Kairos 98 - Církev, křesťané a homosexualita

Dokument Kairos 98 č. 3/1999

Iniciativa Kairos 98 ve svém programovém dokumentu slíbila, že bude uveřejňovat rozličné dokumenty, zvláště k tématům, která jsou aktuální. Kairos 98 se nechce vyhýbat ani takovým z nich, která jsou poměrně komplikovaná a pro mnohé bolestivá. Návrh zákona o tzv. registrovaném partnerství (podle současného návrhu jde o partnerské soužití osob téhož pohlaví) probudil i v římskokatolickém prostředí nové diskuse o homosexualitě, o jejích příčinách, o tom, zda a kdy je homosexuální chování možné považovat za hříšné, o vztahu bible, křesťanské tradice a současných křesťanů k tomuto jevu. Iniciativa Kairos 98 přispívá do diskuse touto úvahou, která odráží názory nejen podepsaných signatářů, ale také hlediska některých našich homosexuálních bratří a sester.

Svědectví Písma

Některá místa v bibli mohou na první pohled podporovat domněnku, kterou sdílí mnozí křesťané, že se tyto pro křesťany směrodatné texty vyslovují jednoznačně proti homosexualitě a homosexuálům. Jde o místa starozákonní (např. Gn 9, 1-11; Lv 18, 22; 20, 13) i novozákonní (např. Ř 1, 26-27; 1K 6, 10). Podstatné ovšem je to, že se „v bibli nikde výslovně nemluví o pohlavním životě dvou osob stejného pohlaví, který je výrazem lásky mezi nimi".[1] Jde v nich o homosexuální jednání „volbou" a o odsouzení sobeckého zneužívání sexuality, znevažování lidské důstojnosti, násilí nebo prostituce. U často uváděného citátu z Listu Římanům se jedná zcela evidentně o „rozmary heterosexuálů, kteří zanechali přirozeného styku se ženami".[2]

U těch, kteří využívají tato biblická místa jako důkaz proti homosexualitě jako takové nebo homosexuálně orientovaným lidem, se často jedná o nedorozumění nebo nepochopení biblického poselství. Lze navíc tvrdit, že při výkladu Písma, který bývá používán proti homosexualitě, se jedná o čtení bible, jež je v mnoha případech možno označit za jednostranné, ba za fundamentalistické. Rádi bychom v této souvislosti připomněli dokument Papežské biblické komise Výklad bible v církvi z roku 1993, který doporučuje rozličné metody výkladu, ale naprosto odmítá fundamentalistický přístup. Ten charakterizuje takto: .Fundamentalistický přístup (. . .) nabízí zbožné, ale iluzorní výklady (. . .) Fundamentalismus, aniž by to řekl, vyzývá k určitému druhu sebevraždy myšlení. Vzbuzuje klamnou jistotu, neboť nevědomky zaměňuje lidské hranice biblického poselství s jeho božskou. podstatou."[3] Domníváme se, že právě používání a zneužívání zmíněných textů proti homosexuálně orientovaným lidem zřejmě vyplývá z fundamentalistické četby bible, která rezignuje na odpovědnou a namáhavou práci s textem.

Současné vědecké poznání

V současné vědecké literatuře[4] se homosexualitou většinou rozumí trvalá citová a erotická preference osob stejného pohlaví. Jde o celoživotní nezvolený stav; s biologickou predispozicí k homosexualitě se člověk s největší pravděpodobností již rodí. Vedle genetických vlivů je tato predispozice vytvářena hormonální nerovnováhou, toxickými či jinými vlivy, například stresem v těhotenství. Lékaři a psychologové dnes rozlišují mezi sexuální orientací a sexuálním chováním a sebeprožíváním (např. někteří homosexuálové vstupují pod tlakem společenských norem nebo z touhy po dítěti do manželství, což většinou neznamená, že jsou v takovém manželství šťastni). Nelze samozřejmě podceňovat i psychosociální vlivy, zvláště během raného dětství, především však u disponovaných jedinců. Homosexualitu nelze v podstatě „získat" špatným výchovným a sociálním působením. Homosexualita byla navíc vyřazena z Mezinárodní klasifikace nemocí, která v naší zemi vstoupila v platnost v roce 1994. Seriózní sexuologická bádání prokazují, že sexuální orientace je lékařskými prostředky v podstatě nezměnitelná. Často se vyskytující „lidové" názory (např. „homosexualita je nemoc, která se dá spolehlivě léčit, např. vstupem do manželství nebo léky") tedy nejen nerespektují základní uvedená rozlišení, ale prokazují neznalost ohledně základních lékařských a psychologických poznatků a informací, běžně dostupných.

