Marc Boegner (1881–1970)

Marc Bogner se narodil 21. února 1881 v Épinalu (dnes severovýchod Francie) v alsaské protestantské rodině. Později se rodina přestěhovala do Orléans, kde se stal jeho otec prefektem, poté do Paříže, kde navštěvoval střední školu. Toužil se stát námořním důstojníkem, ale kvůli špatnému zraku nemohl. Studoval práva. Během pobytu u svého strýce, pastora Tommyho Fallota, prožil v roce 1898 obrácení, rozhodl se zasvětit život Kristu a studovat teologii. V roce 1905 obhájil na protestantské teologické fakultě v Paříži bakalářskou práci o Kalvínových katechismech, oženil se s Jeanne Bargeton, dcerou prefekta, stal se duchovním reformované církve a nastoupil na místo zesnulého strýce Fallota v malé alpské vesnici v Aouste-sur-Sye v departementu Drôme. V manželství se jim narodily 4 děti. Manželka Jeanne zemřela v roce 1933. Roku 1935 se oženil s Mary Thurneysen (+1951).

V roce 1911 přijal nabídku Pařížské evangelické misijní společnosti, aby se stal učitelem na misijní škole. Setkal se s Johnem R. Mottem, zakladatelem Světové federace křesťanských studentských asociací a jedním z hlavních organizátorů světové misijní konference v Edinburgu, která je považována za začátek moderního ekumenického hnutí. Roku 1914 obhájil na teologické fakultě licenciátní práci o svém strýci. V srpnu 1914 byl mobilizován do pomocné služby jako ošetřovatel. Po válce byl jmenován farářem pařížské farnosti Passy-Annonciation, kde působil 35 let (1918–1953, s přerušením 1940–1943). Práce ve sboru pro něj stála na prvním místě a věnoval se jí s velkým nasazením. Odmítal kvůli tomu i pozvání na ekumenické konference ve Stockholmu (1925) a v Lausanne (1927). Konferencí v Oxfordu (1937) a Edinburgu (1937) se zúčastnil.

V březnu 1928 zahájil postní přednášky o křesťanství a moderním světě, ke kterým pozval obyvatele čtvrti. Měly úspěch a Boegner byl pozván, aby pravidelně promlouval v rozhlase, díky tomu se stal známým po celé Francii. V letech 1929–1961 byl prezidentem Francouzské protestantské federace a byl považován za „národního vůdce protestantů“.

Na srdci mu ležela misie a jednota křesťanů, včetně roztříštění reformovaných ve Francii do tří skupin. Výrazně se zasloužil o to, že po pěti letech intenzivního jednání došlo v roce 1938 na synodě v Lyonu ke sjednocení a založení Reformované církve Francie. V té se spojily Union des Églises évangéliques (konzervativní proud), Union der Églises réformées (liberální proud), nezávislé reformované církve a většina metodistických církví. Jako uznání za výjimečný přínos k tomuto sjednocení se stal prezidentem její národní rady a zůstal jím až do roku 1950.

Během II. světové války apeloval na vichistickou vládu ve Francii ve prospěch internovaných v táborech, jménem reformované církve výrazně vystupoval proti antisemitismu. Jeho dopis z března 1941 odsuzující zavádění rasové legislativy je považován za první veřejné vyjádření solidarity francouzských křesťanů s pronásledovanými židy. V roce 1943 odsoudil odvod francouzských dělníků na nucené práce do Německa.

Po válce založil v roce 1947 Francouzskou biblickou společnost a stál v jejím čele do roku 1968. V letech 1949–1968 byl prezidentem správní rady Misijní společnosti. Kromě toho pokračoval ve funkci prezidenta Francouzské protestantské federace do roku 1961.

Na ustavujícím valném shromáždění Světové rady církví v roce 1948 v Amsterodamu byl vyzván, aby přednesl rezoluci prohlašující její vznik a uvedení do života. Stal se jedním ze šesti prezidentů Světové rady církví. Cestoval po celém světě, aby podporoval myšlenku jednoty křesťanů, podporoval místní církve a zasazoval se o pokojné soužití (např. pomáhal zprostředkovat mír na Madagaskaru, během alžírské války protestoval proti mučení a požadoval lepší zacházení s muslimskými zajatci).

V roce 1960 bránil před kritikou komunitu v Taizé, spřátelil se s bratrem Rogerem Schützem. Zastával se Armády spásy. Zúčastnil se 3. zasedání II. vatikánského koncilu (1964) jako osobní host. V roce 1962 byl zvolen členem Francouzské akademie jako první protestantský pastor.

Zemřel 18. prosince 1970 v Paříži a byl pohřben v Montparnassu