Jste zde

049 - březen 1995

Pluralismus jako dogma

Záhy po zvolení první evangelické .biskupky" v Německu vydala rada Evangelické církve Německa prohlášení, podle něhož se všichni, kdo odmítají ordinaci žen, ocitají v rozporu s učením evangelické církve. Známý průkopník evangelicko-katolické ekumeny Reinhard Slenczka (Universita v Erlangen) se pokusil analyzovat proces, v němž je na jedné straně církev otevřená všemu včetně církevních sňatků pro homosexuály, na druhé straně vydá takovéto fakticky exkomunikační vyhlášení o těch, kteří se neprovinili ničím jiným než setrváním v učení reformace a obecné církve. Slenczka ukazuje, jak se od konce padesátých let postupně stal z pluralismu dogmatický princip. Na místo hlásání evangelia jako exkluzívní spásy nastoupil nábor s cílem oslovit co nejvíce lidí, co nejvíce lidí zaujmout, získat a nikoho nevyloučit. Nesmíme nikoho ztratit - ale co když má pravdu Písmo a ti, které vedeme, budou navěky ztraceni naší vinou? Pluralismus jako princip jednání církve tedy znamená inkluzivismus. Z církve se stává platforma odrážející společenskou pluralitu. Vše, co je v rozporu s tímto principem (totiž samo evangelium), je postupně v církvi diskvalifikováno - morálně, právně, nakonec dogmaticky. Hlasatelé pluralismu jsou tolerantní - ale jen do okamžiku, než se setkají s někým, kdo v něco věří, pro koho není jeden názor jako druhý. Pak se ukážou jako nesmiřitelní a sáhnou k prostředkům, které jinak stále odsuzují. Slenczka cituje biskupa Dietzfelbingera, který už r. 1971 otevřeně řekl, že se jedná o boj proti církvi srovnatelný s nacistickým pronásledováním, pouze s rozdílem, že se tento boj odehrává uvnitř církve. Podstata problému je podle Slenczky v tom, že církev přestala žít ze zaslíbení, že .brány pekelné ji nepřemohou", a proto se musí zajišťovat lidskými prostředky. Přestala spoléhat v naplnění Kristových zaslíbení a proto se musí zajímat o čísla a úspěch, o zajištění své role ve společnosti a atraktivitu svého působení. (V německé slovní hříčce zaměnila NachFOLGE a VerFOLGUNG za ErFOLG).

Bezprostředně po seznámení se s názory prof. Slenczky jsem strávil týden s německými kolegy a viděl jsem i druhou stránku téže věci: Rozklad dogmatický je doprovázen rozkladem církevního života a všude je cítit bezmoc:

Všechno jsme už vyzkoušeli, všechno jsme už povolili, a úspěch se stejně nedostavil. Zdá se, že nejstarší a nejmladší kolegové si uvědomují příčiny tohoto stavu, jsou však rychle umlčeni ostřílenými diskutéry střední generace, a obvinění z netolerantnosti zřejmě umlčí každého. Vracel jsem se s 3. strana radostí, že u nás ještě mohu otevřít Bibli kdekoli, aniž bych se musel bát pokřiku stoupenců absolutní emancipace a dalších podobných. Pluralita předpokládá základní jednotu a nepřekročení určité hranice, za níž začíná sesuv, který už nikdo nezadrží.

Jaroslav Vokoun