Jste zde

Pavel Hradilek

Sanktus

Hymnus sanktus („svatý") je dnes běžnou součástí eucharistických modliteb východních i západních církví, vč. (obnovených) liturgií církví vzešlých z reformace. Jeho zpěv (v nouzi recitace) náleží celému shromáždění, případně zpěvákovi (zpěvákům) a shromáždění. Jako i jiné aklamace to není část určená předsedajícímu. Formálně

Amen

Hebrejské slovo amen (אָמֵן) znají všechna tři hlavní monoteistická náboženství. Možná je raně egyptského původu. Křesťanská liturgie hned na počátku výraz adaptovala jako aklamaci vyjadřují souhlas s pronesenou modlitbou. Amen znamená „skutečně", „opravdu", „je to tak", „ať se tak stane". V židovství

Aleluja

Hebrejským výrazem הללו יה (halelú-jáh) -„chvalte Jahve (Pána)" se radujeme z božího triumfu. Izraelité tak chválili Hospodina dávno před vznikem křesťanství. Výraz byl aklamací zpívanou shromážděním jako odpověď na žalmový hymnus zpívaný zpěvákem.

Trishagion (Trojsvatá píseň)

Svatý Bože, svatý Silný, svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi. (3x)

Řecký originál: Hagios ho Theos, hagios Ischyros, hagios Athanatos, eleison hymas.
Latinský překlad: Sanctus Deus, sanctus Fortis, sanctus Immortalis, miserere nobis.

Biblický základ

Ž 42, 3 - Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří?

Má duše tě očekává, ó Bože; má duše žízní po Bohu silném, živém. (stejný verš v LXX)

Liturgická obnova římskokatolické církve u nás

Úvod

Novodobá liturgická obnova římskokatolické církve, která díky úsilí jednotlivců1 započala v 2. polovině 19. stol a zejména ve 20 stol., dostala oficiální impuls liturgickou konstitucí

Kyrie eleison

Aklamace (tj. zvolání) Kyrie eleison (řec.) - Pane, smiluj se, má původ v pozdně antickém dvorním ceremoniálu. Předzpěvák provolával chválu přicházejícímu panovníkovi a lid touto aklamací vzdával hold, projevoval oddanost i své prosby (např. odsouzenci na smrt tak volali o milost).

Hymnus Gloria

Biblický základ

Začátek hymnu se kryje s biblickým veršem L 2,14 - Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.

Liturgie na 38. mezinárodní konferenci IEF

Mezinárodní ekumenické sdružení (International Ecumenical Fellowship - IEF) vzniklo v r. 1967 na bázi anglikánsko-římskokatolického sblížení. V této době po II. vatikánském koncilu se zdálo, že jednota církve je otázkou několika málo let. I když se tak nestalo, přece jen v západních zemích je již spolupráce církví samozřejmostí. Včetně interkommunia, která je u ekumenicky angažovaných křesťanů běžné, přestože se tak děje z pohledu některých církví neoficiálně. Noví zájemci tak nepociťují potřebu se v těchto otázkách angažovat a IEF stárne. Jenom za dobu, kdy se podílím na aktivitách IEF (od r. 1994) zanikly dva regiony (USA a Holandsko). Vznikly ovšem regiony ve východních zemích, kde byla ekuména dosud v plenkách (Polsko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko).

Coena a ETF UK společně

Evangelická liturgická iniciativa Coena spolu s Evangelickou teologickou fakultou Univerzity Karlovy pozvali do Prahy emeritní profesorku liturgické teologie univerzity v Bochumi Irmgardu Pahl. Průběh návštěvy, včetně přednášky 21.5.2007 na ETF UK a diskusí, bude jistě zdokumentován na serveru Coeny (http://coena.edunix.cz/). Proto jen pár poznámek, které vyplynuly z podnětného setkání.

Lustrace v polské církvi

Polský institut v Praze uspořádal 7. 2. 2007 ve spolupráci s Českou křesťanskou akademií diskuzní večer na téma „Lustrace v polské církvi". Hostem setkání byl dr. Zbigniew Nosowski, šéfredaktor časopisu WIĘŹ, člen pracovní skupiny polského ombudsmana pro záležitosti arcibiskupa Wielguse.1 Setkání moderovala publicistka Petruška Šustrová. Připravený sál byl zcela zaplněn, mnozí museli stát. Z množství účastníků jmenuji ty nejvýznamnější: za pořádající instituce Maciej Szymanowski, ředitel Polského institutu; Tomáš Halík a Stanislav Novotný, prezident a ředitel České křesťanské akademie; ředitel odboru Archivu bezpečnostních složek ministerstva vnitra Pavel Žáček; veteráni odporu komunistické totalitě Adolf Rázek a Václav Vaško; nejvyšší představitelé pražské Katolické teologické fakulty, profesoři Ludvík Ambruster a Albert-Peter Rethmann; ředitel Vyšší odborné školy publicistiky Rudolf Vévoda; pražský pomocný biskup Václav Malý, letohradský farář Václav Vacek a další.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Pavel Hradilek