Jste zde

Martin Gruber

Brigit z Kildare

Nejpopulárnější irská světice Brigit se podle legendy narodila jako nemanželská dcera pohanského náčelníka Dubtacha a křesťanské otrokyně Broicsseach. Jako dítě a dospívající dívka se starala o dobytek, dojila krávy a stloukala máslo.

Deiniol Gwyn

Deiniol, zvaný „Gwyn“ (toto velšské slovo neznamená pouze „bílý“, ale také „zázračný“) – biskup a zakladatel dvou monastýrů v severním Walesu (oba jménem Bangor), pocházel – podle Bonedd Y Seint („Původ svatých“) – z královského rodu. Jeho otcem byl Dynawd „Tlustý“ z Dunotingu, matkou Deuer, sestra elmethského krále Gwalloga.

Ita

Íte Ingen Chinn Fhalad („touha po svatos­ti“), zkráceně Ita, se narodila v království Muman (dnešní provincie Munster). Jmenovala se původně Deirdre, stejně jako nešťastná dcera Fedlimidova, která byla zasnoubena dávnému králi Conchobarovi Mac Nessa, ale dala přednost mladému bojovníku Naoisemu – čímž způsobila sobě i Irsku mnoho nesnází.

Mylor a mladí mučedníci

Mylor (Méloir) patří k nejbizarnějším světcům keltského křesťanství. Legenda, sepsaná asi ve druhé polovině 11. století, vypravuje o zavraždění bretaňského vladaře Milieua vlastním bratrem Riwallonem (Rivod). Ten hodlal sprovodit ze světa i Milieuova sedmiletého syna Mylora.

Asaph a Kentigern

Většinu informací, které o biskupu Asaphovi máme, pochází z obsáhlého „Života svatého Kentigerna“ od Jocelyna z Furness (kolem roku 1185). Asaph byl jedním z devíti set šedesáti pěti Kentigernových mnichů-studentů a obzvlášť známý je příběh z kapitoly XXV.

Gildas

O Gildovi ap Caw (Caunus), duchovním učiteli a spisovateli „temného věku“, by se dalo psát mnoho – proto, že se dochovaly některé jeho spisy, a také kvůli dvěma divuplným životopisům. První z nich sepsal v 9. století neznámý mnich z bretaňského monastýru Rhuys, druhý Caradoc z Llancarfanu v polovině století dvanáctého.

Keltské křesťanství na britských ostrovech

Předkřesťanská Británie

Byli to otrokáři, kteří obchodovali s válečnými zajatci a s původním obyvatelstvem z doby bronzové, pustošili polnosti a dobytek znepřátelených kmenů a znásilňovali jejich ženy, síně svých sídel zdobili uřezanými hlavami svých nepřátel a praktikovali krevní mstu, která mohla trvat po mnoho generací.“ (Shirley Toulson)1

Columba

(Columcille – Holoubek církve)

Svatý Merlin – nebo Merlin-pekelník?

Čaroděj Merlin se těšil popularitě po celý středověk a není ani dnes zapomenut, jak můžeme usuzovat z filmové produkce, která jeho „životní osudy“ zpracovává v hojnosti, většinou odpudivě (pro někoho snad přitažlivě) hollywoodským způsobem. Ještě Gerald de Barri (1147-1223) si však uvědomoval, že v něm splynuli dva rozdílní hrdinové1 – kromě jasnozřivého chlapce, jímž byl Merlinus Ambrosius, je tu ještě osoba druhá, snad dokonce záhadnější.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Martin Gruber