Myšlenka od kostela sv. Josefa

U kostela sv. Josefa na Náměstí Republiky v Praze visí na nástěnce pokyn Pastoračního střediska při Arcibiskupství pražském. Nese název .Co dělat, když se s Vámi Svědkové Jehovovi pokoušejí navázat rozhovor?" Krátká citace prvních několika řádek snad postačí: .Nehovořte se Svědky Jehovovými nikdy sami. Řekněte jim, že si k rozhovoru pozvete kněze. Zpravidla to odmítnou. Odmítněte tedy rozhovor také."

Celkový dojem je smutný. K jakému stavu se zde katolická církev polooficiálně přiznává? Je-li její stav takový, že jednotliví členové nejsou bez kněze schopni rozeznat rozdíl mezi ní a sektou, jsou takovéto .metodické pokyny" účinné pouze jako umrtvovací injekce u zubního lékaře.  Přijměme setkání křesťana se členem sekty jako modelovou situaci, ve které je křesťan konfrontován s rozdílným pohledem na skutečnosti života a světa. Vnitřně poctivá účast v rozhovoru vede nutně k odkrývání a znovuzdůvodňování vlastních hlubších východisek. Takové úsilí vždy nese své ovoce. Teprve potom bude člověk schopen druhému nabídnout přesvědčivě a uváženě svůj pohled na svět. Jistě celý problém sekt velmi zjednodušuji.  Přesto se však musíme ptát, zda by podobná .duchovní cvičení" neměla Getsemany číslo 39 - 18. strana být spíše doporučována než odmítána, a hlavně jakým způsobem jsme na ně připraveni a připravováni. Máme být přece s to vydávat svědectví svým životem - a tím i slovem. Takového stavu však nedosáhneme uzavíráním se okolním vlivům, ale naopak pokusy se vyrovnat se současnými myšlenkovými proudy a dosáhnout větší srozumitelnosti svých výpovědí. To vše je důležitou součástí osobního růstu.

Jen málokterý dar se vyrovná daru setkání s pravou duchovní osobností.  Budoucnost našeho .dobrého poselství" závisí i na tom, budou-li takové dary podávány křesťanskou rukou.

Ondřej Petruželka