Museli jsme překonat mnoho předsudků

Rozhovor s Hans-Georgem Linkem

Ve dnech 15.-18. 6. 1995 navštívil Českou republiku německý ekumenik Dr. Hans-Georg Link s manželkou Barbarou. Vedl pravidelnou každotýdenní ekumenickou bohoslužbu slova v Mokropsích, setkal se s ekumenickou skupinou "Křesťané z Černošic", byl přijat na Komenského evang. teol. fakultě UK a víkend strávil s pražskou obcí ES. H. G. Link působí v Kolíně nad Rýnem v lutersko-evangelické církvi jako farář pro ekumenickou spolupráci.  Kromě koordinace spolupráce mezi 15 křesťanskými církvemi působícími v Kolíně má na starosti péči o cizince a styky se zahraničím. Vždy poslední neděli v měsíci připravuje velké ekumenické setkání, jehož součástí je bohoslužba a následné neformální rozhovory. Manželé Linkovi mají dvě dcery a dva syny. Během návštěvy jsme hostu položili několik otázek:

Máme dávat přednost aktivitám ve vlastní církvi, nebo aktivitám ekumenickým? 

Obojí angažmá nestojí v protikladu. Církev, ve které jsme činní, má být otevřena ekumenismu. Tím, jak se otevírá, jednak přijímá podněty zvenčí, jednak obohacuje druhé. Je zde analogie k životu Trojice. Dění v Trojici uvnitř a navenek je neoddělitelné. Je to tentýž Duch, který působí - a nedá se vyjádřit v procentech, kolik zde a kolik tam.

V praxi je ovšem cítit mnohdy velké napětí. Např. moje lutersko-evangelická církev musela překlenout velmi mnoho falešných předsudků, aby mohla začít spolupráce s katolíky.

Kolín je znám jako centrum nových náboženských proudů v Evropě. Ve vašem městě vznikla křesťanská iniciativa zvaná Síť. Můžete nám přiblížit její smysl?

Vznik kolínských Sítí je reakcí na nedostatečnou odpověď církví k palčivým otázkám naší doby. Sítě se nepovažují za konkurenci ke klasickým církevním strukturám, spíše za doplněk, za alternativu pro ty, kteří jsou na kraji církve, za prostor pro zkoušení nových forem budoucnosti církve. 

Hovoříte o Sítích v množném čísle, je jich víc?

Jsou dvě. Jedna je více katolická. Sdružuje asi 500 lidí, z toho asi 50 katolických kněží. Několik stovek dalších s ní sympatizuje. Síť usiluje o obnovu katolické církve - zejména aktivním budováním křesťanských obcí -, o co největší aktivní účast laiků v církvi, spolupracuje s evangelickou církví. Je rozdělena na regionální skupiny, které se scházejí jednou měsíčně.  Druhá, převážně evangelická Síť se angažuje pro společenskou spravedlnost (např. otázky azylu uprchlíků), za mír (snaží se např. reagovat na rostoucí sklon k násilí u mladistvých), za ochranu stvoření. Snaží se iniciovat konciliační proces v církvích. Síť představuje volné sdružení členů, kteří se scházejí jednou ročně na víkend. Kromě toho vydává 3-4 x ročně informační dopis.  Síť reprezentuje šest až osm mluvčích, kteří na veřejnosti obhajují hodnoty, o které členům jde. Zejména o spojování spirituálních hodnot a osobní odpovědnosti jednotlivce.

Ve které ze Sítí se angažujete vy?

V obou.

Jak se k Síti staví katolická hierarchie?

Členové Sítě nejsou obvykle přáteli kolínského kardinála. O postoji ostatních biskupů nemám příliš informací. Odspodu, od laiků i kněží má Síť podporu. Dá se říci, že čím vyšší úřad, tím více kritičnosti k Síti. .Nahoře" je zřetelný spíše zájem o církevní právo než o církev samu. 

