071 - březen 1997

O. H. Pesch: Druhý vatikánský koncil

Nakladatelství Vyšehrad vydalo díky Jaroslavovi Vrbenskému koncem roku 1996 publikaci, která svým významem ještě přesahuje ostatní velmi dobré teologické práce, které v tomto nakladatelství vycházejí. Je naší povinností tuto knihu doporučit všem čtenářům, kteří z jakýchkoli pozic potřebují lépe porozumět současnému stavu katolické církve jako instituce a hledají k tomu solidní prameny a literaturu. Kniha kriticky rozebírá tendence, které v polovině našeho století vymezovaly oficiální i zakrývanou tvář katolické teologie, pokud se explicitně nebo implicitně podílely na koncilním díle, a také vliv klíčových osobností včetně papežů, jak se podílely na průběhu i formálním vyústění koncilního procesu. Kniha přitom nezdvojuje nic, co je snad už dosud česky publikováno např. v římské Křesťanské akademii.  Nejcennější stránky knihy vidím v pokusu o hermeneutiku úředních dokumentů církevního magistéria. Hermeneutika učí umění číst a rozumět správně smyslu autentizovaných výpovědí, umění rozpoznat a vážit legitimitu výpovědi a tím i její faktickou teologální vypovídací schopnost pro další legitimní vývoj nauky. Autor je profesorem systematické katolické a ekumenické teologie; působil na řadě učilišť Evropy i Ameriky a je uznávaným i obávaným odborníkem, protože mluví jasně, srozumitelně a s odzbrojujícím přehledem. Jak církevní dějiny a zejména dějiny dogmatu dokládají, má dalekosáhlé důsledky faktická míra správného porozumění věroučným obsahům. Formuje nejen image církevní instituce, ale také étos samotného božího lidu v celku i v jednotlivých osobnostech. Náš současný svět je světem pluralitním a určitě jím zůstane už proto, že fundamentalizující tendence sílí všude na světě. V pluralitě legitimních tradic je pak velmi důležité umění rozpoznat, co v obvykle slýchaném vyznávání současného katolického přesvědčení je opravdu věrné tradici apoštolské víry, co je (legitimním) výsledkem dočasného kompromisu mezi zatím ještě divergujícími autentickými tradicemi, co je ústupkem ve prospěch zachování jednoty případně katolicity a co naopak je jen taktickým úspěchem lobování mocné církevní skupiny.

Duch zajisté i dnes vane, kde chce; ovšem ani Duch to nemá snadné v zemi, kde se podařilo vůbec jen samotné koncilní dokumenty vydat poprvé až třicet let po vydání originálů. Bude ještě velmi dlouho trvat, než se teologie posledního koncilu dostane až do samozřejmé základní teologické výbavy formující myšlení většiny nedělních kazatelů nebo katechetů. Proto také dobře rozumíme, proč významný aktér posledního koncilu, kardinál König, tuto Peschovu knihu doporučuje právě českému čtenáři. 

Knihu Otto Hermana Pesche: „Druhý vatikánský koncil 1962-1965, příprava, průběh, odkaz" vřele a naléhavě doporučuje do přízně všech čtenářů Getseman Jan Konzal.