V čem zůstává Holandský katechismus nepřekonaný?

Katechismy jsou na konci druhého tisíciletí bestsellery - to nám však nesmí zakrýt skutečnost, že katechismus ve své středověké podobě, rozvinuté reformací, tedy jako rozhovor scholára a magistra, je mrtev. Tímto způsobem se už víra předávat nedá. Dějí se různé pokusy, jak ji předat jinou formou.  Originálním, ale osamoceným pokusem byl italský katechismus Enzo Mazziho Incontro a Gesú, který vycházel z všedního života lidí ve zchátralé čtvrti Isolotto. Jiné katechismy, jako ekumenický Neues Glaubensbuch (částečně u nás rozšířený jako samizdat) či německé (evangelický a podle jeho vzoru katolický) katechismy pro dospělé volí metodu parlando - rozhovorem. Nový oficiální Katechismus katolické církve se vrací ke klasické metodě docendo - vyučováním, ale opouští formu otázek a odpovědí, spíše jde o učebnici teologie s biblickými a jinými citacemi pod čarou i v textu. Všechny pokoncilní katechismy mají společné, že vycházejí z nutnosti katechizovat dospělé.  Katechismus holandských biskupů, který byl pro zmíněné katechismy vzorem či podnětem, byl nový tím, že zvolil metodu predicando - kázáním. Ta odpovídá zjištění, že dospělého člověka v našich poměrech je nutno teprve evangelizovat, zvěstovat mu radostnou zvěst. Odtud i název Holandského katechismu: Zvěstování víry dospělým. Tento název znamená program i pokus o jeho realizaci. Metoda jde mezi strohým docendo i poněkud nezávazným a mlhavým parlando, cílem není jen informovanost, ale víra. V tomto postupu zůstává katechismus nepřekonaný, naproti tomu jeho realizace je otevřena dalším zlepšením a je otázkou, zda překlad do jiného jazyka může být něčím více než jen startovním výstřelem k další práci.  V jedné věci by se naopak mohlo zdát, že je už Holandský katechismus zastaralý - je totiž poplatný optimismu šedesátých let. Tento optimismus byl kritizován již v době vzniku a dnes již jej sotva dokážeme sdílet. Avšak tentýž materiál z šedesátých let, který kritizuje přílišný optimismus katechismu, oslavuje katechismus jako první dokument nového katolicismu, který se obejde bez pomlouvání bezbožného světa, ale který .rozhodně, třebaže s bolestí a odříkáním vstupuje do nové epochy a pokouší se jí vystavit s otevřeností a v lásce se starým evangeliem přeloženým do nové řeči." K tomuto pokoncilnímu přístupu ke světu nepochybně patří pořádný kus optimismu - s odstupem doby je ovšem třeba prověřit, zda se zakládal na víře v Boží moc či na iluzích doby. Katechismus se samozřejmě setkal s odmítáním a pronásledováním - už v době jeho vzniku však bylo správně napsáno, že jediná možnost, jak nad ním zvítězit, je napsat lepší dílo. Mezitím byl vydán oficiální katechismus katolické církve - jak však bylo výše ukázáno, je tento katechismus zaměřen doktrinálně, a výzva zvěstovat víru nově (holandské nieuwe prý ostatně znamená spíše svěže, obnoveně) čeká v našem prostředí na odpověď. A na závěr: Holandský katechismus byl ve své době i vzorem pěkné nizozemštiny - i to je výzva pro nás. 

Zpracováno podle MDKI Bensheim 6/93 s. 102-105 (Heiner Grote) a 18/1967 s. 18 (A. Jongen)