Je nám známa činnost křesťanských skupin, především zahraničních, které nerezignovaly na možnost změny sexuální orientace z homosexuální na heterosexuální a snaží se své „klienty" „léčit" psychologickými a psychoterapeutickými metodami. Mezi používanými metodami těchto skupin nechybí ani modlitby za uzdravení a charismatické projevy. I když cítíme velký respekt k božímu působení, na nějž se tyto skupiny rády odvolávají, přece jen nemůžeme považovat tuto cestu za bezproblémovou. Zdá se nám, že činnost těchto skupin někdy může být pouhým pokusem o neúspěšné a často poněkud násilné, byť dobře míněné spojování současných církevních směrnic s velmi komplikovanými životními osudy.

Současný postoj římskokatolické církve k homosexualitě a potřeba změny

Katechismus katolické církve v 6. článku o šestém přikázání hovoří o čistotě a homosexualitě. Nejdříve (can. 2357) mluví o tradici, která „představuje homosexuální vztahy jako velkou mravní spoušť" a která „vždy prohlašovala, že homosexuální úkony jsou vnitřně nezřízené" a „odporují přirozenému zákonu". První odstavec o homosexualitě hovoří jasně a jednoznačně: „(Homosexuální úkony) v žádném případě nemohou být schvalovány."[5] Ve druhém odstavci (can. 2358) Katechismus však přece jen poněkud zmírňuje velmi tvrdé stanovisko, když uvádí, že „nezanedbatelný počet mužů a žen má vrozené homosexuální sklony. Ti si nevolí svůj homosexuální stav; pro většinu z nich je to zkouška. Proto mají být přijímáni s úctou, soucitem a jemnocitem. Vůči nim je třeba se vyhnout jakémukoliv náznaku nespravedlivé diskriminace. Takové osoby jsou povolány naplnit boží vůli ve svém životě. . ."[6] Co to znamená „naplnit boží vůli", vysvětluje Katechismus dále: homosexuální osoby jsou podle jeho nauky povolány k čistotě, tj. mají se blížit křesťanské dokonalosti prostřednictvím sebeovládání. Nauku Katechismu jen doplňují a potvrzují i jiné oficiální dokumenty, např. prohlášení Persona humana, vydaná Kongregací pro nauku víry.

Jakkoli oceňujeme to, že tyto dokumenty do značné míry rozlišují homosexuální orientaci od jiných homosexuálních projevů a jakkoli obsahují pozitivní výzvy k citlivému přijímání homosexuálních osob (pro homosexuály může být však urážlivé i použití výrazu „soucit"), přece jen se nám současný výklad nezdá zcela uspokojující. Jako problematické vidíme odvolávání na starou, byť v jiných směrech úctyhodnou tradici, jejíž představitelé přece jen nemohli znát současné lékařské poznatky a moderní výklady biblického textu - jako problematické tedy vidíme i užití výrazů „vnitřně nezřízené" a „odporující přirozenému zákonu" aplikované na homosexuální orientaci. Ze zkušenosti též víme, že požadavek na úplnou sexuální abstinenci je velmi náročný a v mnoha případech nesplnitelný. To jsou tedy oblasti, v nichž by se měli angažovat odborníci z katolických kruhů a pokusit se znovu formulovat určité principy s respektem k tradici i současným poznatkům.

Úkoly křesťanů vzhledem k homosexualitě a homosexuálně orientovaným lidem

Zdá se nám, že v českém katolickém prostředí převládají postoje a názory blízké fundamentalistickému vidění. K významné změně mohou přispět takové studijní a osvětové programy, které by kněžím i laikům umožnily lepší orientaci v dané problematice. Myslíme si proto, že by bylo dobré začít pracovat na zásadních materiálech, které by nejen informovaly kněze, zejména zpovědníky, které by ale také poskytovaly solidní pastorační základ, na němž by mohla stavět nejedna kněžská nebo občanská iniciativa, která by se ráda věnovala homosexuálně orientovaným skupinám. Nemůže být pochyb o tom, že tyto materiály musí vznikat v úzké spolupráci s těmi, jichž se bytostně týkají. Cílem by však neměla být práce s homosexuály jako určitou zvláštní minoritou, ale jejich integrace do křesťanského společenství. Vybízíme a prosíme jednotlivé kněze, především ty, kteří se věnují náročné zpovědní praxi, aby přistupovali k lidem s homosexuální orientací s maximální možnou tolerancí a ohleduplností. Pokud jim jejich svědomí nedovoluje tolerovat určité sexuální chování, pak je namístě vědět o těch spolubratřích, kteří mají s homosexualitou zkušenosti a problematiku znají natolik, že jim nedělá potíže se orientovat v nejrozličnějších případech a dovedou poskytnout svou radu či pomoc. Biskupům i kněžím si dovolujeme připomenout zásadu, že hlásání morálky není v prvé řadě upozorňováním na to, co je hříšné a zakázané, nýbrž v prvé řadě zvěstováním evangelia. Jak to vyjadřuje přední rakouský moralista Hans Rotter: „Nejprve musíme zvěstovat, že Bůh miluje člověka, že se nad ním slitovává, že také odpouští jeho hříchy, . . . že Bůh není Bohem soudícím, nýbrž Bohem, který pomáhá a uzdravuje. Pouze tam, kde je toto pozitivní poselství skutečně chápáno, pochopí věřící člověk, jakou nepravostí je odpovídat na boží lásku jednáním bez lásky."[7]

