Pavel Hradilek

PavelHradilek

Před dvěma měsíci vydala Kongregacepro bohoslužbu a svátosti instrukci Redemptionis sacramentum (svátost vykoupení)^[1].Jedná se o jakýsi seznam zákazů a nařízení týkajících se slavení eucharistie.Jakoby kongregace sumarizovala všechna udání na biskupské konference, biskupy,kněze či křesťanské obce, která obdržela v posledních čtyřiceti letech odjednotlivců, kteří se nikdy nesmířili s literou ani s duchem čtyřstěžejních dokumentů posledního koncilu – konstitucí podepsaných jak známonejen dvěma tisíci římskokatolických biskupů, ale také vždy i papežem. Otazníkymůže vzbudit pojetí církve, liturgie, všeobecné kněžství pokřtěných, nebopojetí církevní tradice vůbec. Liturgické dokumenty, vydávané v pokoncilním období (např. úvody k jednotlivýmliturgickým knihám) obsahovaly biblickou, patristickou a teologickouargumentaci. Naproti tomu v instrukci najdeme odkazy na církevní právo, naprotireformními zásahy upravené vydání Všeobecných pokynů k římskémumisálu^[2],na množství interních předpisů kongregace a dokonce na jednání Tridentskéhokoncilu. Hojně je odkazováno naencykliku Ecclesia de eucharistica^[3]z r. 2003 (instrukce, chce být jakýmsi „prováděcím předpisem“ k tétoencyklice).

„Jó, dřív byli kněží zlý, ti nebyli tak hodný jako je náš páter“
Karel Davídek, legendární týnský kostelník

PavelHradilek

Redemptorista ThDr. Antonín Liška (17. 9. 1924 – 15. 10. 2003) byl v době svého nuceného nasazení u PTP v r. 1951 tajně vysvěcen na kněze a dvacet let sloužil neveřejně. Byl žákem Dr. J. Adámka – vynikajícího předčasně zemřelého biblisty. Zdědil celou jeho knihovnu. Doktorskou práci psal na téma Kristovo zmrtvýchvstání. Byl členem novozákonní překladatelské skupiny pro ekumenický překlad bible. S kolegou jsme jej navštívili v době tuhé normalizace v sedmdesátých letech na faře v Poříčí nad Sázavou, kde působil, s prosbou o výuku Nového zákona v utajených kursech. Dlouho nás poslouchal, aniž by co řekl. Nevěděl jsem tenkrát, že je to jeho styl. Pak pravil: „Tak jo, je třeba něco pro církev dělat.“ A věnoval nám po dobu šesti let stovky hodin, celkem třem skupinám. Napsal pro tento účel studijní texty. Dojížděl do Prahy ve svém trabantu na překladatelskou komisi, večery se věnoval nám.

Starobylou anaforou koptské církve je anafora sv. Marka. Její řecký text pochází ze 4. stol. Částečně přepracovaný překlad do koptštiny je označován jako anafora sv. Cyrila Alexandrijského. Užívá se v několika variantách. Tyto typické anafory alexandrijského patriarchátu jsou charakterizovány:

1. Dvěma epiklézemi. Prváz nich (konsekrační) je řazena před instituci a druhá, komuniální, po anamnezi. Toto rozdělení epikléze na dvě části ovlivnilo římskou liturgii. Většina dnes vznikajících anafor má však pouze jednu epiklézi řazenou po anamnézi podle vzoru antiochijského patriarchátu.

Koptští křesťané, jak pravoslavní, hlásící se k alexandrijskému papeži, tak katoličtí, hlásící se k papeží římskému, se o slavnostních příležitostech modlí arabsky koptskou anaforu svatého Basila. Původem je však syrská. Vznikla na území antiochijského patriarchátu na přelomu 4. a 5. stol. Je tedy starší než byzantská anafora sv. Basila, se kterou má společné kořeny.

Basilova koptská anafora je na rozdíl od většiny pozdějších východních anafor s rozvinutou trinitární strukturou výrazně kristocentrická. Je to způsobeno potřebou se vyrovnat s arianismem.

Řecky psaný spis Apoštolské tradice^[1] býval připisován římskému knězi Hippolytovi (vzdoropapeži a světci) a datován přibližně do r. 215. V Římě se v té době ještě psalo řecky. Dílo se ovšem zachovalo pouze v překladech - latinském a v některých orientálních jazycích. Na dlouhá staletí upadlo v zapomnění. Znovuobjeveno bylo až koncem 19. stol. a odborné práce o něm vychází až v průběhu 20. stol. Spis dává nahlédnout do různých oblastí tehdejšího církevního života. Vznikal v průběhu konce 2. až do 5. století. V rámci popisu biskupské ordinace je uveden nejstarší známý text anafory v podobě, jak ji dnes na západě užíváme. Anafora pochází z nejstarší vrstvy spisu.