Ohlédnutí za Konferencí o ženách

5. 9. přednesla Mary Ann Glendonová - profesorka práv na Harvardské univerzitě, která vedla vatikánskou delegaci na 4. světovou konferenci o ženách v Beijingu, svůj příspěvek, z něhož vám nabízíme některé výňatky.  Delegace Svatého stolce, vedená ženou a složená převážně z žen s rozdílným společenským zázemím a s rozmanitými zkušenostmi, schvaluje účel naznačený v programovém prohlášení, a sice osvobodit konečně ženy od nesmyslných břemen kulturní podmíněnosti, která jim tak často brání uvědomit si vlastní hodnotu.

Názory Svatého stolce reprezentují aspirace mnoha lidí, věřících všech vyznání, jakož i nevěřících, kteří sdílejí stejnou základní vizi a přejí si, aby vešla do povědomí. Je to možné pouze pokud citlivě nasloucháme různým hlediskům a uvědomujeme si, že člověk může dospět k pravdivému poznání situace a ke konsensu, co se nápravy týče.

Budu tedy věnovat pozornost jen některým z mnoha bodů, v nichž se naše delegace shoduje s programovým prohlášením, a současně naznačím oblasti, u nichž cítíme, že by se měly vyvíjet jiným směrem.

V době příprav musel Svatý stolec usilovně zdůrazňovat, že manželství, mateřství a rodinu či věrnost náboženským hodnotám nelze prezentovat pouze v negativním smyslu. Potvrzení hodnoty a práv všech žen vyžaduje úctu vůči roli žen, jejichž touha po osobním uplatnění a vytváření stabilní společnosti je nerozlučně spjata s jejich vazbami k Bohu, rodině, k bližním a zvláště k dětem.

Pozice žen je spojena s osudem celé lidské rodiny. Nemůžeme dospět k opravdovému pokroku pro ženy či muže na úkor dětí. . . Skutečný posun v ženské otázce nemůže přehlížet nerovnosti, jež existují mezi samotnými ženami.  Trvalý pokrok musí být prováděn v solidaritě mezi mladými i starými, mezi muži a ženami, stejně jako mezi těmi, kdo užívají slušné životní úrovně s dostatečnými možnostmi uspokojit základní potřeby, a těmi, kdo strádají.  Zároveň musí být jasné, že podporování žen v uplatňování všech jejich schopností a práv bez podkopávání jejich rolí v rámci rodiny bude vyžadovat nejen důrazné volání manželů a otců k odpovědnosti za rodinu, nýbrž i výzvu adresovanou vládě k plnění jejích sociálních povinností.  Poněvadž se tak mnoho žen ocitá tváří tvář mimořádným těžkostem při hledání rovnováhy mezi větší účastí na ekonomickém a společenském životě a rodinnou odpovědností, klade tato konference skutečně velký důraz na právo žen účelně využívat stejné příležitosti a podmínky jako muži jak na pracovišti, tak v rozhodovacích strukturách společnosti, zvláště co se týče vlivu žen samotných.

Spravedlnost pro ženy na pracovišti vyžaduje v první řadě odstranění všech forem zneužívání žen a dívek jako levné pracovní síly, žen a dívek tak často stojících ve službách životního stylu bohatých. . .

Dále, efektivní akce ve jménu pracujících matek vyžaduje uznání lidských hodnot nad hodnotami ekonomickými. Pokud jsou výkonnost a produktivita uznávané společností za primární cíle, potom budou hodnoty mateřství snižovány.

Naše společnost nabízí skutečně jen málo opravdového uznání či konkrétní podpory ženám, které usilují o mravní dílo výchovy dětí v ekonomicky tíživých podmínkách. Nepostavit se tváří tvář těmto otázkám by znamenalo, že vytváření opravdové rovnosti pro většinu žen ve světě bude stále více iluzorní.

Co říci o situaci, kdy pouhý fakt, že jsem dívka, snižuje pravděpodobnost narození, přežití nebo následně získání přiměřeného vzdělání, výživy a zdravotní péče?. . .

Stále více se uznává, že investice do vzdělání dívek představuje základní klíč k pozdějšímu plnému rozvoji žen. Otázka vzdělání je úzce spjata s otázkou chudoby a skutečností, že většina těch, kdo dnes žijí v bídě, jsou ženy a děti. . . Každá společnost má své specifické formy chudoby, často i v dohledu těch, jejichž spotřeba a životní styl jsou mnohdy necitlivé a nesnesitelné.

