Poznámky z pracovních schůzek na konferenci IEF v Durhamu

Pracovní skupinu zaměřenou na keltský přínos evropskému křesťanství vedl Rev. Marcus Losack. První schůzku věnoval systematické charakteristice keltského křesťanství, k jednotlivým bodům se diskutovalo a přítomní uváděli další příklady nebo aspekty podle svých zkušeností. 

1/ Pro Kelty byla typická malá společenství, která se utvářela v podmínkách pouště - ne písečné, ale zelené, ne suché, ale deštivé. Dnes na ně s plným vědomím navazuje Iona - moderní keltský klášter ve Skotsku, a Corrymeela - jediná současná ekumenická komunita v Irsku. Ovšem početně daleko převažují. Vzpomeňme dvou osob uprostřed pouště, které začaly vytvářet Lindisfarne.

2/ Dalším rysem byla integrace, vědomě udržovaná rovnováha mezi spiritualitou a prací, v keltských podmínkách hlavně zemědělskou. Totéž najdeme u Koptů v Egyptě - zásobují nejlepší hotely zeleninou. Práci jsou věnovány modlitby. Na to pamatuje i kniha modliteb a písní, vydaná v Corrymeele.

Kristus je zde oslavován jako muž práce: .Kriste, Mistře tesaři, který jsi nakonec vykoupil naši spásu skrze dřevo a hřeby, vládni dobře svými nástroji v dílně světa, abychom my, kteří přicházíme neotesaní na Tvou hoblici, se připodobnili pravé kráse Tvé ruky. O to Tě prosíme ke chvále Tvého jména."

S tím souvisí také lidový ráz keltské církve. Je pravým opakem diferenciace v anglikánské církvi. Její příslušnice, která žila delší čas mimo Anglii, se vyjádřila kriticky k .zasedacímu pořáku", který hned po návrtu vnímala v anglickém kostele: v levé polovině místní elita, v pravé nižší vrstvy.  Ke kritice se přidali misijní pracovníci z Jihoafrické republiky a zdůraznili, jak tam začali vnímat důstojnost černých obyvatel. Jiná poznámka poukazovala na nepatřičnost anglických předsudků konstatováním, že zdejší rumunská delegace má mezi přítomnými nepochybně nejvýraznější rysy lidské důstojnosti.

3/ Nezávislost a autonomie je pravým opakem vertikálního římského členění. Je tu jen horizontální členění. Biskup u Keltů nemá moc, opat má moc. S tím souvisí také

4/ pružnost. Každý klášter se řídil jinými pravidly.

5/ Sám klášterní systém je důležitým a charakteristickým rysem keltského křesťanství.

6/ Platila přitom rovnost pohlaví. Spolupráce mezi muži a ženami byla na nejvyšší úrovni. Ženy měly stejnou pravomoc, majetek, důstojnost: Hned na počátku zde byla světice - sv. Brigida. Ve Whitby, místě významného synodu v r. 664, který spojil keltský a římský proud křesťanství, byl dvojitý klášter - pro muže a ženy. V čele byla žena - mniška. K tomu poznamenala francouzská účastnice, že ve Francii je klášter, který přijímá manželské páry a celé rodiny. Německá delegátka dodala, že podobný je i v Německu.  Typickou součástí keltské klášterní osady byl ženský kostel. Podle Rev. Losacka to bylo chybně přeloženo Iry, kteří mají .Our Lady‘s Church". 

7/ Keltští křesťané měli výrazný smysl pro Boží imanenci. Bůh je přítomen v přírodě, v tobě, ve mně. Tady asi nejzřetelněji působilo předkřesťanské cítění Keltů. Je např. znám Kolumbánův výrok: .Kristus je můj druid." Irští mniši se také zjevem podobali druidům. Neměli dokulata zastřižené vlasy jako římští mniši, ale dlouhé vlasy vpředu .na stříšku" s věncem kolem uší.  Mnohé mytologické představy jim usnadňovaly přijetí křesťanství. Např.  Trojice byla vítána, protože předhistoričtí druidové měli vždy tři bohyně, jméno jedné z nich bylo neznámé. Symbolem Ducha sv. byla v Irsku divoká husa.

