Kardinál Martini užívá k vyjádření situace církve a
jejího poslání v dnešním světě tří biblických obrazů Izraele v cizím
prostředí:
Matouš 4,13 mluví o Ježíšově .sestoupení" z Nazareta
do Kafarnaum; Nazaret, to je idylický domov, Kafarnaum, to je velké, otevřené,
pohanské a pluralistické město - obraz dnešní Evropy.
Podobně tomu je u Jeremiáše v kapitole 29. Prorok
musí čelit nostalgickým přáním vrátit se do Jeruzaléma. I dnes je pochopitelná
touha vrátit se ke .starým dobrým časům", místo abychom vytrvali v babylónských
poměrech. Prorok říká: Není žádné cesty
zpět. Vaše poslání je tam, kam vás Bůh uvedl:
.Usilujte o pokoj toho města, do něhož jsem vás
přestěhoval, modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho pokoji i vy
budete mít pokoj." (Jr 29,7) Jonáš 4: Na konci tohoto didaktického vyprávění o
povolání Izraele ve světě je Jonáš poučen, že jeho starost o uschlý skočec je
nicotná oproti velké starosti Boží: .A mně by nemělo být líto Ninive, toho
velikého města, v němž je víc než 120 000 lidí, kteří nedovedou rozeznat
pravici od levice, a v němž je i tolik dobytka?" (Jon 4,11)
Kardinál Martini vyvozuje z těchto biblických míst, že
je naším povoláním být přítomni v moderní Evropě v kritické lojalitě,
přičemž lojalitu označuje za dvakrát důležitější než kritiku. Svůj úkol v Evropě
můžeme naplnit jen laskavě-kritickou přítomností, pouze v pohledu lásky na
současnou kulturu.
podle zahr. pramenů
Poslední komentáře