039 - duben 1994

V prosinci roku 1968, tedy před čtvrt stoletím, byl v českých zemích uskutečněn sociologický průzkum názorů duchovních různých křesťanských církví.  Ani dnes však jeho výsledky nejsou bez zajímavosti. Připomeňme si některá fakta ze závěrečné studie Eriky Kadlecové.

V úvodu autorka konstatuje: .Již při prvním seznámení s materiálem bije do očí obrovská osobní angažovanost a silný citový náboj, který se projevuje ve většině odpovědí. Neměla jsem nikdy v ruce dotazníky tak popsané do posledního místečka, doplněné tolika přípisy a dotazy, jako byly tyto.  Mnohdy obsahují nejenom stanovisko, ale i zdůvodnění, konkrétní příklady a doklady." Bylo zpracováno 1089 vyplněných dotazníků, z toho 631 od kněží římskokatolických a 177 od českobratrských evangelíků. Na ně, a nikoliv na duchovní dalších církví, soustřeďme nyní pozornost.

Na otázku, co dělalo nejvíce potíží za předlednové politiky, odpověděli katolíci i evangelíci shodně, že šlo o vměšování státních orgánů do vnitřních záležitostí církví. Tak znělo 73 odpovědí evangelických a 54 katolických. Dále však se již projevily charakteristické diference. U evangelíků na druhém místě (42) se ocitlo porušování lidských práv, zatímco katolíci tento zřetel uvedli až na místě pátém (21), těsně před ním nejistotu (25) a překážky v křesťanské výchově (22). U evangelických duchovních se nesvoboda ocitla na třetím místě (34), nejistota na šestém (27) a překážky ve výchově až na osmém místě (17). Před tím ve 29 odpovědích připomněli pocit vyobcovanosti ze společnosti, degradace a izolace a ve stejném počtu nedůvěru a stálé podezřívání. Zatímco 23 si jich stěžovalo na ateistickou propagandu, na niž nebylo možno veřejně odpovědět, u katolíků to bylo jen 10. Ti naopak více pociťovali odnímání státních souhlasů (21) - evangelíci jen 11. Nejpronikavější rozdíl se však projevil ve stížnostech na nerespektování vnitřní struktury církve a na církevní pseudopředstavitele. U katolíků to bylo 21 a 12, zatímco u evangelíků v obou případech jen 1. Lze říci, že evangelíci pociťovali potíže především zvnějšku, katolíci již i zevnitř.  Už z těchto odpovědí na první otázku ankety vysvítá rozdílná míra tlaku, pod níž se v prvním dvacetiletí úsilí o totalitní společnost ocitaly církev katolická a církev evangelická. U katolických duchovních šlo ve větší míře o samo přežití, u evangelických o možnosti působení ve společnosti. Citujme některé charakteristické katolické odpovědi: .Celková snaha o zničení církve, tedy život ve stálé sebeobraně." .Nejistota před lživým nařčením." .Vydání duchovních na pospas různým individuím, která svým jednáním poškozovala i socialismus." A odpovědi evangelíků: .Věřící lidé byli občany druhé kategorie." .Hrubé zacházení s rodiči dětí při přihlašování do náboženství." .Ve škole se nám učitelé vyhýbali, aby neměli nesnáze se strany ředitelství školy." Na otázku po dobrých stránkách předlednové státní politiky vůči církvím odpověděli katoličtí i evangeličtí duchovní zcela shodně: Nic 61 % a 60 %.

Něco 38 % a 36 %. Některé katolické hlasy: .Duchovní byli zbaveni starostí o hospodářství - polnosti." .Socializace půdy náležející církvi by kromě výjimek byla v podstatě vítanou." .Církev se stala takovou, jakou by měla být - chudou." .Kněz se dostal mezi věrné a dělníky." Evangelické: .Některé pozitivní důsledky v církvi - odbornější studium Písma, vyznavačský postoj věřících."