Prohlášení spolkového výboru KAB (katolického hnutí
zaměstnanců) jižního Německa z 8. května 1993
Dosud nikdy nebyla práce, jeden z nejdůležitějších
statků člověka, a smysluplné pracovní příležitosti tak masově upírány, jako
v této době. Nazýváme tuto situaci masovou nezaměstnaností a prohlašujeme,
že se nesmíříme s hospodářskou politikou, která má tuto masovou
nezaměstnanost za následek. Považujeme
takovou politiku i její výsledek za sociálně a eticky neakcepovatelné.
.Opakem spravedlivé a správné situace v této oblasti
je nezaměstnanost neboli nedostatek zaměstnání pro práce schopné osoby. Úkolem
instancí, které jsou zde zahrnuty pod názvem nepřímý zaměstnavatel, je čelit
nezaměstnanosti, která je v každém případě zlo a v jistém stupni se
může stát opravdovou společenskou pohromou.
Aby se čelilo nebezpečí nezaměstnanosti, aby se všem
zajistilo zaměstnání, jsou instance, které zahrnujeme pod označení nepřímý
zaměstnavatel, povinné bdít nad celkovým plánováním podniků, kde se utváří
nejen hospodářský, ale i kulturní život dané společnosti. . . Tato péče leží konec konců na
bedrech státu. . ."
(Jan Pavel II., Laborem exercens) V roce 1992 čítal v Německu deficit
vůči .normální" zaměstnanosti 5 299 000 míst. (Určeno organizací
Globus-Kartendienst podle statistických údajů Spolkového pracovního úřadu a
Rady expertů, Kb-9980) Přitom není zohledněna tichá rezerva, tzn. ony výdělečné
osoby, které také při více nabídkách zaměstnání práci hledají a přijímají,
ačkoli nejsou registrovány jako práci hledající. Tendence je rostoucí. Pro rok
1994 už není vyloučen deficit zaměstnání 7 000 000 míst. Papež Jan Pavel II.
věnoval jednu ze svých velkých sociálních encyklik celou tématu práce a
odůvodňuje to takto:
..
. .spíše abychom ukázali - snad otevřeněji, než jak se dařilo dosud -,
že lidská práce je klíč, pravděpodobně nejdůležitější, k celé sociální
otázce, snažíme-li se vidět ji opravdu pod zorným úhlem dobra člověka. A
jestliže vyřešení - nebo přesněji řečeno postupné řešení - sociální otázky, na
kterou narážíme stále a která je čím dál složitější, máme hledat s úmyslem
činit lidský život lidštějším, pak právě onen klíč - lidská práce - nabývá
zásadního a rozhodujícího významu." (Jan Pavel II. Laborem exercens) Kultura,
která uzná jedinečnou důstojnost pracovníka, bude vidět zvláště subjektivní
dimenzi práce. Hodnota každé lidské práce nezávisí v prvé řadě na druhu
vykonané práce; má svůj základ v té skutečnosti, že jednajícím je osoba.
Jedná se zde o etické kritérium, jehož požadavky by neměly nikomu ujít.
Proto má každý člověk právo na práci, a to musí být
prakticky uznáno účinnými snahami řešit dramatický problém nezaměstnanosti.
Skutečnost, že tyto široké části obyvatelstva a zejména mládeže se ocitají
v existenci na okraji, je nepřijatelná. Proto je vytváření pracovních míst
přednostním sociálním úkolem, který se jeví jako povinnost jednotlivců a osobní
iniciativy, ale stejně tak i státu." (Jan Pavel II., Libertatis conscientia)
Tato nezaměstnanost není věcnou zákonitostí; není nutným zlem, lze jí zamezit a
překonat ji, pokud bude konečně přijata a s globální strategií realizována
poslední zodpovědnost státu za zaměstnanost lidí, naznačená v katolické
sociální nauce. Doposud chybí onen papežem požadovaný celkový plán, který zajistí,
že zavládne plná zaměstnanost.
