Jste zde

Pavel Hradilek

Jak vede slovenské katolíky Ján Sokol?

Ján Sokol se v lednu 1988 stal „dočasným správcem trnavského arcibiskupství“ a v létě byl vysvěcen na biskupa. Dělo se tak pod patronací komunistického režimu a nechvalně známého vatikánského vyjednavače arcibiskupa Casaroliho.

Jezdil jsem v té době častěji na Slovensko a vím, že zpočátku byly reakce na Sokolovo povýšení poměrně příznivé. Byl znám jako člověk, který se zajímá o mladé kněze a snaží se jim pomáhat. Po pár měsících se však hodnocení radikálně změnilo. Bylo zřetelné, že Sokol se stará více o dobré vztahy s režimem, než o dobro církve.

Obsah římských statií

 

Po pokusu přiblížit uspořádání domácích církví (tituli) a fenomén stationární bohoslužby se dostáváme k vlastní náplni liturgie. V nejstarším - předkonstantinovském období je k disposici velmi málo pramenů. I kdybychom je měli, těžko bychom je zobecnili - liturgie neměla pevný tvar, neexistovaly lekcionáře. Podoba se lišila i v jednotlivých domácích církvích téhož místa. Právě statia sloužila k prohlubování jednoty domácích církví. Postupně se liturgie ovlivňovaly a vytvářely pevnější tvary sloužící jako základ pro další období.

Stationární bohoslužby

Tvar současné křesťanské bohoslužby jak západních, tak východních církví je výrazně ovlivněn fenoménem statií.1 Tento jev prošel v rozmezí konce 2. stol (kdy máme k disposici první, byť kusé prameny) až do zhruba konce 1. tisíciletí, poměrně složitým vývojem. Pokusím se jej demonstrovat na příkladu tří, pro liturgii klíčových měst, totiž Jeruzaléma, Říma a Konstantinopole. Je obtížné definovat co je stationární bohoslužba. I samotný obsah tohoto jevu byl na uvedených třech místech různý, ovšem vzájemně se ovlivňoval. Porozumění zákonitostem vzniku a vývoje statií je důležité pro orientaci v jednotlivých vrstvách křesťanské bohoslužby. Tento příspěvek si všímá uplatnění jednotlivých míst v daném městě ve stacionárním systému. Vlastním obsahem bohoslužeb, který byl ovšem místem slavení ovlivněn, se budu věnovat v některém příspěvku následujícím.

Eucharistie v křesťanské antice

Koncem minulého roku vydalaUniverzita Palackého v Olomouci vynikající knihu svého liturgologaFrantiška Kunetky Eucharistie v křesťanské antice. Kniha je včeském prostředí unikátní, srovnávat je jí možné snad jen, vněkterých pasážích, s Hostinou chudých Pavla Filipiho (Kalich1991). Obrovský posun v šíři poznání, ve způsobu práce liturgickévědy vidíme, srovnáme-li Kunetkovu knihu se starším tématickypříbuzným a ve své době průkopnickým dílem Eucharistie ve světlenejstarších památek literárních, ikonografických a epigrafickýchJosefa Bil­cze­row­ského (V. Kotrba, Praha, 1910).

Dětská eucharistická liturgie

Reflexe problematiky demonstrovaná konkrétním slavením

V naší obci již řadu let během nedělního slavení eucharistie odchází děti předškolního a mladšího školního věku po vstupní modlitbě na vlastní liturgii slova. Po homilii se vrací do"velkého shromáždění". Tato praxe se vcelku osvědčila. Na jedné straně umožňuje oslovit děti pro ně vhodným způsobem, na druhé straně mohou děti zakoušet jednotu ve vícegeneračním shromáždění. Přesto jedna z asistentek věnující se katechezi dětí navrhla čas od času slavit speciální dětskou liturgii. Liturgii, která bude uzpůsobena zcela pro děti, i když se jí účastní celá obec. Obdobně jako se slaví v evangelických církvích, např. jednou do měsíce,"rodinná neděle".

Zlatý věk rubricistiky se vrací

PavelHradilek

Před dvěma měsíci vydala Kongregacepro bohoslužbu a svátosti instrukci Redemptionis sacramentum (svátost vykoupení)[1].Jedná se o jakýsi seznam zákazů a nařízení týkajících se slavení eucharistie.Jakoby kongregace sumarizovala všechna udání na biskupské konference, biskupy,kněze či křesťanské obce, která obdržela v posledních čtyřiceti letech odjednotlivců, kteří se nikdy nesmířili s literou ani s duchem čtyřstěžejních dokumentů posledního koncilu – konstitucí podepsaných jak známonejen dvěma tisíci římskokatolických biskupů, ale také vždy i papežem. Otazníkymůže vzbudit pojetí církve, liturgie, všeobecné kněžství pokřtěných, nebopojetí církevní tradice vůbec. Liturgické dokumenty, vydávané v pokoncilním období (např. úvody k jednotlivýmliturgickým knihám) obsahovaly biblickou, patristickou a teologickouargumentaci. Naproti tomu v instrukci najdeme odkazy na církevní právo, naprotireformními zásahy upravené vydání Všeobecných pokynů k římskémumisálu[2],na množství interních předpisů kongregace a dokonce na jednání Tridentskéhokoncilu. Hojně je odkazováno naencykliku Ecclesia de eucharistica[3]z r. 2003 (instrukce, chce být jakýmsi „prováděcím předpisem“ k tétoencyklice).

Loajální, ale svůj: andělský legionář P. J. R.

„Jó, dřív byli kněží zlý, ti nebyli tak hodný jako je náš páter“
Karel Davídek, legendární týnský kostelník

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Pavel Hradilek