Z vašich dopisů

Další ohlasy na článek Zpověď řeholníka z č. 10/94.

Dovedu si představit stav v hlubším smyslu náležitý, křesťansky i lidsky (to by právě nemuselo být, ba nemělo být v rozporu), ale s falešně špatným svědomím: práce, která těší, není vlastně práce, harmonické vztahy k lidem nejsou vlastně ve shodě s náročnými ideály. . . Doufám, že rozumíte; posoudit ovšem musíte sám. (. . .) Proti bezvětří existenciálnímu i myšlenkovému vidím lék v Písmu a jeho solidním studiu. A právě biblická nota mi v polistopadovém katolicismu nápadně chybí. Skoro se neřeší žádné otázky.  (z dopisu čtenáře V. F.)

Od dětství miluji skromný život a je mi k radosti. Po ničem nebažím, po čem se davy ženou jako blázni. Ale aby můj biskup seděl v barabizně, to bych si věru nepřál. (. . .) I mně se mnohé nelíbí. (. . .) Moc nám neprospěly zájezdy a pouti do ciziny. Promrhaly se miliony, málokdo se vrátil zbožnější a my máme nedostavěné chrámy, nemáme vyvařovny, domy pro uprchlíky, hustou síť azylových domů a charitní péče. (. . .) Když venkovský farář žije v otlučeném nábytku, řeholník by měl stát výš. Pokud by duch komunity výš nesměřoval, je velkou zásluhou zařídit se podle svých představ a být průkopníkem správného chápání osvobozující chudoby, a tak se časem stát tichým reformátorem všech. Někdo přece musí mít odvahu začít. (. . .) Příklady táhnou! Na omluvu resp. na vysvětlenou bych připomněl, že mladé generace jsou od dětství pod vlivem pitomé televize, pod nesmyslným vlivem škol a atmosféry hrubého materialismu. Toto podhoubí nese každý v sobě i ke kněžství, i do řeholní komunity.

(z dopisu patera J. O.)

Ke článku z La Libération, otištěném v Getsemanech 7-8/94:

Tvrdit, že občané nás z daní vydržují, je sprostá lež. Stát zdědil po zlodějích církevní majetek a dál z něho má zisky, a nemalé, a to, co nám dává, jsou slabé úroky z miliardového majetku, který dál spravuje, jako by se nechumelilo.

(z dopisu kněze J. M.)

Na poznámku P. Hradilka v Getsemanech 10/94, str. 39, ohledně otázky, kdo je .přisluhovatelem", resp. .udělovatelem" svátosti manželství, reagoval V. Plšek nesouhlasem. Z jeho dopisu vyjímáme:

Kodex kanonického práva u jednotlivých svátostí používá pojem .minister", (. . .) jen u manželství se užívá pojem .assistens". (. . .) P. H. se asi .shlédl" v jednom z mnoha rituálů pro manželství (Rouen, 13. stol.), i když Učitelský úřad církve takové stanovisko nikdy nezastával. (. . .) Buď lidský přisluhovatel u svátostí existuje - a potom při svátosti manželství jsou jím .křesťanští snoubenci-manželé", - nebo neexistuje žádný lidský přisluhovatel u žádné svátosti.

Snad hlubšímu objasnění věci poslouží dva citáty z nového Katechismu katolické církve, první ohledně udělovatele, druhý k přisluhovatelům této svátosti:

(1084) Kristus, .sedící po pravici Otcově", a Duch svatý (. . .) jedná nyní skrze svátosti, které ustavil ke zprostředkování své milosti. (. . .) (1623) V latinské církvi panuje všeobecný názor, že si svátostí manželství slouží snoubenci navzájem jako zprostředkovatelé milosti Kristovy vyhlášením své vůle k manželství před církví. Ve východních liturgiích je tato svátost, zvaná .korunovace", vysluhována knězem nebo biskupem. Poté, co vyslechl vzájemný souhlas snoubenců, na znamení manželského svazku ženicha a nevěstu korunuje.

(Z německého vydání Katechismus der katholischen Kirche přel. JaS.) Následující soukromý dopis je od jedněch z nejvzdálenějších čtenářů Getseman, kteří několik let slouží v Tanzánii na stanici Chikopelo. Stanici provozuje Centro Mondialitá z Livorna v Itálii.

1. 9. 1994

(. . .)

Já jsem v dubnu měla fakt ošklivou malárii, což jsem asi psala, a od té doby se pořád nemohu sebrat. 2-3 týdny je to dobré, ale pak hned další nemoci, typické pro Afriku, průjmy, teploty, bolesti břicha, kloubů atd.  Některé chvíle jsou pro mne dost krušné, ale z Boží stránky nezbývá než říci ne jak já, ale jak ty chceš. Tento rok zvlášť je ve znamení nemocí. I Miriamka, která přijela, asi po třech nedělích prodělala malárii. I přesto, že užívala preventivně léky. Taky co zde byli z Itálie, se vrátili, a Claudio, jeden z nich, prodělal pěknou malárii. Popisoval nám to jako hroznou nemoc, což už máme na sobě zažité.

