Z dopisu čtenáře Česlava vyjímáme:
Jaroslavův dopis (ve 4. čísle Getseman, pozn. red.) mi
promluvil z duše zejména důrazem na pozitivní misijní linii: víc
povzbuzovat než pranýřovat, poskytovat poctivou "tuhou stravu" tomu typu
věřících, kteří nechtějí propadnout rezignaci ani fundamentalismu.
Trochu v napětí s touto linií může být rozhovor
s Drewermannem. Za případný pokládám postřeh, že u Drewermanna je léčba
individuální duše tak v popředí, že zatlačuje společenské, prorocko-kritické
prvky biblické zvěsti. Ale Drewermann osobně je křesťanství věren svým
zaníceným zájmem o bolest druhých, jímž překračuje rámec své teorie příliš
zaujaté nitrem a jeho traumaty.
Pádné důvody takového zaujetí bohužel znám, ale znám také
vitální a zdravě uvažující křesťany, které ani zúžené hlásání a svěrací kazajky
disciplíny příliš nezneurotizovaly. Neurotizující předpisy a vzory jistě
v církvi existují, přece však je v ní možný přístup ke skutečným
hodnotám a zdrojům. Osobně jsem osvobozující protiváhu k malichernostem
tvářícím se definitivně nacházel ve velkorysosti takového Tomáše Akvinského a
zejména v Písmu. Biblické momenty v Getsemanech
mě tak utvrzují v důvěře, že linie doporučovaná Jaroslavem je reálná.
Čtenářka Jana nám napsala mimo jiné:
Dočítám se zajímavé věci a názory. Kdybyste si však
rekapitulovali dějepis, snadno byste zjistili, že se marně pokoušíte reformovat
nereformovatelné. Teď už vás inkvizice
nemůže dát upálit, to je jediný rozdíl. Bohužel, kdo chce žít křesťansky, ale
moderněji, musí přestoupit k husitům nebo k některým rozumným
evangelíkům. Kdybych měla vypisovat klady a zápory katolické církve, byla by
z toho kniha. Jsem katolička, ale snažím se spíš o následování Ježíše, než
o katolickou pravověrnost.
Gars, 12. května 1993
Milí přátelé,
Ještě dlouho budu vzpomínat na setkání s Vámi
v Praze. Všichni jste na mne silně zapůsobili Vaší vykoupenou lidskostí, srdečností
a prostotou. Prožil jsem u Vás kousek církve, o jaké jsem vždycky snil a stále
ještě sním. Velmi na mne zapůsobila
rodina, u níž jsem směl být hostem: tak jednoduchá, tak samozřejmá a
velkodušná.
Také mne dojali mladí lidé a děti Vašeho společenství.
Všichni jsou nepřekomplikovaní a duchovně zdraví.
Zpáteční cesta probíhala klidně a příjemně. Už necítím
žádnou únavu. Zdravím Vás všechny,
s nimiž jsem se v Praze setkal, a děkuji Vám ze srdce za Vaši
srdečnost.
Zdravím Vás a vyprošuji požehnání Bernhard Häring
Poslední komentáře