Jan Spousta

Jan Spousta

Do nového roku 2004 Getsemanyvykročí mimo jiné dvěma návraty k loňským číslům. Předně se vracíme knešťastným souvislostem odvolání římskokatolického kněze Reného Milfaita z tachovské farnosti. Pavel Hradilekpíše z pozice vyjednavače, který se ke sporu dostal zvnějška, zatímco JosefSvoboda patří k bývalým Reného farníkům. Shodují se v názoru, že krokyplzeňského biskupství možná zachovají tachovským konzervativcům pocit jistoty abezpečí, ale pro všechny ostatní se rovnají podrazu.

JanSpousta

Toto čísloGetseman otevírá Hans Küng hodnocením uplynulýchdvaceti pěti let pontifikátu papeže Jana Pavla II. Soustřeďuje se na nemalérozpory jeho osobnosti a jeho působení a vypočítává jich celých deset. Jábych je shrnul do jediného: papež naděje, který hovoří o budoucnosti ainspiruje ke změnám – a zároveň papež stagnace, řídící církev především pomocíbrzdy, jako by neměl k dispozici i volant, spojku a plyn. Nesporně velikápostava, která se už za živa proměnila v ikonu (nikdy předtím se v katolických kostelích portréty papeže v takovém rozsahu neobjevovaly) –a přece se moře problémů, které tento papež zdědil, za jeho pontifikátuspíše prohloubilo.

Jan Spousta

Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patříkrálovství boží. Amen, pravím vám, kdo nepřijme království boží jako dítě,jistě do něho nevejde (Lukáš 18, 16n). Mnohokrát jsemuž promýšlel tato zvláštní slova řečená Ježíšem o nemluvňatech; nadějná –vždyť v křesťanství netřeba být supermanem, stačí být jako kojenec – a zároveňi trochu hrozivá pro toho, komu už dětství odešlo s dávnými sněhy. Jak býti dítětem? Vždyť cesta zpátky už nevede: usilujeme-li mydospělí o dětskost, dobereme se nanejvýš dětinskosti. A jakým dítětem být? Co zdětské bytosti bylo pro Ježíše tak podstatné, že nám ji dává za příklad, ba zapodmínku sine qua non,podmínku, bez níž vůbec nelze vejít do božího království? V čem snad může lépenež já boží království přijmout malá Marie Magdalena, která mi žvatlá nakolenou, když toto píši? Magdalenka, která je zatím ve všem odkázána na našipéči tak, že by bez ní snad ani den nepřežila?

JanSpousta

Minulý editorial jsem skončil tím, že nevěřímna nedostatek kněží. Dnes tímto tématem začnu. Minule jsem psal o svém příteliRené Milfajtovi, kterého vyhazují z kněžskéslužby pro jeho sice úspěšné, ale nekonformní metody pastorace. Dnes napíši otěch, kteří končí pro lásku k ženě.

Povinný celibát kněží se ve středověku na Západě nejspíš prosadilz řady důvodů. Některé z nich byly vcelku rozumné a lze je vyjádřitbiblickými slovy Ježíšovými i Pavlovými: kdo nemá partnera a děti, můžesvé srdce nerozděleně věnovat božímu království a není tolik vydán na pospashmotným a politickým strastem tohoto světa. Jiné ovšem byly pochybné:manichejský strach z „nečisté“ hmoty, svádějící nás údajně skrze pohlavnítouhu, a obavy, že rodiny povedou klérus k nepotismu a mrhání církevníchpeněz na soukromé účely. Bible ovšem ví, že ani dar bezženství není dán každémua o údajné nečistotě hmoty a (legitimního) pohlavního styku v ní nenajdemenic. A nepotismu se ani povinným bezženstvím nezabrání tam, kde kněží místoctností hromadí nemravný mamon.

JanSpousta

Na ekumenickémsjezdu německých křesťanů letos v Berlíně se účastníci mimo jiné bavili natéma „být křesťanem bez svatozáře“. Úvodní proslov Hanse Küngana toto téma se nakonec věnoval nejspíš mnohem důležitějšímu tématu, nakteré ostatně kdysi před třiceti lety týž Hans Küngnapsal překrásnou knihu: jak dnes vůbec být křesťanem? Na druhou stranu je milíto, že se slovutný teolog z původní otázky snadno vylhal tím, žepoukázal na estetickou roli svatozáří ve staré malbě a pak jednoduše aureolyodmítl jako doplňky dnes již zcela nemoderní.

JanSpousta

Právě začíná prvnímoderní sněm české katolické církve. Je toho mnoho, čím se bude zabývat, aještě více toho, čím by se zabývat měl. Jsou tu otázky obecně křesťanské –např. jak hlásat radostnou zvěst české společnosti, když ona sama sebe beretolik vážně a když my věřící na tom nejsme většinou o nic líp.Jsou i katolické problémy církevní – např. co dělat, až vymře klérus. Ale jsoutaké problémy samotného sněmu, skrz které se ctihodné shromáždění bude musetnějak prodrat, pokud vůbec chce odvést trochu užitečné práce. Tři si dovolímuvést:

Jan Spousta

Jednouz velkých otázek křesťanství a křesťanské teologie je otázka tradice,kontinuity a uchovávání odkazu. V tomto čísle Getseman nám ji připomenepředevším Jaroslav Vokoun svým článkem o sporech v Československé církvihusitské nad tzv. apoštolskou posloupností. Jak závazný, jak důležitý je symbolnepřetržitého řetězu vzkládání rukou biskupy od prvních apoštolů až dodneška?

JanSpousta

Termodynamika učí,že plyn ponechaný sám sobě směřuje ke stavu největší entropie: maximálníneuspořádanosti, minimální struktury, a tedy i největší celkové „uniformity“ azároveň nejmenší schopnosti konat práci. Tato známá věc však má méně známousouvislost, kterou jsem si uvědomil až zcela nedávno: Rovnice popisujícísměřování molekul plynu k entropii jsou zároveň rovnicemi jejich maximálnísvobody. Z „liberálního“ postulátu, že – při stálé celkové energii – majíjednotlivé molekuly mít možnost vybírat si svou „cestu životem“ conejsvobodněji, mít co nejvíce otevřených možností pohybu, . se dá přímo odvoditpopis entropického stavu plynu.

JanSpousta

Válka v Iráku je v plném proudu. Tamní občané jistě těžceváhají, zdali jsou lepší svobodomyslné rakety a demokratické pumy, které jimteď dopadají na města, anebo brutální megaloman s knírem, který jim užléta plení duše i peněženky. My, kteří máme štěstí, že se nás konflikt zatímdotýká jen zprostředkovaně, můžeme přemýšlet s nimi. Minulé – ještě předválečné– Getsemany přinesly překlad rozhovoru s německým teologem EugenemDrewermannem, ostře kritizujícím Bushovy válečné plány jako nemorální aneúměrné reálnému ohrožení. Když jsem přemýšlel o tom, zda ho otisknout, bylopro mě argumentem pro uveřejnění především to, že tento rozhovor výmluvněvyjadřuje stanovisko v západní Evropě běžné, ale v českých (nejen)křesťanských kruzích slýchané méně často. U nás jako by zcela převažovali alibistéa co nejvíce neutrální a vlažná stanoviska k nynější mezinárodní krizi.