Dopis z Fryštáku

Následujícím dopisem, který nám zaslala iniciativa „Starost a naděje", je uvozen dokument „List pastýřům", který v plném znění otiskujeme na druhé a třetí straně obálky. Kontaktní adresy jsou uvedeny za textem dokumentu.

Vážená redakce!

Dovolujeme si Vám zaslat přiložený „List pastýřům", který je konkrétním výsledkem setkání iniciativy „Starost a naděje" ve Fryštáku 21.-23. 5. 1999. Tento list byl zaslán všem našim oficiálně ustanoveným biskupům a vybraným sdělovacím prostředkům. Zasíláme ho i vám a prosíme, pokud je to možné, o jeho uveřejnění (případně informaci o této iniciativě).

Vezměte prosím náš list jako hlas „prostého" lidu, nikoli odborníků a teologů (tím se lišíme např. od iniciativy Kairos 98). Chceme podporovat všechny formy dialogu v církvi tj. mezi hierarchií a laiky, mezi hierarchií a teology i mezi teology a prostými věřícími. Tento vícestranně vedený dialog založený na toleranci může pomoci k zlepšení stávající situace. Nepovažujeme se za jediné a plně vyhovující řešení a vnímáme složitost situace (často větší, než se může po přečtení tohoto listu zdát). Proto jsme také připraveni zúčastnit se dialogu a s tolerancí diskutovat o jiných stanoviscích a řešeních. Věříme, že námi nabídnutý dialog bude navázán a očekáváme reakci hierarchie i laiků, prostě těch, kterým není církev lhostejná.

Při případném uveřejnění prosíme o připojení poznámky, že veškeré reakce, připomínky, informace (i všichni, kteří se chtějí k této iniciativě připojit), se mohou hlásit na uvedených adresách. (. . .)

S přáním všeho dobrého za iniciativu „Starost a naděje"

Ve Fryštáku 27. května 1999, Marek Výborný, e-mail: vyborny@cmtfnw.upol.cz  

List pastýřům

Starost a naděje

Ježíš založil svou církev, aby byla pro lidi znamením a cestou do království jeho Otce a svěřil jí svého Ducha, aby ji oživoval a dovedl k naplnění. Tato církev je i naším domovem, v němž žijeme a jejž tvoříme. Proto nás nenechávají lhostejnými její starosti, proto trpíme, když vidíme, že často není tím, čím by být měla: společenstvím lásky a odpuštění, spojnicí člověka s Bohem a lidmi navzájem, jak si ji přál Ježíš. Chceme, aby církev při vší své lidské omezenosti nefalšovaně předávala radostnou zvěst o Božím zájmu o nás, aby ukazovala na naši společnou odpovědnost za osudy lidské rodiny na cestě do budoucnosti.

V poslední době sílí v katolické církvi tendence a iniciativy s cílem přispět k vybudování lidštějšího a pravdivějšího společenství, k překonání propasti a odcizení mezi duchovními a laiky, mezi rolí muže a ženy, mezi těmi, kdo v církvi učí a těmi, kdo je mají poslouchat. Protože sdílíme naděje, které do církve vkládají nejen ti, kdo se k ní hlásí, chtěli bychom v duchu těchto iniciativ i my vstoupit do sítě dialogu o tváři, poslání a službě církve příštího tisíciletí.

Naše skupina s názvem Starost a naděje se sešla už třikrát nad tématem církve a přijala svou vizi činnosti. Chceme se svými podněty také podílet na přípravě Plenárního sněmu katolické církve v ČR. Dále chceme každoročně o svatodušních svátcích uspořádat Letniční fórum, při němž se budeme spolu se všemi, kterým církev není lhostejná, zabývat zvolenou otázkou z jejího života. Materiály z těchto setkání budeme dávat k dispozici Vám, biskupům, dalším skupinám, kterým jde o obnovu církve, a vybraným sdělovacím prostředkům. Stálým místem našeho setkávání je Dům Ignáce Stuchlého ve Fryštáku.

K palčivým otázkám, které nám při zamyšlení vyvstávaly, patří vztahy uvnitř církve, koncepce její služby a náš podíl na ní, přístup církve ke světu i její celkový obraz vytvářený vzdělaností a formací laiků, kněží, řeholníků a řeholnic. Jako základní a nejdůležitější otázka, od níž se odvíjí veškerá další služba a život v církvi, se nám jeví právě problematika vztahů uvnitř církve. Proto bylo pro letošní Letniční fórum zvoleno téma Starosti a naděje vztahů v církvi.

