Otevřený odpor není u nás zvykem - o to vynalézavější jsme
ve skrytém torpédování. V zemi Švejkově nemohl ani odpor proti II. vatikánu
nabýt formy západního tradicionalismu, ať už v podobě popírání existence
autority (sedisvakantismus), nebo otevřené neposlušnosti (lefébvrismus).
Formální poslušnost se ukázala jako neméně dobrý způsob, jak mařit proces
proměny církve. Mše se dá sloužit i podle nového misálu předkoncilně, jakože
řada kněží dokázala i tridentskou mši sloužit pokoncilně (Gemeindemesse). Duch koncilu,
který v tomto bodě není žádným imaginárním duchem, ale Ježíšovou pozicí v konfliktu
s farizeji, přijde stejně zkrátka. Český legalismus se v celé své
bídě opět předvedl ve způsobu řešení problému podzemní církve. Netvrdím, že do věci vidím natolik, abych
mohl kritizovat jednotlivé lidi či opatření, tvrdím však, že převedení celého
problému na otázku, zda se vždy a všude zachovalo nebo nezachovalo platné
církevní právo, je příznakem hlubší krize. Legalita je dobrá věc, legalismus je
-ismus, který soudí, že všechno, co Bůh mezi námi vykoná, se musí vejít do
platných předpisů, a pokud ne, je to předem od zlého. Ono to jistě může být od
zlého, ale to se ukáže na teologické rovině, nikoli na právní. Na základě
tohoto legalismu byl odsouzen Ježíš Kristus. Na základě téhož legalismu bychom
měli odsoudit nejen biskupa Davídka vím z vyprávění vězněných kněží, že i
oni stáli před otázkou, zda zachovat všechny předpisy a nic nedělat, nebo třeba
s porušením řady předpisů sloužit v kriminále mši a konat další
pastoraci. Nešlo rozhodně o čirý
prakticismus z nouze, ale o určitého ducha - tak například mám doloženo,
že bp. Otčenášek nabádal kněze, aby necelebrovali sami, k čemuž měl už
před koncilem (!) teologické důvody, prakticky by bylo bezpečnější celebrovat
jednotlivě. Podobně i kněz bez státního souhlasu konal svou pastoraci nelegálně
ve farnosti jiného kněze či dokonce v jiné diecézi. Podobně i laici měli
občas kompetence, jaké předkoncilní právní stav nedovoloval. Přijímání do řádů,
které jsou dnes nejživější, se dělo protiprávně, bez řádného noviciátu.
Opakuji: Netvrdím, že vše, co se dělo, bylo dobré už proto, že to bylo z dobrého
úmyslu. Ale zda to bylo dobré či ne, to je třeba rozhodnout teologicky. Ti, kdo
vědí předem, co Bůh může a nemůže udělat, jsou velmi blízko hříchu proti Duchu
svatému. Je smutné, že místo aby se po překonání komunistického období
zkoumalo, kde Duch svatý otevřel nové možnosti, a vykročilo se vpřed, provedla
se normalizace, která svou vlastní vahou, totiž vahou zmíněného legalismu,
táhne církev někam úplně jinam.
Poslední komentáře