Třikrát nadějně

V posledních měsících se objevily tři vlaštovky, vzbuzující naději ohledně budoucnosti křesťanství u nás. Dr. L. Klimeš z Plzně v závažném článku, který vyšel v KT 34 jako dopis čtenáře, konstatuje vzdálenost mezi církví a chudými. .Myslím, že církev v Čechách a na Moravě se jich nedokázala dost rázně zastat, zajímat se o jejich těžkosti, vzbudit v nich vědomí, že politicky jim sice pomoci nemůže, ale že s nimi cítí, že nesouhlasí s tím typem kapitalismu, který se u nás nyní uplatňuje, a že na řešení sociálních otázek má zcela jiný názor než vládní místa."

Druhou nadějnou vlaštovkou je vznik křesťanské platformy v sociální demokracii, představované filosofem Karlem Flossem, takže zřejmě nejde jen o předvolební hec. Nejde mi zde o to zmíněnou stranu doporučovat, důležité je něco jiného - údiv pravičáků:

Copak výhod pro církev nedosáhnou lépe přes pravicové strany? Nadějné je to, že se našli křesťané, kterým v politice nejde o vlastní výhody. .Nejdůležitější je starost o chudé a utlačované vrstvy," odpovídá K. Floss podle Respektu 33. Největší událostí léta pak je pro ty, kdo ještě nevzdali naději na reformu církve, knížka Y. Congara Za církev chudou a sloužící, která je připomínkou toho, oč před třiceti léty šlo. Karmelitánské nakladatelství doufá, že si knihu koupí 3 000 lidí, v několikamilionové církvi to není sice mnoho, ale jako kvas to třeba bude stačit.