Neplánovaně ředitelkou

Na jaře r. 2007 jsem dokončila studium na IES a brzy nato skončila – z impulsu od Hospodina – své dlouholeté působení v Ústavu experimentální botaniky AV ČR. Bez jakékoli představy, čím se budu zabývat dále, jsem odjela na dva měsíce k sestrám sv. Josefa do Dánska a pak do Norska, abych se připravila na novou etapu života. Tam mne zastihla zpráva, že manželka Martina Vaňáče porodila druhého syna a že se u ní objevilo vážné onemocnění rakovinou. Po návratu do Prahy jsem Martinovi nabídla pomoc s dětmi a postupně jsem mu začala pomáhat i s institutem. Pak jsem Martina nějakou dobu zastupovala a nakonec jsem se nečekaně a neplánovaně stala třetí ředitelkou IES. Ze začátku jsem občas potřebovala Martinovu radu či pomoc, rychle jsem se ale zorientovala, protože jsem prostředí a vyučující i většinu studentů dobře znala ze studií. Neocenitelnou pomocnicí se stala studijní referentka Lydie Trnková, která mne věrně provázela až do roku 2015 a stala se jednou z mých nejlepších přítelkyní. V té době sídlil institut ještě ve Vyšehradské ulici v prostorách farnosti Nejsvětější Trojice a bakalářské studium bylo ještě čtyřleté. Ráda vzpomínám na místního faráře Pepíka Šplíchala, který k nám do kanceláře chodíval na kus řeči a občas přinesl jablko nebo uvařil polévku. IES se pak stále více propojoval s Evangelickou teologickou fakultou a v r. 2009 se do budovy ETF přestěhoval. Ale to bylo pouze první stěhování. Nějakou dobu jsme měli kancelář v 5. patře, pak jsme se museli na dobu rekonstrukce přestěhovat do patra třetího a pak zase zpět. Přednášky a semináře probíhaly po celou tu dobu – jako dříve – jednou týdně, ve středu v pozdních odpoledních a večerních hodinách. Za dobu mého působení v IES (2008–2016) se vystřídalo hodně studentů – každý rok nastupovalo 10–15 nových – a se všemi jsme s Lydií měly přátelské vztahy. Často jsme se k nim připojovaly k posezení v hospodě po přednáškách. Každý ročník měl svá specifika, s některými studenty se dodnes občas scházíme. Studenti přicházeli z různých církví, nejvíce bylo většinou římských katolíků, dokonce u nás studovali i dva adventisté. I věkové spektrum studentů bylo pestré – od čerstvých maturantů až po 2 nejstarší, kterým bylo téměř 80 let. Dva ze studentů k sobě krátce po dokončení studia povolal Pán. Jako za dob, kdy jsem na IES studovala, někteří studenti studium přerušovali a zase se k němu vraceli, jiní bohužel studium nedokončili. Ale jsem přesvědčena, že každému, kdo na IES chvíli pobýval, to něco důležitého přineslo. Čeho jsem si nejvíce vážila a dodnes vážím, je velmi otevřená, vpravdě ekumenická atmosféra, kdy jsme se učili rozdílné názory nejen tolerovat, ale často se jimi i obohacovat. Tuto atmosféru hodně podporovaly společně připravované a slavené liturgie a společný pobyt na kurzu ve Strašicích, kterým začínal každý akademický rok a také společné duchovní obnovy (adventní a postní).

Kurz byl sice organizačně náročný, ale poskytl možnost společného desetidenního pobytu a vzájemného poznávání a sžívání. Docházelo občas i k „dramatičtějším“ událostem – například jednou došla pitná voda ve studni a museli jsme pro ni chodit do polní studánky. Nebo se někdo zatoulal na nedělním výletě a museli jsme na ztraceného čekat nebo ho i hledat. Památným se stal jeden nedělní výlet, kdy Pavel Hradilek (ten vždy výlety vedl) onemocněl a vedl nás Petr Ferdus s pomocí GPS. To vedlo k tomu, že jsme se místy prodírali mlázím, ale nakonec jsme do hospody a zpět dorazili. Jednou nám skoro všem bylo špatně po houbách, přestože byly pečlivě zkontrolovány a vařeny.

Každý akademický rok začínal slavnostním zahájením, na která jsme zvali různé hosty, aby oslovili studenty. Na jedno z nich mi Pavel doporučil pozvat arcibiskupa Dominika Duku v roce, kdy se stal primasem českým. Byla jsem mile překvapena tím, že pozvání ochotně přijal, i jeho civilním a přátelským vystupováním.

V průběhu let, kdy jsem působila na IES, se občas měnili vyučující, ale základní přednášky zůstávaly stejné. Snažili jsme se nabízet různé výběrové předměty. Každý rok jsme – jak už se stalo tradicí – pořádali dva víkendové teologické semináře na různá témata, často i se zahraničními hosty.

Ke konci mého působení na IES jsme začali připravovat magisterský program, který by byl vhodný pro absolventy našeho bakalářského studia, protože řada absolventů projevila zájem studovat dál. Ale bylo jasné, že nemůžeme chtít samostatný magisterský program jen pro naše studenty. Jednali jsme s prof. Filipim, doc. Halamou a doc. Mrázkem a dalšími vyučujícími a nakonec se podařilo sestavit magisterský program nazvaný „Teologie – spiritualita – etika“, který měl potenciál oslovit i absolventy bakalářského studia jiných humanitních oborů (nevyžadoval znalost biblických jazyků). Nevýhodou bylo, že přednášky už nebyly koncentrovány do větších bloků a byly často i dopoledne a několikrát týdně, takže pro pracující zájemce to bylo neřešitelné. Přesto tento program vystudovalo několik absolventů bakalářského studia TKT.

Co říci závěrem? Léta strávená na IES (ETF) považuji za velmi šťastná – alespoň pro mne. Zda pro IES, ať soudí jiní. Poznala jsem mnoho krásných a moudrých lidí, z nichž s některými se dodnes scházím a přátelím, poznala jsem hlouběji různé křesťanské tradice i možnost a způsob, jak mohou koexistovat a spolupracovat. Velmi mne oslovila přátelská, vstřícná atmosféra na ETF. Jednoduše řečeno – pracovala jsem na IES (ETF) moc ráda a jsem vděčná, že dodnes mohu být jeho součástí jako tzv. „spirituálka“ – organizuji adventní a postní duchovní obnovy a jsem k dispozici studentům pro případné rozhovory (ale tato nabídka je využívána jen zřídka). A také jako členka výboru IES.

A tak přeji institutu do dalších let dostatek studentů a aby si udržel onu přívětivou atmosféru, kterou jsem tam vždy zažívala a oceňovala.