Křesťané v médiích

Písemná verze přednášky, která zazněla na 60. víkendovém semináři pro zájemce o teologii „Křesťané a společnost. 30 let Institutu ekumenických studií“, který pořádaly Institut ekumenických studií v Praze, Jabok Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická a Ekumenický institut Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy 21. – 22. listopadu 2025 na Jaboku.

Děkuji za pozvání na tento seminář, i když se musím přiznat, že si zde připadám trochu nepatřičně. Nejsem vystudovaný ani profesionální novinář. Žurnalistice se věnuji spíše po večerech, dobrovolnicky a ve volném čase. Na druhou stranu právě to, že jsem se kdysi začal o práci médií a o svět médií zajímat, mě nakonec dovedlo až ke studiu teologie křesťanských tradic na Institutu ekumenických studií. Strávil jsem zde opravdu krásné roky, které mě obohatily nejen vědomostmi, ale také mnoha důležitými duchovními impulzy a hlubokými lidskými setkáními. Vnímejte prosím můj příspěvek tedy především jako poděkování za třicetiletou práci institutu a všem, kteří se na ní podíleli či podílejí.

Evangelium je dobrá zpráva o Božím díle v Ježíši Kristu. Je to síla, která proměňuje způsob, jak lidé žijí a jak se chovají k druhým, a tím také proměňuje to, jak společnost chápe pravdu, spravedlnost či hodnoty. Pokud jako křesťané bereme vážně Ježíšovu výzvu z konce Markova evangelia, kde říká: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření“, pak evangelium nemůže být jen čistě soukromá zpráva. Je určeno k předávání dál. Křesťanství, které je zahleděné samo do sebe a nemá žádný pozitivní dopad na vztahy k druhým, je choré.

A právě zde vstupují na scénu média. Média jsou dnes hlavním jazykem společnosti. Jsou prostředkem, kterým si lidé předávají informace, zkušenosti a hodnoty, a také způsobem, jak rozumějí světu. Bez médií lidská společnost fungovat nemůže, jsou nezbytným předpokladem přežití a organizace každého společenství.

Hlavně správně fungující zpravodajská média jsou také jedním ze základních pilířů liberální demokracie. Umožňují kontrolu moci, informovanost občanů, pluralitu názorů a obranu proti lžím, manipulaci a zneužívání. Většina lidí dnes nevidí události přímo, ale prostřednictvím médií. A to, jak média realitu popíší, ovlivňuje to, co považujeme za důležité, čemu věříme, jaké problémy řešíme i jak posuzujeme dobro a zlo. Média tak spoluurčují veřejnou agendu.

Mluví se o nich jako o hlídacím psu demokracie, ne proto, že by byla dokonalá, ale proto, že bez nich by snadno veřejný prostor zaplavila pouze propaganda, mocenské zájmy a chaos protichůdných informací. Svobodná média dávají prostor kritice, debatě a pravdě, která není vždy pohodlná. Proto autoritářské režimy začínají vždy umlčováním svobodných médií. Například papež František to připomněl na setkání s novináři v roce 2019, když řekl: „Nezapomínejme, že jednou z prvních věcí, kterou diktatura dělá, je odstranění svobody sdělovacích prostředků nebo její předstírání.“ A dodal, že potřebujeme novináře, kteří „jsou na straně obětí, pronásledovaných, vyloučených a diskriminovaných“.

Současně ale žijeme v době, kdy jsou média a jejich hlavní poslání různě rozleptávána a oslabována. Ekonomický tlak, boj o pozornost na úkor kvality, algoritmy sociálních sítí a velký nárůst dezinformací vytvářejí prostředí, ve kterém je poctivá žurnalistika čím dál náročnější. Reklamní peníze odtekly na globální platformy, redakce mají méně času i lidí a jsou tlačeny k produkci rychlého a atraktivního obsahu místo k pečlivé práci. Sociální sítě zvýhodňují to, co vyvolává hněv nebo strach, a seriózní zpravodajství se dostává do nevýhody. Záplava záměrně šířených dezinformací navíc vytváří paralelní svět a názorové bubliny, ve kterých je těžké oddělit pravdu od lži.

Právě v takovém prostředí by křesťané neměli mlčet. Vědomí evangelia a orientace na službu druhým mohou křesťanům pomáhat být odolnějšími vůči těmto jevům, protože jejich motivace nemusí stát primárně na honbě za pozorností ani na senzaci, ale na hledání pravdy, tvorbě dialogu a odpovědnosti za druhé. Pokud mají média obstát a pokud se má společnost správně orientovat, musí v nich zaznívat hlas, který je profesionální a zároveň miluje pravdu, pomáhá dialogu a respektuje lidskou důstojnost.

Média a společnost formovaná evangeliem pak mohou zároveň poskytovat důležité zrcadlo křesťanům a církvím, zvláště tam, kde se tomu, co hlásají, sami zpronevěřují. Ukázal to například případ investigativní práce novinářů z The Boston Globe v roce 2002. Popsali systematické krytí případů zneužívání více než sedmdesáti římskokatolických kněží v okolí Bostonu. Až díky této medializaci se téma začalo v USA skutečně řešit a spustilo „lavinu zájmu“ i v dalších zemích. Ne proto, že by církev sama otevřela své selhání, ale proto, že média popsala pravdu, v duchu evangelia se zastala slabších.

A právě v tom by podle mého názoru měla spočívat také nezastupitelná role křesťanů v médiích. Ne jako propagandistů církve, ne jako nekritických apologetů a ne jako těch, kteří se snaží ohnout svět k obrazu svému, ale jako lidí, kteří do médií vnášejí a zároveň sami žijí hodnoty evangelia. Ježíš stál na straně chudých, slabých, přehlížených či zneužívaných. Jeho následovníci mají v médiích pomáhat dívat se na svět těmito očima.