Cluj-Napoca
27.7. - 3.8. 2009
Do Rumunska jsem
odjížděl s očekáváním poznat blíže pravoslaví v zemi kde je
většinovým náboženstvím, v zemi, která s námi sdílí
základní civilizační hodnoty (člen NATO a nově i EU). Poznání
bylo navíc usnadněno ekumenicky i národnostně vstřícným
prostředím Mezinárodního ekumenického sdružení. Z liturgie lze
poměrně přesně vyčíst obraz slavícího shromáždění,
vytvořit si názor na víru jeho jednotlivých členů. V pravoslaví
to platí dvojnásobně, neboť liturgie je zde zcela dominantním
projevem života církve.
Mezinárodní
konference IEF probíhala v nové univerzitní budově s
posluchárnami a jídelnou umístěné na svahu v parkové části
města. V blízkosti se nacházel nově postavený dřevěný
kostelík. Takových staveb bylo ve městě více - některé
univerzitní kliniky i některé studentské koleje měly své
kostely. Zmíněný kostelík byl denně naplněn mladšími
„domorodci", často rodinami s menšími dětmi, kteří zde
slavili večerní modlitbu, někdy liturgii, měli společné večeře,
bazar oblečení, přátelské rozhovory jak v kostele, tak na
prostranství před ním. Navštívil jsem však i večerní modlitbu
níže ve městě, které se účastnili 3 lidé včetně kněze.
Velmi pestré byly i liturgie připravené pro nás v rámci
konference.
Během společného
týdne jsme nějakou liturgii slavili každý den. Nejprve budu
charakterizovat liturgie pravoslavné a poté nepravoslavné.
Panychida
Panychidu, vzpomínku
na členy IEF, kteří zemřeli v poslední době, jsme slavili
v romantickém prostředí kláštera Râmeţ. Klášter se
nachází v údolí říčky Geoagiu v pohoří Trascau. Místo mi
připomínalo sv. Jana pod Skalou v Českém krasu s tím, že
klášter je mnohem rozlehlejší a skála nad ním je hora asi
desetkrát vyšší. Vznikl ve 14. stol. na nepřístupném
místě. Posledních 9 km vedlo v těsné blízkosti horské říčky,
která se musela 22x brodit. Až N. Ceausescu nechal postavit
silnici, ale za cenu, že klášter zabral a vytvořil v něm
rekreační zařízení. Nyní v klášteře žije a pracuje 95
mnišek a sester. Původní kostelík se vlivem povodní a sesuvů
půdy dostal 2m pod úroveň terénu. Dnes je vyzdvižen do původní
výše a pod ním se čerpá „svatá voda". Nový, velký kostel
dedikovaný sv. Petru a Pavlu, ve kterém jsme panychidu slavili, byl
konsekrován v r. 1992, dva a půl roku po popravě komunistického
diktátora.
V průběhu relativně
krátké slavnosti jsem se příliš neorientoval. Probíhala v
rumunštině a texty, které jsme v angličtině dostali, mi
panychidu nepřipomínaly. Postrádal jsem žalmy 91 a 51, které
jsou její součástí. Teprve po návratu domů jsem porovnáním s
českým textem
zjistil, že se jednalo pouze o závěrečnou část panychidy -
vroucí ektenii s předcházejícími tropary (tématickými zpěvy).
Zato se však opakovala 3x (přednášena vždy jiným knězem).
Prezidenti
jednotlivých regionů četli jména svých zesnulých členů a
předsedající je vložili do závěrečné modlitby ektenie. Při
zpěvu Věčná paměť, věčná paměť... sloužící kněží
(členové rumunského regionu IEF) za pomoci ostatních přítomných
zvedali podnos se svícemi vzhůru. Navíc jedna z mnišek přinesla
další koš se svící a naznačila zdvíhání až se toho okolí
chopilo.
Myslím, že tato
modlitba za zemřelé mohla představovat pro protestanty menší
problém, ale v IEF je tolerantní prostředí a navíc to ještě
nebylo nic proti tomu, co nás mělo ještě potkat...
Euchelaion
Euchelaion, neboli
tajina (svátost) žehnání (svěcení) oleje odpovídá západní
svátosti pomazání nemocných. Zatímco západní svátost
nemocných prošla těžkou krizí (byla chápána jako „poslední
pomazání"; slavena vždy individuálně, ačkoli se jedná o
svátost, která je svou povahou událostí sociální), ze které se
těžko vzpamatovává, Východ uchoval tuto tajinu v čistější
podobě. Je na ní sympatický komplexnější přístup ke zdraví.
Nejde pouze o uzdravení tělesné (či přijetí nemoci), ale i o
uzdravení duše člověka. S jistou nadsázkou by se dalo říci, že
tato východní tajina v sobě obsahuje jak tématiku západní
svátosti nemocných, tak svátosti smíření.
Sympatický je i
liturgický důraz je položený na (velké) eulogické modlitby,
obsahující dobrořečení Hospodinu a prosby za nemocné, více než
na vlastní pomazání.
Jiným
následováníhodným rysem je společné slavení. Slaví se
zpravidla ve středu Velkého (Svatého) týdne, ale i o jiných
příležitostech. (Existují krajové rozdíly ve frekvenci slavení
i struktuře slavnosti, ovšem to podstatné zůstává v celém
pravoslaví stejné.) Sjednocení je vyjádřeno i tím, že klasicky
euchelaion slaví 7 kněží spolu s celým shromážděním.
