláště pozoruhodná je ovšem kompozice interiéru s orientací prostoru na diagonální osu (patrně pod vlivem Janákova druhého plánu vinohradského sboru). Toto pojetí je ještě dynamizováno křivkami stěn v čele za kazatelnou, stropu (který má kvůli akustice mušlovitý tvar) a lavic uspořádaných do amfiteatrálního čtvrtkruhu. Zhmotněním Edgarovy ideje bohoslužebného prostoru reformační církve je pak vyvýšený a akcentovaný ambon, který se stal úběžníkem celého prostoru podobně, jako by Slovo mělo být úběžníkem celého lidského života.

Jan Klípa