Taky máme velké obtíže s vodou, neboť se rozbila vrata u propustě a přesto, že letos byly vydatné deště, skoro všechna voda z jezera utekla. Možná taky proto je tolik nemocí, neboť v okolí bahna se drží komáři a různá jiná havěť.  Já teď ležím a píši Ti dopis, což je asi vidět na písmu. Už dva dny mám průjmy a hrozné bolesti břicha. Léky žádné a do města 70 km. Tak neustále čekám, že mi to snad přejde. Nejhorší je, že mě hned napadají ty všechny zde běžné choroby jako cholera, tyfus, salmonela. . . Taky se nám nechce jet 70 km po těch hrozných cestách. A tak jak se tu potácím v těch chorobách, čas utíká, a tak nakonec se dostávám k psaní teď.

Děkujeme za zprávy o Vaškovi Komárků, taky jsme se za něj pomodlili. Teď jsme na Vás mysleli taky, že je léto, čas na dovolené a děti mají prázdniny.  Tak si jistě odpočinete a asi i zase strávíte nějaký společný čas. Ať Vám ho Pán požehná.

No a mezitím se snažíme taky o nějakou práci. Ale není to vůbec jednoduché.  Teď jsme tu měli několik úmrtí, právě pro ty hrozné nemoci. Bohužel hygiena, infekce, čistota jim vůbec nic neříkají a navíc čekají vždy do poslední chvíle. Pak už cítí, že je smrt nablízku, tak začnou zmatkovat a chtít se začít léčit. Což bývá hlavně v noci. Oni bezmezně důvěřují, že my tu máme léky, které určitě pomůžou. Bohužel takhle přišli ve tři hodiny ráno s ročním děťátkem a v šest hodin zemřelo. Já jsem z toho vždycky celá špatná, ale nedá se nic dělat. Nebo chtějí jet v noci do města s nemocnou, a pak nám přijdou říci, že už zemřela. Takže ta výchovná práce je velmi těžká. Pavel se s nimi snaží, aby pochopili, jak pracovat, prodávat, obchodovat. Ale oni té práci moc nedají. Možná je to také horkem, jejich nemocemi, které neustále přecházejí a nedoléčí, a taky určitou pohodlností a fatalistickým přístupem k životu.

Takže čím déle tu jsme, tím se nám ta práce zdá namáhavější a chvílemi mi to připadá jako kapka vody na horký kámen. Ale i to je třeba dělat a neohlížet se na to, jak to připadá mně, ale jak to vidí a chce Bůh.  Je to asi tři neděle, kdy jsme byli na návštěvě ve vedlejší misii a na cestě jsme našli malou opičku, doslova polomrtvou hlady. Vzali jsme si ji domů a je tu s námi. Zpočátku se hodně bála, ale teď je ochočená, hlavně je zvyklá na Miriamku. Poskakuje po židlích, šplhá po oknech. Ven se ji ještě bojíme pustit, až si více zvykne. A tak máme opičku.

Moc děkujeme za pravidelně posílaný časopis Getsemany. Taky jsem už několikrát chtěla napsat, jak jsme použili vybrané peníze. Přikládám list s podpisy všech, kteří díky malé ceně si mohli nakoupit hrnce, talíře, lžíce a hrnečky. Musíme jim to z výchovných důvodů prodávat a za další peníze opět nakoupíme další nádobí až do úplného vyčerpání. Taky jsem jim nakoupila kbelíky a .škopíky" z umělé hmoty. O ty byl hodně velký zájem.  Trochu je nutím, aby si do kbelíku dávali převařenou vodu. Škopíky používají na mytí, hlavně pro děti.

Počasí je sice teplé, ale ne tolik jako v minulém roce. Takže to zatím jde.  Pokračuji 5. 9., kdy jsem se už trochu zmátožila z nemoci, byla to opět malárie, ještě k tomu jsem začala zvracet. Ale dnes už je to lepší, vzala jsem si léky na malárii. Bohužel ty nemoci nám ubírají síly. Takže jsme dnes sice začínali kursy, ale já jsem tam byla jen ráno, a pak jsem šla ležet.  Ale cítím se dnes lépe, a tak se mi nezdá všechno tak černé, ani ta dálka z Prahy sem. Protože někdy se mi stýská opravdu dost, a to pak jsou dny zde těžké. A tak tu žijeme a vzpomínáme, jak vše pokračuje u Vás.

(. . .)

Ať Pán na nás všechny milostivě shlédne a dá nám sílu plnit Jeho přání, Jeho vůli.

Spojeni v Kristu Vaši

Miriam, Miriam a Pavel

Uvádíme celou adresu, abyste mohli rodinu Baldínských, kteří jsou na stanici jedinými Evropany, povzbudit.

Miriam a Pavel Baldínský

Chikopelo Project

P.O. Box 2677

Dodoma

Tanzania - Africa

Pokud chcete Afričanům v Chikopelo materiálně pomoci, pak nejefektivnější je poslat peníze, za které Pavel a Miriam nakoupí podle vlastní úvahy to nejpotřebnější (asi způsobem uvedeným v dopise). Redakce to může zprostředkovat.  Je ovšem potřeba, aby peníze nešly přes účet nakladatelství Síť jako jde předplatné, ale přímo poštovní poukázkou typu B či C na adresu redakce se zřetelným označením TANZÁNIE (ve zprávě pro příjemce).

Adresa redakce: Getsemany, Alšova 1247, 252 28 Černošice