Jan Spousta

Člověk, stejně jako většina ostatních vyšších tvorů, je ovlivněn prostorem, v němž se pohybuje, a svůj prostor si i vytváří a hájí. A prostor na nás působí, prostor se stává součástí našeho života, dokonce nám občas i vládne. Důležité je pro nás uspořádání a vybavení, velikost a tvar, barvy a světlo, vůně a atmosféra. Týká se to nejen prozaického trhu s bydlením, ale i té duchovnější stránky našeho života.

„Kněžské svěcení může přijmout pouze pokřtěný muž. To jednoznačně vyplývá z Písma svatého, z tradice i z učitelského úřadu církve. (…)

Že Kristus povolal za své apoštoly pouze muže, je zřejmé především z Písma svatého. Přitom se nedá říci, že by se tím Kristus pouze přizpůsoboval tehdejším konvencím, neboť v jiných případech na ně Kristus také nehleděl (…). Kdyby chtěl za své apoštoly zvolit i ženy, jistě by to také udělal.

Píši tyto řádky 26. prosince, na svátek svatého Štěpána Prvomučedníka, velkého a statečného světce. Podle bible byl jáhnem, a když jsem o něm kdysi dávno poprvé jako dítě slyšel, musela mi tato exotická funkce být dlouze objasňována: Žádné živé jáhny jsem totiž neznal. Dnes jako již dospělý vím, že toto vyjasňování se netýká jen dětí, ale i celých církví, které službu jáhna či diakona zavedly či si z dávné tradice udržely. Čím by dnes měli nástupci úřadu svatého Štěpána být?

Proč věříme tak, jak věříme? Jak spolehlivá je naše víra v ten nebo onen odstavec Kréda? Kdo může stanovovat formulace víry? Na takovéto otázky je mnoho odpovědí – katolík si možná nejdříve vzpomene na papeže, evangelík na bibli, pravoslavný na tradici starověkých koncilů. Proti každé z těchto instancí však mohou zaznít pochybnosti: Bible rozhodně nelíčí pravzor papežů, svatého Petra, jako zcela neomylného, dokonce ani poté, co byl pověřen pasením božích oveček. Bible a koncily tady nebyly odevždy a ani nepokrývají všechny možné otázky, kterých v naší éře pokroku vyvstává takové množství. Podle jiného apoštola, Pavla, je dokonce třeba se smířit s tím, že absolutní poznání nemáme v ničem a zatím vidíme jen jako v pořádně ojíněném zrcadle. Autoři bible nebyli bibličtí fundamentalisté ani tvrdí církevníci.

V neděli v našem kostele četli evangelium nevlídně zmiňující jistou skupinu náboženských virtuosů, dávajících na odiv nápadně zbožné obleky a svazujících druhým lidem těžká břemena, kterých se sami nedotknou ani prstem.

Akutní krize v Církvi československé husitské, o které jsme referovali minule, se doufejme stává minulostí. Dosavadní patriarcha moudře rezignoval aspoň za pět minut dvanáct a jeho prozatímní nástupce, biskup Štěpán Klásek, bude snad osobností méně konfliktní a schopnou situaci zklidnit. Je ovšem nutno ihned dodat: Zklidnit neznamená vyřešit.

Jan Spousta

Obměna na stolci římského biskupa: Na místo charismatického Poláka, superfaráře celého světa, nastupuje intelektuální Němec, již starý a prý spíše introvertní člověk.

Jakkoli ctíme hlubokou vděčnost za službu Jana Pavla II. a úctu před jeho osobností, nelze zastírat, že nový papež po jeho smrti zdědil církev s množstvím závažných problémů, církev v nikoli nejlepším stavu.