Co pro vás znamená IEF?

Velmi mnoho. Bez podnětu IEF bychom zde s vámi nebyli. IEF udělala obrovský kus práce pro Evropu v budování ekumenické důvěry. Ale za třicet let trochu zestárla. Sám jsem v současnosti místopředsedou německého regionu. Mnoho si slibujeme od spolupráce Východ-Západ. 

Jaký je váš názor na Světovou radu církví?

V letech 1980-87 jsem pracoval v Ženevě v oddělení pro víru a řád SRC.  Tato léta byla pro mou službu velice inspirující. Každý den jsem dostával velké množství informací. Sám hodnotím SRC velmi vysoko. Hodnocení zvenčí je však rozmanitější. Zdá se, že 70. léta znamenala vzestup (projevil se plodnými konferencemi v Massachusetts a Limě), zatímco 80. léta pokles prestiže a významu SRC. Často byla podezírána ze šíření socialismu a komunismu. Jednalo se ale spíše o pomluvy. Dnes je práce SRC opět na vzestupu. Je připravováno velké setkání v Herale v Jižní Africe v r. 1998 u příležitosti 50. výročí založení ERC. Je koncipováno jako velké smíření všech tří křesťanských proudů.

Jak hodnotíte současného generálního tajemníka SRC Dr. Reisera? 

Je to koncepční muž na svém místě. Než se stal generálním tajemníkem, působil 10 let jako jeho zástupce. Mezi priority jeho práce patří:

1. iniciování konciliárního procesu, úsilí o mír, spravedlnost, o zachování stvoření

2. prohlubování vztahů s Římem

3. příprava zmíněného jubilea v r. 1998.

V každém případě se jedná o inspirující osobnost, ale není tak fotogenický jako např. B. Graham, což je v dnešní době médií (bohužel) důležitá věc. 

Jak byste charakterizoval krizi současných evangelických církví? 

1. Křesťanství je příliš individualistické, nazakoušíme společenství. Existence křesťana je redukována na vytvoření zbožného individua.  2. Lidé nedostávají odpovědi na své otázky. Máme nudná kázání, která nic neříkají o životě, pokud vůbec něco říkají.

3. Nejsme srovnáni se sekulární společností, kde žijí lidé, kterým nic nechybí, nic nepotřebují.

Jaké jsou překážky pro jednotu na straně katolické církve?  Mohl bych hovořit o mnohém pozitivním, ale dostal jsem tuto otázku. Odpovím z pohledu situace v Kolíně, kterou znám nejlépe.

1. Je oddělen všední den od bohoslužeb. Křesťanství se hledá v kostele nebo ve .zbožné" oblasti.

2. Panuje určitá úzkostlivost, co k tomu říká .církev" (myslí se tím papež, případně biskup), chybí svoboda vlastní víry, odvaha k samostatnosti. 

3. Hierarchie je struktura, která neodpovídá Novému zákonu, ale římskoimperiální tradici.

Jakými cestami se podle vaše názoru může dojít k jednotě? 

1. Každá církev by se měla vrátit ke svým pramenům. Např. my protestanti bychom měli začít brát bibli opravdu vážně. Katolíci by měli rozlišovat, co je hlavní a co jen vedlejší. Také pravoslavní mají co dohánět (do dneška např. učí, že kdo nevěří /pravoslavně/, půjde do pekel). Pokud se budeme zabývat kořeny, dojdeme k jádru své víry.

2. Měli bychom se vzájemně uznávat a chápat, proč ten druhý je takový, jaký je. Mám pocit, že jsem z katolické strany trpěn, ale ne akceptován.  Církve zůstávají v pubertě. Nechovají se jako dospělí partneři. 

3. Pochopitelně nemůže být modelem "návrat do Říma", ale stejně tak neposlouží evangelické infantilní "pryč od Říma".

4. Musíme se všichni znovu naučit konciliárnímu řešení problémů.