Osmdesátník František Kunetka

Emeritní profesor liturgické teologie Univerzity Palackého se narodil 26. listopadu 1945 v Olomouci. Po střední škole studoval varhanní hru na Konzervatoři v Brně (1963–1969). Již během tohoto studia se stal tajně salesiánem. Politické uvolnění koncem 60. let umožnilo obnovit v Olomouci teologickou fakultu, takže František Kunetka mohl v letech 1969–1974 vystudovat teologii veřejně. V r. 1974 byla fakulta totalitním režimem opět uzavřena.

Liturgickou teologii zde vyučoval, kvalitněji než v Litoměřicích, inspirativní Josef Bradáč (1920–1986). Byla to doba zavádění liturgické reformy 2. vatikánského koncilu do praxe, doba velkých nadějí.¹

Josef Bradáč byl kromě výuky liturgiky též rektorem Olomouckého bohosloveckého semináře. Vládla v něm přátelská, dělná atmosféra.² To vše Františka Kunetku motivovalo k zájmu o liturgiku.

Po ordinaci v r. 1974 začal působit v duchovní správě. Byl několikrát překládán na stále zapadlejší místa, aby se nemohl věnovat mládeži, což je hlavním posláním salesiánů.

Salesiáni v době totality u nás suplovali činnosti, o které se v normálních dobách staraly jiné části církve. Pod vedením tajného provinciála Františka Míši zvaného Dominus (1913–2005) a jeho vikáře Benno Beneše (1938–2020) rozvinuli celorepublikovou síť studijních skupin teologie. Jako prvního učitele angažovali v r. 1974 Josefa Zvěřinu (1913–1990), který byl zbaven státního souhlasu k výkonu duchovenské služby a byl nucen odejít do důchodu. Bylo potřeba vychovat i další odborníky. Nástupce Františka Míši od r. 1981 Ladislav Vik (1923–2011) vybral několik adeptů³ pro postgraduální studium v Krakově a zejména pak v Erfurtu – v zemích, od kterých nás neoddělovala železná opona, ale náboženský útlak tam nebyl tak silný. Patřil mezi ně František Kunetka.

Když byla v r. 1990 v Olomouci obnovena Cyrilometodějská teologická fakulta, byl František Kunetka připraven se ujmout výuky liturgiky. V r. 1993 byl jmenován docentem a v r. 2008 profesorem.

Dílo Františka Kunetky je rozsáhlé. Výběr z jeho bibliografie lze najít na stránkách domovské fakulty.⁴ Jednou z oblastí, jimž se věnoval, je vztah liturgií antického židovství a křesťanství. Reprezentuje ji např. habilitační práce Židovské kořeny křesťanské anafory (1994) či "Budeš se radovat před Hospodinem, svým Bohem" (Dt 16,11). Židovský rok a jeho svátky (celkem 5 vydání) nebo velmi čtivá, srozumitelná Eucharistie v křesťanské antice (2004). Díky tomuto Kunetkovu zájmu mu studenti přezdívali rabín.

Základní důrazy obnovené liturgie po II. Vatikánu najdeme v Kunetkově knize Slavnost našeho vykoupení (1997). Getsemany otiskly část jeho přednášky Činná účast věřících na liturgii (participatio actuosa)⁵ v Institutu ekumenických studií (šlo o kapitolu z tehdy ještě nevydané knihy Slavnost našeho vykoupení).

Asi nejzásadnější je Kunetkův přínos k sakramentální teologii. Jeho monografie Úvod do liturgie svátostí (2001) ukazuje, že slavnosti lišící se jak původem, tak obsahem mají obdobnou klíčovou část: eulogii, velkou anamneticko-epikletickou modlitbu. Recenzi na tuto knihu jsme v Getsemanech otiskli pod názvem Od magie k mystagogii.⁶

Když začal v devadesátých letech působit v Praze kanadský profesor dějin liturgie David Holeton⁷ (1948–2023), přál si seznámit se s nejvýznamnějším českým liturgistou Františkem Kunetkou. Vznikla z toho setkání liturgistů, která se konají dodnes. František Kunetka je naší neformální autoritou, na kterou se můžeme v jakékoli nejasnosti obracet. Článkem Liturgický skandál na Břevnově⁸ reagoval i na slavnost Hospodin v hospodě, kterou liturgická komise Biskupské konference ČR odsoudila. Vyjádřil se člověk se širokým srdcem a na slovo vzatý odborník.

Ad multos annos!