Na tomto setkání, které se uskutečnilo ve dnech 21. až 23. 5. 1999, jsme se věnovali třem základním okruhům otázek:

pluralita názorů a stylů života v církvi

hierarchický model života církve a sdílení odpovědnosti

komunikace v církvi

Z analýzy stávající situace vyplynulo přesvědčení, že:

Hierarchická struktura církve, která představuje garanci ortodoxie, a tím zabraňuje extrémům, často vyhovuje křesťanům, kteří nechtějí přijmout osobní odpovědnost za svůj život i celkovou tvář církve.

Proto si myslíme, že zachování základní hierarchie je nutné, ale zároveň považujeme za nutné umožnit širší zastoupení laické veřejnosti a převzetí vlastní odpovědnosti při rozhodování. Konstatujeme obecnou nepřipravenost tuto odpovědnost přijmout ze strany „základny hierarchické pyramidy" (laici) a stejně tak nepřipravenost předat určitý díl odpovědnosti ze strany „vyšších pater hierarchické pyramidy" (klérus).

Z našeho dialogu vzešly některé konkrétní podněty, které Vám jako našim pastýřům předkládáme, a tímto zároveň otevíráme prostor k diskusi nad nimi.

Aktivní podíl na životě církve je možný pouze v atmosféře partnerství, jejímž základním projevem je svoboda, vzájemná úcta a otevřenost k diskusi o čemkoliv. Cílem diskuse nemusí být jednotný závěr, ale vyjasnění svých stanovisek a vzájemná tolerance a přijetí v odlišnostech. Obáváme se, že dialog o zásadních otázkách života církve se podobá spíše monologu vedenému na různých rovinách, které se však navzájem míjejí. Za dialog nepovažujeme způsob dosavadní komunikace pastýřů se svým stádem, která je vedena převážně jednostranným způsobem kladení otázek a jednoznačných odpovědí z pozice autority. Proto vidíme jako velmi důležité, aby biskupové naslouchali hlasu teologů, kněží i laiků a vedli s nimi obousměrný otevřený dialog (srov. LG 12, 37). Neočekáváme od vás předkládání jasných a hotových odpovědí a závěrů, které bývají na úkor skutečnému stavu věcí. Navrhujeme, aby byly postaveny všechny potřebné platformy dialogu, např. fungující pastorační rady na úrovni farností i diecézí. Také se domníváme, že kritické hlasy skupin, kterým jde o budoucnost církve (např. Kairos 98), nelze dále přehlížet a dialog s nimi považovat za ohrožení jednoty církve.

Považujeme za velmi důležité, aby byli řadoví věřící povzbuzováni k spolurozhodování a spoluvytváření budoucnosti naší církve. Dosáhnout toho lze zdůrazňováním důležitosti hlasů všech, kterým jde o dobro církve. Konkrétní motivací pak může být přenesení části odpovědnosti na zkušené a schopné laiky.

Domníváme se, že je nutné provést nejen kvantitativní, ale i kvalitativní analýzu a prognózu vnitrocírkevní i společenské situace a na jejím základě vytvořit nový model organizace diecézí a života farností. Takto máme šanci postavit se proti izolaci církve od společnosti.

V souvislosti s tím je třeba promýšlet možnost, jak správcům farností umožnit, aby se mohli plně věnovat svátostné službě a duchovnímu doprovázení věřících a nebyli přetěžováni nadměrnou administrativou. Řešení vidíme v převedení části pravomocí v této oblasti z kléru na laiky (např. správa farností bez kněze schopným laikem). Pro život jednotlivých církevních obcí je zásadní otázkou možnost slavení eucharistie, zvláště nedělní, neboť eucharistické shromáždění slouží k budování církve. Domníváme se, že nejsou využity všechny možnosti k tomu, aby věřícím byla účast na nedělní eucharistii umožněna. Toho však nelze dosáhnout pouze zvyšováním počtu mší sv. celebrovaných jedním knězem. Zdá se nám, že nejsou vyčerpány všechny možnosti řešení (vyřešení situace kněží skryté církve, ordinace osvědčených ženatých mužů). Prosíme Vás o citlivý přístup k těmto palčivým otázkám.

Věříme, že naše starosti a naděje jsou i Vašimi starostmi a nadějemi. Proto očekáváme, že naši iniciativu přijmete s pochopením a zaujmete k ní své stanovisko.

Mluvčí iniciativy:

Michael Martinek, Fryšták 26, 763 16

Eliška Pekárková, Velká Lhota 13, Valašské Meziříčí, 757 01

Marek Výborný, Barákova 716, Heřmanův Městec, 538 03

Adresa: Starost a naděje Dům Ignáce Stuchlého 763 16 Fryšták tel.: 067 / 79 11 065 fax: 067 / 79 12 537 e-mail: frystshm@czn.cz