13. ledna 1995 Řím oznámil, že papež odvolal Msgr.
Gaillota
z postu
biskupa v Évreux. .Byl jsem povolán do Říma kard. Gantinem, prefektem
Kongregace pro biskupy na 12. ledna 1995. Požádal mne, abych 4. strana podal
demisi, což jsem odmítl. Oznámil mi tedy, že mi bylo odebráno mé biskupské
pověření a biskupství v Évreux je od poledne 13. 1. 95 považováno za
neobsazené." Bp.
Gaillot (59 let) byl biskupem v Évreux od r. 1982. Svou misi charakterizoval r. 1991 slovy: .Je
nezbytné se především zaměřit na chudé, projevit svou solidaritu s lidmi
na okraji, naslouchat jim a navštěvovat je. . . Pokouším se být tam, kde žádný z nás
není, a obracet se na lidi, k nimž bychom nikdy nedosáhli." Jeho postava je známa po celé
Francii i za jejími hranicemi a jeho biskupské působení bylo doprovázeno řadou
skandálů.
V r. 1988 se při jednání francouzské bisk. konference
vyslovil za možnost kněžského svěcení pro ženaté muže, zúčastnil se dialogu s E.
Drewermanem a s konzervativním biskupem Leonardem, kritizoval
blahosklonnost církve vůči tradicionalistům, ale především proslul svými
aktivitami týkajícími se lidských práv, lidí na okraji, imigrantů,
nezaměstnaných, chudáků, vězňů, nemocných AIDS a rozhovory poskytnutými
erotickému časopisu .Lui" a časopisu homosexuálů .Gai Pied". .Necítím se přitom uspokojen, jak
se o mně říká. Věřím, že existují postoje na základě evangelia, při nichž bude někdo
skřípat zuby, pokud se jim někdo jiný pokusí být trochu věrný. Pro evangelium
neexistuje zakázané území."
Reakce J. Gaillota na odvolání:
O
svém odvolání J. Gaillot prohlásil, že se cítí .poněkud odstrčen", nicméně ujistil, že .církev
zůstává mou rodinou" a
že se pokusí od nynějška .sloužit jinak, jak budu moci". .Jel jsem do Říma,
aniž bych věděl, že proti mně bude přijato toto opatření. Neznám žádný podobný
případ z historie, a proto jsem byl krajně překvapen." Na otázku po důvodu tohoto
rozhodnutí řekl, že .jich je jistě více. Už déle jsem slýchal, že jsou
věci, které se nedělají, že co je moc, to je příliš, a už je čas, aby mne odvolali z funkce."
Podle jeho názoru je
přitom nejpodstatnější jeho přítomnost ve sdělovacích prostředcích, .ale
i množství stížností, které na něj začaly přicházet do Říma a postoje, které se
neshodovaly s postoji Říma." Tvrdí, že proti sankci udělené Vatikánem .nebylo odvolání a ani bych
si o tom nepřál diskutovat". .Rozloučím se se svou diecézí v Évreux a trochu
se stáhnu do ústraní, abych měl čas přemýšlet a modlit se v klášteře". Tiskové středisko Svatého stolce publikovalo následující nepodepsané komuniké:
1. O Msgr. Gaillotovi, od r. 1982 biskupovi z Évreux,
během minulých 10 let nelze říci, že by vzal na vědomí doporučení a připomínky,
týkající se způsobu výkonu biskupské služby, učitelské a pastorační jednoty s církví.
2. Kardinál prefekt Kongregace pro biskupy s ním
uskutečnil dlouhé pohovory v Nancy r. 1987 a v Římě v letech
1992 a
1995, aby mu sdělil otázky, znepokojení a negativní reakce vyvolané na všech
místech jeho chováním, jím zaujímanými postoji a jeho častými cestami mimo jeho
diecézi.
3. Svatý Otec u příležitosti
návštěvy .ad limina" mu neváhal adresovat přísné varování, aby dále nejednal
mimo křesťanské společenství.
4. Jako
předsedové Francouzské biskupské konference upomínali kard. A. Decourtray v r. 1989 a Msgr. J. Duval r.
1994 postupně Msgr. Gaillota na jeho povinnosti biskupa katolické církve. Ve
společném prohlášení s kard. Decourtrayem z 15. 2. 1989 Msgr. Gaillot
zaujal své stanovisko k víře, magisteriu Sv. Otce a ke kanonické disciplíně.
