Další ohlasy na článek Zpověď řeholníka z č. 10/94.
Dovedu si představit stav v hlubším smyslu náležitý,
křesťansky i lidsky (to by právě nemuselo být, ba nemělo být v rozporu),
ale s falešně špatným svědomím: práce, která těší, není vlastně práce,
harmonické vztahy k lidem nejsou vlastně ve shodě s náročnými ideály. . . Doufám, že
rozumíte; posoudit ovšem musíte sám. (. . .) Proti bezvětří existenciálnímu i
myšlenkovému vidím lék v Písmu a jeho solidním studiu. A právě biblická
nota mi v polistopadovém katolicismu nápadně chybí. Skoro se neřeší žádné
otázky. (z dopisu čtenáře V. F.)
Od dětství miluji skromný život a je mi k radosti. Po
ničem nebažím, po čem se davy ženou jako blázni. Ale aby můj biskup seděl v barabizně,
to bych si věru nepřál. (. . .) I mně se mnohé nelíbí. (. . .) Moc nám neprospěly zájezdy a pouti do
ciziny. Promrhaly se miliony, málokdo se vrátil zbožnější a my máme nedostavěné
chrámy, nemáme vyvařovny, domy pro uprchlíky, hustou síť azylových domů a
charitní péče. (. .
.) Když venkovský farář žije v otlučeném nábytku, řeholník by měl
stát výš. Pokud by duch komunity výš nesměřoval, je velkou zásluhou zařídit se
podle svých představ a být průkopníkem správného chápání osvobozující chudoby,
a tak se časem stát tichým reformátorem všech. Někdo přece musí mít odvahu
začít. (. . .)
Příklady táhnou! Na omluvu resp. na vysvětlenou bych připomněl, že mladé generace
jsou od dětství pod vlivem pitomé televize, pod nesmyslným vlivem škol a
atmosféry hrubého materialismu. Toto podhoubí nese každý v sobě i ke
kněžství, i do řeholní komunity.
(z dopisu patera J. O.)
Ke článku z La Libération, otištěném v Getsemanech 7-8/94:
Tvrdit, že občané nás z daní vydržují, je sprostá
lež. Stát zdědil po zlodějích církevní majetek a dál z něho má zisky, a
nemalé, a to, co nám dává, jsou slabé úroky z miliardového majetku, který
dál spravuje, jako by se nechumelilo.
(z dopisu kněze J. M.)
Na poznámku P. Hradilka v Getsemanech 10/94, str. 39,
ohledně otázky, kdo je .přisluhovatelem", resp. .udělovatelem" svátosti
manželství, reagoval V. Plšek nesouhlasem. Z jeho dopisu vyjímáme:
Kodex kanonického práva u jednotlivých svátostí používá
pojem .minister", (.
. .) jen u manželství se užívá pojem .assistens". (. . .) P. H. se asi
.shlédl" v jednom z mnoha rituálů pro manželství (Rouen, 13. stol.),
i když Učitelský úřad církve takové stanovisko nikdy nezastával. (. . .) Buď lidský přisluhovatel
u svátostí existuje - a potom při svátosti manželství jsou jím .křesťanští
snoubenci-manželé", - nebo neexistuje žádný lidský přisluhovatel u žádné
svátosti.
Snad hlubšímu objasnění věci poslouží dva citáty z nového
Katechismu katolické církve, první ohledně udělovatele, druhý k přisluhovatelům
této svátosti:
(1084) Kristus, .sedící po pravici Otcově", a Duch svatý (. . .) jedná nyní skrze
svátosti, které ustavil ke zprostředkování své milosti. (. . .) (1623) V latinské
církvi panuje všeobecný názor, že si svátostí manželství slouží snoubenci
navzájem jako zprostředkovatelé milosti Kristovy vyhlášením své vůle k manželství
před církví. Ve východních liturgiích je tato svátost, zvaná .korunovace",
vysluhována knězem nebo biskupem. Poté, co vyslechl vzájemný souhlas snoubenců,
na znamení manželského svazku ženicha a nevěstu korunuje.
(Z německého vydání Katechismus der katholischen Kirche
přel. JaS.) Následující soukromý dopis je od jedněch z nejvzdálenějších
čtenářů Getseman, kteří několik let slouží v Tanzánii na stanici
Chikopelo. Stanici provozuje Centro Mondialitá z Livorna v Itálii.
1. 9. 1994
(. . .)
Já jsem v dubnu měla fakt ošklivou malárii, což jsem
asi psala, a od té doby se pořád nemohu sebrat. 2-3 týdny je to dobré, ale pak
hned další nemoci, typické pro Afriku, průjmy, teploty, bolesti břicha, kloubů
atd. Některé chvíle jsou pro mne dost
krušné, ale z Boží stránky nezbývá než říci ne jak já, ale jak ty chceš.
Tento rok zvlášť je ve znamení nemocí. I Miriamka, která přijela, asi po třech
nedělích prodělala malárii. I přesto, že užívala preventivně léky. Taky co zde
byli z Itálie, se vrátili, a Claudio, jeden z nich, prodělal pěknou
malárii. Popisoval nám to jako hroznou nemoc, což už máme na sobě zažité.
