Pastorace - sólová akce kněze?

Biskup Joachim Wanke, apoštolský administrátor Erfurtu a Míšně, mluvil ve své přednášce na kněžských konferencích na téma "Pastorace - sólová akce kněze?" Časopis GEMEINDE UNTERWEGS (Putující obec) zdokumentovala v následujícím článku text jeho referátu, který se zabývá "získáváním a povzbuzováním dobrovolných spolupracovníků v životě obce".

Slovo "spoluodpovědnost" je velmi zatíženo, a sice vinou společenských zkušeností, které přesahují podle mého názoru také do oblasti církve. Pravá spoluodpovědnost je většinou pouze fráze. Mnozí mají dojem, že je nahoře již beztak rozhodnuto a dole že se jen vykonává rozhodnutí. Dojde-li k tomu, že nebude vidět smysl požadovaných prací, rozšíří se nechuť a nezájem. Tyto zkušenosti z profánní oblasti nás mají přimět k zamyšlení. Všichni víme, že samotné výzvy nikoho nepřimějí ke spolupráci. To, co přiměje, je dobrá věc, pochopení smyslu nějaké činnosti. Ve službě povzbudí dobré zkušenosti, které se při této činnosti mohou nashromáždit. Dříve, než si postěžujeme na nedostatek iniciativy laiků, bychom měli jednou tiše zpytovat svědomí.  Jsem přesvědčen, že mnohé těžkosti ve spolupráci mezi kněžími a laiky pramení ze špatného stylu práce kněží a nemají co dělat s nedostatkem zájmu věřících (který ovšem také existuje). Nemohu se zde zabývat všemi otázkami moderního vedení člověka partnerským způsobem. Nejsem také v tomto směru odborník. Mohu se pouze domýšlet, že snad i my v církvi se musíme trochu poučit, jak jsou laici ve světské oblasti vedeni k vlastní odpovědnosti. Neztroskotaly naše rady zčásti také na tom, že jsme ještě nezvládli mnohá pravidla hry v jednání s takovými společenstvími?  Většinou se dnes v životě obce naříká nad nedostatkem spolupráce. Chtěl bych zde dát k diskusi několik základních pravidel pro získání a udržení dobrovolných laických aktivit v životě obce:

1) Rozhovor mezi čtyřma očima pomůže konkrétní službě více než nábor z kazatelny

2) Křesťan - laik je připraven přijmout nějaký úkol spíše tehdy, je-li jasně vymezen, nejen věcně, nýbrž i časově. Dotyčný musí umět odhadnout, na co si troufne. Musí pro něj existovat také možnost čestného ústupu. 

3) Při získávání dobrovolných pomocníků bychom si měli všímat jejich sklonů a vlastností. Člověk dělá intenzivněji a déle to, co dělá rád. 

4) Každá spolupráce by měla být vděčně přijata, i když není dokonalá. I nás musí často obec hodnotit podle dobré vůle a ne podle skutečného výkonu! 

5) Tam, kde je vhodná samostatná aktivita laiků, tam je jí třeba dát prostor.  Musíme si vypěstovat jemný cit pro to, kde je hranice mezi pomocí a poručníkováním. Existuje jistě spolupráce, jež potřebuje stálé vedení kněze, třeba služba pomocníka diakonátu, pomoc laiků při katechesi ve smyslu katechese obce; jinde je spíše únosné, když kněz jen dává podněty, aniž by sám za danou věc odpovídal, např. služba v oblasti církevní hudby nebo v oblasti diakonie, při stavební činnosti nebo v otázkách přípravy svátků a slavností aj.

6) Je třeba odstranit následné poruchy při spolupráci, např. vliv hospodyně, která se plete mezi faráře a pomocníka v obci, anebo nesprávný sklon kněze, který si myslí, že musí být okamžitě o všem informován. 

7) Každý, kdo převzal nějakou službu, k ní musí být také uschopňován.  Mám zde na mysli takové služby jako např. kantory, lektory, pomocníky v katechesi, vedoucí skupin aj. Někdy postačí jednoduchý úvod, někdy je ale na místě zvláštní kvalifikace.

Všude chybí síly. Ani zdaleka se však také nedostává žádoucí schopnosti ke spolupráci. Mnoho duchovních pastýřů i laiků, a to jak mladých tak i starých, to ví a trpí tím. Dělají si starosti o oslabení církevního úřadu skrze rozšířenou spoluodpovědnost laiků, nejsou si jistí místem svého úkolu a ptají se po vlastní úloze a odpovědnosti kněze. Nehledě na pár extrémních případů nejde laikům v obcích v žádném případě o devalvaci úřadu kněze a jeho odpovědnosti, nýbrž o změnu způsobu jeho výkonu úřadu a hlásání evangelia.

Kirche ist Gemeinschaft 4.2 (Církev je společenství)

8) Pomocník by měl mít příležitost ke sdílení nebo výměně svých zkušeností s druhými. Ježíš také chtěl po svých učednících, aby po návratu podali zprávu! Zajímáme se např. o to, jak se někteří vyrovnávají s určitými věcmi, co při tom prožívají a zakoušejí?

9) Dobrovolná (bezplatná) práce i práce, která je vykonávána jako povolání, potřebují stálou obnovu motivace. Pomocníci musí vědět, proč to vlastně dělají, jaký smysl má jejich činnost pro budování obce. Pro nás kněze je důležitým úkolem pastorační a duchovní vedení našich pomocníků. 

10) Pomocníci by měli být vtaženi do pastoračního dialogu s knězem. Když se rozdělíme s obcí o naše starosti a záležitosti, ponesou je pak věřící spolu s námi.

11) Konečně každá služba potřebuje stálé povzbuzení. Jedno z nejstarších slov pro činnost představeného je sloveso .parakalein" (napomínat, povzbuzovat).  (1 Te 5,12 "Žádáme vás bratři, abyste uznávali ty, kteří mezi vámi pracují, jsou vašimi představenými v Kristu a napomínají vás.") I my sami potřebujeme stále znovu takovou dobrou útěchu. Naši laici bezpochyby ještě více! Hodně zmůže dobré slovo díků, uznání či povzbuzení ve vhodnou chvíli.

Biskup Joachim Wanke