5. Bohužel, tento prelát neprojevil schopnost k výkonu
služby jednotě, která je první povinností biskupa.
Pozn. autora: Deklarace z r. 1989 zmiňuje sice
společnou víru mezi bp. Gaillotem a
kard. Decoutrayem, ale vyžaduje .shodu a poslušnost" vzhledem k papeži a
učení církve a .velkou obezřetnost, aby veřejná prohlášení neprobouzela
domněnky o konfliktu mezi společným dobrem společnosti a působením křesťanského
svědectví".
Pozn.: Nakladatelství Síť připravuje o J. Gaillotovi
životopisnou publikaci s názvem .Jacques Gaillot - biskup těch druhých".
Na základě Le Courrier ze dne 14. 1. 94 zpracoval Pavel
Podorebský
"Hříchy" biskupa Gaillota
1983: Jacques Gaillot, krátce biskupem malé diecéze v Évreux,
se distancuje od biskupské konference. Chce .tvořit mír bez atomových zbraní, které jsou ve
Francii tak posvátné".
1984: Gaillot nebrání soukromé katolické školy,
vyhledávané francouzskou vyšší střední vrstvou: .Jsou většinou jen pro
privilegované; církev má naléhavější úkoly, než zřizovat elitní školy." 1985: Biskup
Gaillot varuje v Le Monde před .pohřbíváním koncilu".
1988: Biskup Gaillot na biskupském shromáždění v Lurdech
požaduje připuštění ženatých mužů ke kněžskému úřadu. Tento požadavek vytrvale
a veřejně opakuje. Staví se proti ostrému odsouzení Scorseseho filmu .Poslední pokušení"
biskupy. .Je v něm mnoho pravdivého," říká Gaillot po návštěvě kina.
1989: Biskup Gaillot dává interview .pánskému" časopisu
Lui: .Rozkoš patří k člověku". A do časopisu pro homosexuály .Gai Pied"
píše článek:
.Církevní obce potřebují spolupráci homosexuálů." 1989:
Gaillot veřejně oznamuje, že se jej papež zdráhá přijmout. 1989: Jako jediný francouzský biskup se
účastní slavnosti v pařížském Pantheonu: u příležitosti 200. výrocí
Francouzské revoluce zde byl pohřben tehdy demokraticky zvolený a republikánsky
smýšlející biskup Grégoire. 1989: Účast
na antirasistické demonstraci s demokratickou levicí.
1990: Biskup Gaillot hájí užívání kondomů za účelem
ochrany před aids. 1992: Gaillot
tvrdošíjně požaduje připustit ke svěcení v katolické církvi i ženy. Chválí
rozhodnutí anglikánské církve Velké Británie udílet kněžství i ženám.
1994: Účast na lascivní televizní show .Frou-Frou";
Gaillot zde brání práva cizinců. Opakovaně kritizuje nové francouzské
přistěhovalecké zákony. 1994: Televizní
diskuse s Eugenem Drewermannem. Gaillot Drewermanna zve do Évreux na
květen 1995.
1994: Spolu s abbé Pierrem brání bezdomovce, kteří
obsadili neobývané domy v Paříži.
z Kirche Intern přeložil JaS
Chovej se jako biskup
Biskup se vrátil do svého sídla, ale ve vjezdu mu brání
špatně zaparkovaná škodovka. Neváhá a chvilku škodovkou lomcuje, až ji odsune o
metr dále. Po vjezdu do dvora je napomenut svými podřízenými, že takhle by se
jako biskup neměl chovat. Tentýž biskup, druhá scéna, před arcibiskupským palácem.
Biskup si všimne, že řidič jednoho ze zahraničních biskupů neví, jak opravit
závadu na motoru. Vyhrne si rukávy, chvilku se přehrabuje v motoru a
poruchu opraví. Upozorní, že by tato porucha mohla mít tragické následky. Po
vstupu do paláce je napomenut biskupskými kolegy, že tohle jako biskup nemůže
dělat. Takže díky Bohu za biskupa, který se nebojí ušpinit od práce a nechová
se jako feudál obklopený servilními lokaji a lichotníky!
Poslední komentáře