Jan Olejník (8. 1. 1930 – 23. 11. 2025)

V poslední neděli liturgického roku, nad ránem, zemřel Jan Olejník, hudební pedagog, muž příkladné víry. Dožil se požehnaného věku 95 let, podobně jako jeho starší bratr Josef (1914–2009). Na konci války zachránil život dětem, které si hrály s odjištěným granátem. Vytrhl jim jej z rukou, ale granát vybuchl. Jan přišel o zrak, jeho ruce se po několika operacích podařilo zachránit. Celý život učil v základní umělecké škole na Kladně hru na flétnu. Jeho žáci vydali Etudy a písničky pro příčnou flétnu,¹ které během dlouholetého působení složil. Po smrti ženy Olgy před 16 lety si jej vzal do péče syn, do Málkova, nedaleko Zdic.

V Málkově jsme jej pravidelně navštěvovali. Jeho reflexe biblických textů byly obohacující. Ač ze staré školy, byl přístupný novým teologickým pohledům. V posledních letech jsem s sebou brával vnuky bydlící nedaleko, aby Jendovi zahráli. Jako hodnotitel jejich výkonů byl laskavý, ale náročný. Když mu nejstarší vnuk zahrál na akordeon svou první skladbu, kterou pár dnů předtím složil, po chvíli mlčení mu řekl: „Štěpáne, už sis někdy něco přečetl o harmonizaci?“ Sám nám až do nedávna hrál své improvizace jak na klavír, tak na harmonium.

O jeho budoucnost není třeba mít obavy, i když měl své chyby, byl pro nás živým prototypem světce. Hodně nás naučil, nejen jak jednat s nevidomým, ale jak brát svou víru vážně a poctivě.