Nevidíme už žádný smysl v tom,
-
Že na jedné straně se při péči o staré a nemocné
lidi vyskytují stále větší nouzové stavy a na druhé straně lidé, kteří by tyto
služby mohli vykonávat, jsou bez práce.
-
Že na jedné straně musejí matky a otcové těžce
pracovat dvojnásobně i trojnásobně doma i mimo domov a na druhé straně není
nabídnuto dostatek pracovních příležitostí.
Nevidíme už žádný smysl v tom,
-
Že na jedné straně mají veřejné pokladny vydávat
méně peněz, což na straně druhé vede ktomu, že se
vnárodohospodářské souvislosti scvrkávají příjmy a možnosti zaměstnání a
státní zadluženost je na konci tohoto procesu větší než na jeho počátku.
-
Že jsou na jedné straně nezaměstnaní mladí lidé,
zatímco starší mají pracovat stále déle, vzájmu důchodových pokladen.
-
Že má být na jedné straně omezen svátek nebo
dovolená na financování sociálního pojištění, což na druhé straně může vést
celohospodářsky jen květší nezaměstnanosti.
To nesmí být zaměňováno s chybějící připraveností
přinášet oběti nebo se snahou trvat na vžitém standartu.
Soupis nesrovnatelností může pokračovat.
Zřetelně ukazuje, že je nutná základní změna smýšlení.
Zřetelně ukazuje, že směr už není v pořádku:
-
Při plné zaměstnanosti mají zaměstnanci, i pokud
budou propuštěni, jinou volbu. Nikdo už nebude muset propouštět zaměstnance bez
alternativy.
-
Také při krizích struktury hospodářských
odvětví, které jsou dnes řešeny masovým propouštěním, jsou zaměstnancům při
účinné politice plné zaměstnanosti kdispozici alternativy vjiných
odvětvích.
-
Nezaměstnaní a práce schopní lidé představují
vnárodním hospodářství finanční rezervu. Nikdo už by neměl zvyšovat daně
nebo příspěvky, pokud může být využita tato finanční rezerva.
-
Pokud jsou lidé nezaměstnaní, nesmí existovat
žádné problémy financování smysluplných projektů, regionálních hospodářských
požadavků, rodinné a vzdělávací práce atd.
Tváří v tvář stávajícím ekonomickým problémům nesmí
jít o to, jinak rozdělit .daný koláč", protože tím nebude stávající
nezaměstnanost odbourána.
Nejde tedy o sociální přestavbu ani bourání, řešení musí
být nalezeno ve výstavbě.
Strany zúčastněné na tarifních jednáních, emisní banka a
státní a městská správa musí dělat sladěnou politiku, která koláč na konci
zvětšuje, přičemž tento větší koláč pak musí být také jinak složen a jinak
rozdělen:
Placená uvolnění pro výchovu a sociální péči, sociální
pojištění, studijní volno, ekologická a vývojová politika, pokud se jedná spíše
o konzumní díl koláče.
Kapitálová účast zaměstnanců, pokud se jedná o investiční
díl tohoto procesu vzrůstu.
KAB jižního Německa diskutuje už deset let o modelech, jak
by mohlo tváří v tvář efektu úspory práce a kapitálu při technickém
způsobu života dojít k této nutné změně smýšlení, a je připraveno o tom
s kýmkoli jednat. Problém je
v tom, že v hlavách a srdcích vězí myšlení, které se snaží úsporně
využívat a pilně vyrábět dříve nedostatkové statky - potravu, oblečení,
bydlení. Také dělení a rozdávání se orientuje na tyto tradiční statky. Dnes jsou takovými nedostatkovými statky
pracovní příležitosti. Na ně se musí zaměřit naše ctnosti:
Hospodárnější zacházení se skrovnými pracovními
příležitostmi odbouráním přesčasových hodin a zkrácením pracovní doby, tak aby
tento cenný statek byl přístupný všem lidem. Aktivní vytváření nových polí
rozvoje jako placené uvolnění pro výchovu a sociální péči, studijní volno atd.,
které se financují samy prostřednictvím jimi vzniklými dodatečnými příjmy. Kdo se chce dnes opravdu dělit, musí se dělit
o práci. Nesmí se dělit z přebytku, nýbrž musí být dělen nedostatek práce.