Ráda bych zaměřila pozornost na mimořádné dílo konané kategorií žen, jejichž služba je tak často považována za samozřejmost: na dílo řeholních sester. Ve svých komunitách rozvinuly nové formy ženské spirituality; formy solidarity, péče a vedení pro ženy a mezi ženami. Jsou příkladem toho, jak náboženské principy představují pro mnoho žen dneška pramen inspirace v hledání nové identity žen a zdroj vytrvalosti ve službě a ve vývoji žen.  Svatý stolec potvrzuje, že nezbytnými podmínkami dosažení rovnoprávnosti jsou změny v přístupu mužů i žen a že odpovědnost v sexuální oblasti přísluší mužům i ženám. Ženy jsou navíc mnohem častěji obětmi nezodpovědného sexuálního chování. . . Žádný způsob zajištění skutečné úcty k lidskému životu a jeho předávání se nemůže obejít bez sebekázně a sebekontroly, zvláště v kulturách, jež podporují shovívavost vůči sobě samému a bezprostřední požitek. Zodpovědná reprodukce také vyžaduje především stejnou účast a sdílení odpovědnosti oběma manželi, tedy něco, čeho bude dosaženo pouze procesem změny postojů a chování.

Svatý stolec se připojuje ke všem účastníkům Konference ve věci odsouzení nátlaku v oblasti populační politiky. Doufáme, že všechny národy budou věrny těmto doporučením Konference.

Rovněž doufáme, že partnerům budou poskytovány jasné informace o všech možných zdravotních rizicích souvisejících s metodami plánování rodičovství, zvláště tam, kde jsou tyto metody teprve ve fázi výzkumu nebo v případech určitých národů, kde je jejich použití omezováno.

V mezinárodním měřítku existuje naprosto zřetelná shoda v tom, že potrat by neměl být prosazován jako prostředek plánování rodičovství a že se musí vynaložit veškeré úsilí pro to, aby ty faktory, které vedou ženy k rozhodnutí pro potrat, byly eliminovány. Papež Jan Pavel II. v promluvě o zodpovědnosti za .tragické a bolestivé rozhodnutí žen pro potrat" zdůraznil, že .dříve, než začneme z něčeho vinit ženu, je nutné vidět okolnosti, kdy vinu musíme přisoudit mužům a uznat i spoluvinu společenského prostředí".  Všichni, kdo se opravdově angažují v pokroku žen, mohou a musí těhotným, osamělým a vyděšeným dívkám a ženám nabídnout lepší alternativu než zabití vlastního nenarozeného dítěte. Ano, ženy by měly stanout v čele boje proti společenským praktikám, které umožňují mužům poznamenat svou nezodpovědností ženy, proti ohromnému průmyslu, který svůj profit získává z ženského těla, ačkoliv současně předstírá pozici jejich osvoboditele.  Konference nicméně prokázala velkou službu ženám a dívkám tím, že vnesla světlo na násilí páchané vůči nim. Expanze sexuálního násilí v industrializovaných společnostech, čím dál více evidentní, často bývá šokem pro tamější populaci. Skutečnost užití sexuálního násilí v tomto 20. století jako nástroje ozbrojeného konfliktu ochromila svědomí lidstva.

Otázka násilí, které ženy zakoušejí, také souvisí s těmi faktory, jež podtrhují obecně rozšířenou hédonistickou a komerční kulturu. Ta podporuje systematické zneužívání sexuality a redukuje ženy na pouhé sexuální objekty.  Pokud by konference neodsoudila takové postoje, mohla by být obviňována z tolerování základních příčin násilí vůči ženám a dívkám.  Delegace Svatého stolce doufá, že tato konference a jméno města Beijingu vstoupí do historie jako důležitý moment, ve kterém jsme v duchu podpory ženské svobody a důstojnosti přispěli k budování civilizace lásky, kde může každá žena, muž i dítě žít v míru, svobodě a vzájemné úctě a toleranci vůči svým právům a své odpovědnosti; civilizace, kde nezíská převahu kultura smrti.

Kéž nás v našem úkolu provází a posiluje Všemohoucí Bůh.

Z .Catholic New Times" 18/1995 přeložila Jana Růžičková