Seznámila jsem účastníky s názorem prof. Zdeňka Neubauera, publikovným v Souvislostech 3/1991, že k nám pronikalo křesťanství dávno prostřednictvím keltských misií a našlo tu na keltském podloží našeho území živnou půdu a bylo takto přijímáno přirozeněji než v římské verzi, která působila na naši mentalitu poněkud cize. U nás stejně jako u Keltů v Británii křesťanství vstupuje do prostředí živého mýtu. Jde o zcela jinou situaci než u Řeků a Římanů, kde je přijímáno jako naplnění logu. 

8/ Stvoření bylo v nejvyšší úctě. Většina keltských svatých nebyli mniši.  Struktura křesťanské obce poskytovala místo všem. Velikou moc ve stvoření připisovali jménu. Tato tradice sahá až k Shakespearovi. Objevujeme svou identitu, to jest své jméno, a tím svou moc.

9/ Důležité a vážené osoby byli poutníci, poustevníci, léčitelé - nejen kněží, biskupové apod. Mniši i obyčejní lidé přicházeli k poustevníkům o radu. Byli to duchovní vůdci, byli to .otcové pouště". Tak tomu bylo i před synodem ve Whitby. Poustevníci radili spojit se s římským proudem, tj. následovat sv. Petra. V srdci keltského křesťana byl však sv. Kolumbán důležitější než sv. Petr. Nejvýznamnější světec ve Walesu je sv. David, v Irsku sv. Patrik, 32.  v Northumbrii sv. Cuthbert (ve Skotsku sv. Nutanian). Uděluje se řád sv.  Aidana.

Jeden z účastníků, povoláním učitel, zdůrazňoval, jak i dnešní společnosti je třeba soustředění mysli v tichu, vytváření samoty při vědomí společenského začlenění. Sám zavedl několikaminutové ticho na začátku vyučovací hodiny a při setkání s rodiči žáků posezení při rozžaté svíci. 

10/ Tvořivý duchovní projev zasahoval výtvarné umění, veškerou kulturu a vzdělání. Keltský výtvarný projev dosahoval neobyčejné zručnosti a jemnosti a byl v těsném spojení s křesťanskými myšlenkami a snahami. Např.  Lindisfarnský evangeliář byl vyzdoben miniaturami, jejichž barevná škála dosahovala 45 odstínů a ornamentální motivy byly velmi složité a jemné.  Mimochodem: anglické glosy na jeho okraji jsou první literární památkou v anglickém jazyce. Evangeliář z Kellsu, zčásti iluminovaný kolem r. 800 na Ioně, je možno označit pro bohatost výzdoby až za barokizující a je to jedna z nejcennějších knih v dějinách světového umění. Kalich z Ardaghu z 8. stol. svou harmoničností a dokonalým řemeslným provedením předčil všechna známá díla tehdejšího evropského zlatnictví. Kamenné irské kříže byly imposantní skulptury, vysoké obvykle přes 3 m a po celé ploše zdobené reliéfy. Typický byl prolamovaný kruh spojující ramena kříže, který vynikal na pozadí oblohy.

Splývání modlitby s poezií mělo podle mého soudu velký vliv na pozdější vývoj anglické lyriky. Nejenže některé dávné keltské modlitby jsou stále obecně známé a přijímané jako běžný projev adorace: .Hluboký mír plynoucí vlny s tebou, hluboký mír vanoucího vzduchu s tebou, hluboký mír tiché země s tebou, hluboký mír zářících hvězd s tebou, hluboký mír Syna pokoje s tebou." Nejenže modlitba běžněji přijímá poetické kvality, ale také naopak. Anglická poezie, hlavně lyrická, je mnohem častěji spjata s vyznáním víry. Srovnání s naší literaturou by si vyžádalo zvláštní prostor, ale i zběžný pohled nám připomene, že česká přírodní lyrika má zřídka souvislost s vyznáním víry, naopak je s ním častěji v přímém rozporu.

11/ Vize Boha byly u Keltů častým projevem a oni sami byli

12/ naplněni duchem. Mnohá poučení z minulosti mohou i dnes nabýt nové síly. I my zde začínáme ve stanu jako prvotní církev, zdůraznil rev. Losack.  Další pracovní schůzky byly věnovány prohlídce Muzea raného středověku v Northumbrii, které je vybudováno ve městě Jarrow, v sousedství kostela sv. Pavla z r. 681, dosud zachovaného, a ruin kláštera, v němž působil Beda Ctihodný. Představují už další vývojovou etapu v historii Anglie a křesťanství v této zemi.