Návštěva u sousedů

MESCHEDE 10. 8. - 18. 8. 1996

Na začátku srpna navštívila desetičlenná skupina mládeže včetně studentů IES spolu s Janem Kofroněm Reichelsheim. Naši přátelé z OJC = Ofenziva mladých křesťanů tvoří samostatné sdružení (jsou nezávislí na luterské církvi, kam většina z nich patří), které vzniklo na přelomu 60. a 70. let jako experiment manželů Hoffmannových. Ti se rozhodli jako rodina otevřít se druhým, zvát k sobě mladé lidi, trávit spolu čas při modlitbě a práci.  Vytvořili posléze jakousi velkorodinu neboli společenství rodin. Dnes mají dohromady kolem stovky členů. Jako společenství mají dvě pevná pravidla.  Jedním z nich je každodenní hodina ticha pro meditaci a přemýšlení. Tou začínají den, takže potom následuje sdílení a společná modlitba. Další pravidlo se týká studentů, kteří se rozhodnou strávit rok v OJC. Mají spolu vycházet jako sourozenci. Mizí tak napětí a vzájemné sdílení je snazší a svobodnější.

Lidé v Ofenzivě se od začátku berou jako misijní skupina, ne však jako misie mnoha slov, ale misie životního stylu. Při seznamování nám Michael, který se podílí na vedení skupiny, která žije na zámku, vyprávěl, co všechno společně se studenty zažívají. Říkal, že mladí, kteří tam přicházejí na rok (tzv. Jahresmanschaft) se navzájem nevybírají, a tak se kromě radostných setkání vyskytují i neshody a problémy. Před těmi tam nelze nikam utéct, nýbrž je potřeba je řešit, pokud mají lidé spolu žít. Je to jako v rodině.  Před svými blízkými nemůžete utéct. Velmi pěkně mluvil Michael o tom, že střed společných vztahů musí tvořit Kristův kříž: z něho vycházejí, když se snaží žít vzájemné smíření.

Ti, kteří tvořili roční tým v době naší návštěvy, přišli do Ofenzivy buď po maturitě ještě nerozhodnuti o budoucím studiu, nebo po studiu, aby se zdokonalili v praktických činnostech nebo vyzkoušeli žít rok v užším křesťanském společenství. Kdo tam chce být na rok, nemusí být nutně věřící.  Záleží na tom, zda chce dodržovat společná pravidla. Být tam rok neznamená vstoupit do jakési terapeutické skupiny. Jde o společnou práci, sdílení a růst.

Kromě ročních pobytů pro mladé zve OJC k sobě i na kratší setkání, pořádá různé semináře, vede mládežnické centrum, má poradnu pro svobodné matky a staví pro ně i ubytovnu, věnuje se problematice homosexuality, má ekologickou kancelář, vydává časopis a zakládá vzdělávací společnost Jana Amose Komenského. Naši hostitelé říkali, že OJC nechce být velkým hnutím a zakládat různé pobočky. Chtějí zůstat na jednom místě a v něm působit.  Ofenziva sídlí v Reichelsheimu v pěti domech, které získali valnou většinou jako ruiny a společně je opravili. Jsou to mimo jiné i historické hrázděné selské chalupy, které hrozily sesutím. V současné době probíhá nejvíce stavebních prací v centru mládeže. Jedno dopoledne jsme si ho šli blíže prohlédnout. V čele velkého sálu pro přednášky a divadlo visela reprodukce Rembrandtova obrazu Návrat marnotratného syna. Při představování centra byl Jochen, vedoucí centra, velmi rád, že může mluvit o centru právě u onoho obrazu smíření. Říkal, že centrum je tu jednak pro místní mládež, a jednak chtějí, aby se zde setkávali mladí z celé Evropy. Jochenovi jde o to, aby se u nich mohli setkávat a společně objevovat kořeny evropanství.  Mají se setkávat mladí rozličných kultur i denominací, a k tomu všemu je smíření nesmírně potřeba. Smíření má být v jádru všech setkání mladých.  Prázdné dny jsme při týdenním prázdninovém pobytu v německém Reichelsheimu neměli čas zažít. Během týdne na zámku jsme měli možnost pracovat spolu s našimi hostiteli v domě, v centru mládeže na stavbě, v zahradě a v kuchyni. Vykonali výlety do Mohuče a do Heidelbergu, zúčastnili jsme se biblické hodiny, v přednášce se věnovali česko-německým vztahům. Podnikli jsme pěší výlet a vyzkoušeli vodu v místním koupališti. Přes všechny jazykové bariéry probíhaly společné večery v poklidné rodinné atmosféře.  Když jsme měli odjíždět, cítili jsme se příjemně vtaženi do činnosti na zámku a v centru mládeže, byli jsme mile překvapeni vzájemným sblížením, jak s místními, tak mezi sebou. Radost a pokoj, který jsme tam zažívali, patřil k tomu trvalému. Děkujeme za pozvání a všechen společně strávený čas.