Liturgické knihy - výraz pochopení liturgie

Mluví-li se o tom, že se církev musí neustále reformovat (ecclesia semper reformanda), pak se musí stále reformovat také liturgie, která slaví víru této církve (liturgia semper reformanda). Tím se stávají příslušné liturgické knihy výrazem chápání liturgie.

Pohled do dějin církve ukazuje, že v liturgii nebyl nikdy skutečný klid. Měnící se vědomí víry s sebou přinášelo změnu podob slavení této víry, tedy změnu liturgie. I samotné Missale Romanum z roku 1570, které bylo jako celek vystřídáno misálem Pavla VI. v roce 1970, doznalo za oněch 400 let, v této „periodě neměnné jednotné liturgie a rubricistiky" (Th. Klauser), jisté změny. To platí tím spíše pro další liturgické slavnosti, třeba pro svátosti, které byly až do tohoto století často v jednotlivých diecézích slaveny odlišně.

Dokud byla latina jediným liturgickým jazykem, bylo přizpůsobení jazykové oblasti přinejmenším sotva potřebné, protože jazyk se neměnil. Na vývoji překladů bible lze ale zjistit, že v určitých úsecích jsou přizpůsobení žádoucí. A již to mělo samozřejmě důsledky na liturgii: od zavedení liturgie v německém jazyce tak existuje již druhý mešní lekcionář, protože mezitím se stal rozhodujícím Jednotný překlad (Einheitsübersetzung). I to muselo přinést změny v liturgických knihách, protože mnohé liturgické texty spočívají na slovech Písma.

Nebo jiný moment: Nové církevní právo z roku 1983 s sebou také přineslo pro mnohé liturgické slavnosti změněná ustanovení, která byla pro německou jazykovou oblast shrnuta do .Variationes. Änderungen in den liturgischen Büchern" (Verlautbarungen des Apostolischen Stuhls 58, vydala Německá biskupská konference). Nyní se pro německou jazykovou oblast překládají vzorové římské knihy, většinou bez většího přizpůsobení místním poměrům, které přece bylo koncilem rozhodně vyžadováno. Při jejich používání v posledním desetiletí se přitom v praxi vyskytla rozličná oprávněná přání, která vyžadují jisté smysluplné změny. Ale i na římské straně mezitím v důsledku dalekosáhlých teologických studií konečně vznikly pro některé slavnosti nové verze. Některé liturgické knihy kromě toho dosud nevznikly ani dvě desetiletí po koncilu, většinou kvůli chybějícím základním studiím - to platí především pro tzv. „Velký exorcismus", „Liturgii osvobození od Zlého", pro něž je třeba vysvětlit i otázky medicínské nebo psychoterapeutické povahy. Mnohé knihy se v německé jazykové oblasti objevily pouze v pracovní verzi, protože je za nezbytnou pokládána doba k jejich vyzkoušení před jejich definitivním zavedením, jako např. „Svátost smíření" nebo „Slavnost začlenění dospělých do církve". K zapracování do misálu existuje od roku 1975 na světové úrovni řada doplňků a změn. „Pohřební obřady" nedostačují již delší dobu dnešním požadavkům, protože ani neberou ohled na pohřeb partnerů rozdílného vyznání. Také pro „Svátost pomazání nemocných" vzešly především ze strany praktiků požadavky, které jsou v současné doby zpracovávány. To platí podobně i pro studijní vydání německého „Benedikcionálu" z roku 1977; mezitím ale již vyšlo celosvětové římské vydání, které povede ke změnám německého liturgického textu. Dlouhodobě tak bude docházet stále znovu k menším změnám v liturgii, která je výrazem proměnlivého chápání víry a liturgie.

Ale i forma liturgických knih je znamením pro měnící se tvářnost liturgie. V době, kdy byli za jediné nositele liturgie považování klerikové, nepotřebovala obec žádné liturgické knihy, nebyly potřeba ani pro jiné liturgické služby, protože platně se sloužila liturgie pouze tam, když všechno od začátku až do konce říkal kněz sám. Tak je Missale Romanum z roku 1570 tzv. „kompletním misálem", obsahujícím všechny texty, které se vyskytují při bohoslužbě, protože jsou všechny určeny k tomu, aby je četl celebrující kněz. Naproti tomu obsahuje pokoncilní misál z roku 1970 jen ty texty, které má vyslovit ten, kdo eucharistické slavnosti předsedá, tedy především orace a eucharistické modlitby. Biblická čtení se nyní nacházejí v lekcionáři, příručce lektora. I pro kantora existuje zvláštní kniha. A knihou pro obec je misál (v Německu zvaný Gotteslob). Kompletní misál je tak rozdělen pro jednotlivé „role". Tím je vyjádřeno, že nositelem liturgie je obec a všechny její služby, a ne pouze kněz.

Klemens Richter, Was die Sakramentale Zeichen bedeuten. Zur Fragen der Gemeinde von heute, Herder 1988, s. 147-149, přeložil Ondřej Bastl.