Vybízíme a prosíme všechny věřící, aby se pokusili změnit své smýšlení podle evangelní výzvy, aby neodsuzovali jinak sexuálně orientované spoluobčany a spoluvěřící. Je zde zapotřebí trpělivé studium a seznámení se s problematikou. Ježíšova výzva: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni" je v těchto případech zcela na místě. Jako politováníhodné musíme označit takové výroky našich předních politiků hlásících se ke křesťanství, kteří neváhají urážet své bližní, a nenaplňují tedy ani nauku Katechismu. Dále prosíme věřící, kněze nevyjímaje, aby se za vhodných okolností nebránili sdělit svou sexuální orientaci, protože toto důstojné a čestné sdělení může napomoci žádoucímu procesu přijetí a smíření. V křesťanském prostředí, kde je velmi silně vyvinuta mentalita, která je výrazně proti odlišné sexuální orientaci, dochází často k nedůstojnému zamlčování a potlačování homosexuálních tendencí. To nevede a ani nemůže vést k tomu, aby jednotlivci přijali sami sebe a církev jako svůj opravdový domov.

Podpora zákona o tzv. registrovaném partnerství (partnerském soužití osob téhož pohlaví)

Na závěr bychom rádi sdělili, že po seznámení s návrhem zákona o registovaném partnerství (partnerském soužití)[8] nevidíme jediný důvod, proč by tento zákon neměl být - samozřejmě po určitých zpřesněních a zdokonaleních - Parlamentem České republiky přijat. Domníváme se, že tento návrh neohrožuje zákony o rodině a rodinu jako společenskou instituci. Zákon o registrovaném partnerství (partnerském soužití) není možné pokládat za něco, co by napadalo základy naší společnosti, co by podkopávalo hodnoty, na nichž tato společnost stojí. Naopak, domníváme se, že tento zákon může přispět ke stabilitě partnerských vztahů homosexuálů, k řešení jejich ekonomických problémů, a může též snížit rizika přenosu HIV/AIDS a snížit psychiatrickou nemocnost v těchto skupinách osob. Je navíc možné, že tento zákon stabilitu rodinných vazeb posílí, neboť ubude nešťastných svazků „rádobyheterosexuálů". Těm, kteří pociťují vážnou obavu z ohrožení rodinných hodnot založených na početí a výchově dětí, připomínáme, že návrh obsahuje následující pasáž: „Osobám, které uzavřely smlouvu o partnerském soužití, nemůže být nezletilé dítě svěřeno do společné výchovy ani do společné pěstounské péče. Rovněž je vyloučeno osvojení dítěte jako společného a ustanovení obou osob, které uzavřely smlouvu o partnerském soužití do funkce poručníků."[9] Zákon o registrovaném partnerství pouze umožňuje homosexuálně orientovaným lidem, aby žili důstojněji svůj život. To zaslouží nikoli křesťanské odmítnutí, ale křesťanskou podporu, kterou tímto jednoznačně vyjadřujeme.

Jiří Hanuš, Hana Holcnerová, Ivan O. Štampach, Dagmar Křížková

[1] Křesťané a homosexualita. L+G Logos, Praha 1995, s. 10

[2] tamtéž

[3] Výklad bible v církvi. Dokument Papežské biblické komise z 15. dubna 1993. Český překlad Praha 1996, s. 60.

[4] Viz. Zvěřina J.: Lékařská sexuologie, Praha 1994; Brzek A. - Pondělíčková-Mašlová, J.: Třetí pohlaví? Praha 1992; Freund, K.: Homosexualita u muže, Praha 1962; Stehlíková, D. - Procházka, I. - Hromada, J.: Homosexualita, společnost a AIDS v ČR, Praha 1995. Ze zahraniční literatury je doporučeníhodná kniha Gramick, J. - Furey, P.: The Vatican and Homosexuality (Reactions to the Letter to the Bishops of the Catholic Church on the Pastoral Care of Homosexual Person), New York 1988.

[5] Katechismus katolické církve. Zvon, Praha 1995, 6. článek, II. kapitola, odstav5 ec nazvaný Čistota a homosexualita, s. 574.

[6] Tamtéž.

[7]Hans Rotter: Proč tak mnohé už není hříchem. In: Dialog-Evropa XXI, č. 4/ 1994, s. 33 Sněmovní tisk 124/0:

[8] Návrh zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví a o změně a doplnění některých zákonů.

[9] Tamtéž, s. 3.