Taky máme velké obtíže s vodou, neboť se rozbila
vrata u propustě a přesto, že letos byly vydatné deště, skoro všechna voda z jezera
utekla. Možná taky proto je tolik nemocí, neboť v okolí bahna se drží
komáři a různá jiná havěť. Já teď ležím
a píši Ti dopis, což je asi vidět na písmu. Už dva dny mám průjmy a hrozné
bolesti břicha. Léky žádné a do města 70 km. Tak neustále čekám, že mi to snad
přejde. Nejhorší je, že mě hned napadají ty všechny zde běžné choroby jako
cholera, tyfus, salmonela. . . Taky se nám nechce jet 70 km po těch hrozných
cestách. A tak jak se tu potácím v těch chorobách, čas utíká, a tak
nakonec se dostávám k psaní teď.
Děkujeme za zprávy o Vaškovi Komárků, taky jsme se za něj
pomodlili. Teď jsme na Vás mysleli taky, že je léto, čas na dovolené a děti
mají prázdniny. Tak si jistě odpočinete
a asi i zase strávíte nějaký společný čas. Ať Vám ho Pán požehná.
No a mezitím se snažíme taky o nějakou práci. Ale není to
vůbec jednoduché. Teď jsme tu měli
několik úmrtí, právě pro ty hrozné nemoci. Bohužel hygiena, infekce, čistota
jim vůbec nic neříkají a navíc čekají vždy do poslední chvíle. Pak už cítí, že
je smrt nablízku, tak začnou zmatkovat a chtít se začít léčit. Což bývá hlavně
v noci. Oni bezmezně důvěřují, že my tu máme léky, které určitě pomůžou.
Bohužel takhle přišli ve tři hodiny ráno s ročním děťátkem a v šest
hodin zemřelo. Já jsem z toho vždycky celá špatná, ale nedá se nic dělat.
Nebo chtějí jet v noci do města s nemocnou, a pak nám přijdou říci,
že už zemřela. Takže ta výchovná práce je velmi těžká. Pavel se s nimi
snaží, aby pochopili, jak pracovat, prodávat, obchodovat. Ale oni té práci moc
nedají. Možná je to také horkem, jejich nemocemi, které neustále přecházejí a
nedoléčí, a taky určitou pohodlností a fatalistickým přístupem k životu.
Takže čím déle tu jsme, tím se nám ta práce zdá
namáhavější a chvílemi mi to připadá jako kapka vody na horký kámen. Ale i to
je třeba dělat a neohlížet se na to, jak to připadá mně, ale jak to vidí a chce
Bůh. Je to asi tři neděle, kdy jsme byli
na návštěvě ve vedlejší misii a na cestě jsme našli malou opičku, doslova
polomrtvou hlady. Vzali jsme si ji domů a je tu s námi. Zpočátku se hodně
bála, ale teď je ochočená, hlavně je zvyklá na Miriamku. Poskakuje po židlích,
šplhá po oknech. Ven se ji ještě bojíme pustit, až si více zvykne. A tak máme
opičku.
Moc děkujeme za pravidelně posílaný časopis Getsemany.
Taky jsem už několikrát chtěla napsat, jak jsme použili vybrané peníze.
Přikládám list s podpisy všech, kteří díky malé ceně si mohli nakoupit hrnce,
talíře, lžíce a hrnečky. Musíme jim to z výchovných důvodů prodávat a za
další peníze opět nakoupíme další nádobí až do úplného vyčerpání. Taky jsem jim
nakoupila kbelíky a .škopíky" z umělé hmoty. O ty byl hodně velký zájem. Trochu je nutím, aby si do kbelíku dávali
převařenou vodu. Škopíky používají na mytí, hlavně pro děti.
Počasí je sice teplé, ale ne tolik jako v minulém
roce. Takže to zatím jde. Pokračuji 5.
9., kdy jsem se už trochu zmátožila z nemoci, byla to opět malárie, ještě
k tomu jsem začala zvracet. Ale dnes už je to lepší, vzala jsem si léky na
malárii. Bohužel ty nemoci nám ubírají síly. Takže jsme dnes sice začínali
kursy, ale já jsem tam byla jen ráno, a pak jsem šla ležet. Ale cítím se dnes lépe, a tak se mi nezdá
všechno tak černé, ani ta dálka z Prahy sem. Protože někdy se mi stýská
opravdu dost, a to pak jsou dny zde těžké. A tak tu žijeme a vzpomínáme, jak
vše pokračuje u Vás.
(. . .)
Ať Pán na nás všechny milostivě shlédne a dá nám sílu
plnit Jeho přání, Jeho vůli.
Spojeni v Kristu Vaši
Miriam, Miriam a Pavel
Uvádíme celou adresu, abyste mohli rodinu Baldínských,
kteří jsou na stanici jedinými Evropany, povzbudit.
Miriam a Pavel Baldínský
Chikopelo Project
P.O. Box 2677
Dodoma
Tanzania - Africa
Pokud chcete Afričanům v Chikopelo materiálně pomoci,
pak nejefektivnější je poslat peníze, za které Pavel a Miriam nakoupí podle
vlastní úvahy to nejpotřebnější (asi způsobem uvedeným v dopise). Redakce
to může zprostředkovat. Je ovšem
potřeba, aby peníze nešly přes účet nakladatelství Síť jako jde předplatné, ale
přímo poštovní poukázkou typu B či C na adresu redakce se zřetelným označením
TANZÁNIE (ve zprávě pro příjemce).
Adresa redakce: Getsemany, Alšova 1247, 252 28 Černošice
Poslední komentáře