K tomu patří také to, že budeme připravení přijmout práci a služby také
lidí z východního Německa a z celého světa a ne stále jen ve velkém
přijímat devizy, protože raději pro druhé pracujeme, než abychom se s nimi
dělili o vzácný statek: práci.
Takto orientovaná politika není zřeknutím se tržního
hospodářství, naopak:
Jen při celohospodářsky spolehlivě zajištěné plné
zaměstnanosti mohou být problémy nabídky našeho trhu práce vyřešeny:
-
Při plné zaměstnanosti opět funguje konkurence,
při nezaměstnanosti troskotá a nakonec sama sebe likviduje.
-
Při plné zaměstnanosti se lze odvážit mobility,
při nezaměstnanosti člověk setrvává na zajištěné pozici.
-
Při plné zaměstnanosti mohou být odvětvové
strukturální krize smysluplně a dobře zachyceny adaptací na změněné struktury,
při nezaměstnanosti budou politicky prosazovány trvalé subvence.
-
Při plné zaměstnanosti je možno riskovat
investice snadněji než při očekávané nezaměstnanosti.
-
Při plné zaměstnanosti mají zelenou kvalifikační
snahy svýhledem na úspěšné zhodnocení, při nezaměstnanosti vede první
nezdar krezignaci. Oběti jsou ze
začátku nutné, na jejich konci ale musejí a mohou stát pro všechny větší příjmy
a lepší kvalita života, protože dávají kdispozici více stovek miliard
marek a více volného času, jež se nyní ztrácejí vnezaměstnanosti. Tyto oběti mohou být snáze přinášeny a
očekávány, pokud budou ve stabilizační dohodě zaručena spolehlivá opatření:
-
Souhlas upustit při zvýšení mzdy od vyrovnání
inflace musí být na straně zaměstnavatelů a státní a městské správy vyrovnáno
odpovídající zdrženlivostí vutváření cen a vodvodech daní a
poplatků.
-
Souhlas orientovat se vpříjmové politice
na celohospodářsky možné přírůstky musí být oceněn emisní bankou takovou
peněžní politikou, která umožní plnou zaměstnanost.
-
Zohlednění globální celohospodářské dimenze při
příjmové politice zpohledu stran zúčastněných na tarifních jednáních musí
být celohospodářsky institucionálně a tím spolehlivě zvládáno instancí
kompetentní pro otázky zaměstnanosti.
Celkově musí být překonána tradiční redukce hospodářství a
hospodářského myšlení na průmysl, který produkuje zboží, který vyrábí trhem
zprostředkované statky a služby. .Hospodářství je systém prostředků
k seberealizaci člověka." (Oswald von Nell-Breuning) Ke statkům, které
jsou zde pro všechny lidi, patří také .práce", .výchova", .sociální péče",
.kultura bydlení", .kultura stravování", .vzdělání". Tvoří pole rozvoje, na
kterých by v budoucnu mohla vzniknout placená zisková práce a příjmy, nad
kterými bude možná plná zaměstnanost jako nepostradatelný funkční předpoklad
tržně organizovaného hospodářství.
Zde načrtnuté problémy nevznikly sjednocením Německa,
sjednocovací proces je spíše učinil méně nebezpečnými. Musejí být ovšem
nastoleny a řešeny, pokud má německý sjednocovací proces systémově vést ke
stejným životním podmínkám ve východním a západním Německu. Je rovněž třeba
řešit tyto problémy s ohledem na sjednocenou Evropu a celý svět.
Poslední komentáře