Aby lidé rozpoznali Krista

Evangelium a jeho poslové se budou semper et ubique (vždy a všude) setkávat s nenávistí a odmítáním. Vždy tu budou lidé zlé vůle a jiní, kteří Krista zabijí a přitom nevědí, co činí. Zdá se však, že mizí jeden druh překážek evangelia: předsudek a resentiment těch, kdo mají dobrou vůli a kdo se ještě nemohou rozhodnout pro víru a její posly. Lidé dnes mají stále větší touhu po objevení podstatných Kristových rysů v našem světě. Je to ovšem netrpělivá touha, která nerada dlouho čeká, až vybalíme Kristovu podobu z přestrojení do krojů katolických spolků. Mnozí lidé pomalu poznávají, že s vymizením zkušenosti s Kristem z jejich života a ze života světa utrpěli nenahraditelnou ztrátu. Je tu touha po lidech, kteří Kristovu podobu v tomto světě věrohodně a poznatelně zpřítomňují. Kde jsou rysy Kristova charakteru rozeznatelné v životě některého z dnešních lidí, tam se k němu obrátí proud lásky, úcty a vděčnosti. To platí o Janu XXIII., Albertu Schweitzerovi, Mahatmá Gándhím. . ., to platí o důvěře a lásce, s kterou se po celém světě setkávají dělničtí kněží a Malí bratři a sestry Charlese de Foucauld. Musíme si ovšem zvyknout na to, že lidé v těchto formách života snadno Krista rozeznají, zatímco ho jeho učedníci na jezeře považují za strašidlo, když k nim přistupuje ověšen množstvím latinsko-španělskobyzantských rekvizit. Můžeme se odvážit formulace, že mnozí lidé v tomto světě Krista rádi vidí a rádi se s ním setkají, pokud ho mohou bez velkých obtíží poznat. Je tu široce rozšířena otevřenost a vnímavost pro to, co je skutečně křesťanské. Zacheus, který leze na strom, slepec, který volá za Pánem, žena, která se protlačí k Ježíši, aby se mohla dotknout jeho roucha, to všechno jsou naši současníci.