Na konferencích IEF
bývá jeden večer věnován bohoslužbě uzdravení, při které se
skupiny služebníků modlí za přicházející jednotlivce. Rumuni
zařadili na toto místo právě Euchelaion. Ačkoli někteří
členové IEF nebyli slavností nadšeni (byla dlouhá, v nočních
hodinách, neorientovali se), myslím, že to byla dobrá volba. A to
přesto, že kvalitní liturgie byla doprovázena úsměvným
folklórem. Ze strany pravoslavných se jednalo o velmi vstřícný
krok. Byli jsme „připuštěni" k plné účasti na svátostném
slavení. Členové IEF četli biblická čtení, přednášeli
prosby v rámci ektenií (vyhrazené diákonům), západní kněz (ve
východním liturgickém oblečení) v rámci slavnosti kázal.
Velkou výhodou této slavnosti je, že jsme slyšeli (na rozdíl od
eucharistické liturgie) plné texty modliteb, které nebyly překryté
zpěvy, takže bylo možné se v dlouhém obřadu orientovat (byť ve
světle svíce). Zpěvy místních mnišek, přestože jim nebylo
rozumět, byly krásné.
Slavnost se
uskutečnila v klášteře „Položení ctěného pásu přesvaté
Bohorodice" ve Floresti, pod širým nebem, za tmy od 22 hod.
Zúčastnilo se několik set místních lidí a 180 členů IEF.
Lidé ke slavnosti přinášejí lahve s olejem a pytlíky s moukou
(některé otevřené s vloženou svící), které kladou na dlouhý
stůl před pódiem, takže bohoslužebný prostor připomíná
regály velké samoobsluhy.
Plné texty slavnosti
je možné najít na i na českých pravoslavných stránkách.
Struktura je následující:
- Začátek obvyklý (soubor několika modliteb, kterými začíná
libovolná služba)
- Žalmy 143 a 51
- Kánon - tj. sada 9 písní, každá má svůj irmos - předzpěv
(uzavřený exapostiliářem, stichary a bohorodičenem)
- Opět začátek obvyklý
- Ektenie
- Příprava oleje (např. mísení s vínem)
- Malá eulogie, mezitím tropary
- Sada 7 dvojic čtení (epištola a evangelium), spojená vždy s
malou ektenií a velkou eulogií. Čtení se užívají následující:
Jk 5, 10-16
Pomazání nemocných olejem na uzdravení a odpuštění hříchů
L 10, 25-37 Milosrdný Samařan
pomazal rány olejem a vínem
Ř 15, 1-7 Stejné
smýšlení a přijetí v Kristu
L 19, 1-11 Zacheus
1 K 12, 13-27
Jedno tělo složené z mnoha údů
Mt 10, 1-8 Poslání Dvanácti -
„... nemocné uzdravujte"
2 K 6,16 - 7,1
Očištění od všeliké poskvrny těla i Ducha
Mt 8, 14-23 Uzdravení Petrovy tchýně
2 K 1, 8-11
Kristus vytrhuje ze smrti
Mt 25, 1-13 Moudré panny nakoupily
olej
Ga 5, 22-26 Ovoce
Ducha
Mt 15, 21-28 Uzdravení dcery
kananejské ženy
1 Te 5, 14-23 „
... ujímejte se nemocných ..."
Mt 9, 9-13 Povolání Matouše, „...
lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní ..."
- Osmá eulogie s evangeliářem nad hlavami nemocných
- Mazání olejem na čelo, bradu, obě líce a dlaně z obou stran
Sloužilo celkem 9
kněží. Střídali se při čtení evangelia. Ten, který četl
evangelium, přednášel i následující velkou eulogii. Texty
eulogií jsou hodnotné, žádné fráze. Obsahují množství
biblických obrazů. Nikterak však nesouvisí s předchozími texty.
S užší tematizací si pravoslaví hlavu neláme. Předloží
množství biblických textů a ještě větší množství
biblických obrazů, které se nějakým způsobem váží k
vícevrstevnému tématu euchelaiononu. Během eulogie odcházelo 7
kněží mezi lidi. Stáli v postoji oranta obklopeni velkým chumlem
lidí, kteří se jich dotýkali. Kdo se nevešel, položil ruku na
rameno toho, kdo stál před ním. Tento akt je velmi působivý. Ne
nadarmo se slavnost nazývá slovansky „soborovanije",
vzájemnost, církevnost.
Poněkud s rozpaky
jsem přijímal vlastní pomazání olejem. Snažil jsem se
soustředit, hlavou se mi točila témata jako „ke komplexnímu
zdraví si sami nepomůžeme, potřebujeme druhé, potřebujeme
církev"; byl jsem Hospodinu vděčný, že ekumena přece jen
krůček za krůčkem postupuje. Musel jsem odpovídat dotazy
týkající se obřadu, ale nějak mne to nerozptýlilo. Ač jsem
věděl, že mazání se provádí velmi rychle a říkal jsem to i
druhým, aby stačili otočit dlaně, to, co jsem zažil, bylo drsné.
Kněz stačil pomazat štětcem osm míst na těle snad za 2 sekundy
a ještě se přitom s někým bavil... Přes tento zážitek
hodnotím euchelaion jako nejlepší slavnost konference.
Orthodoxní
liturgie
(Eucharistická)
liturgie sv. Jana Zlatoústého byla slavena v neděli dopoledne v
katedrále. Možná jsem měl velká očekávání, ale byl jsem
zklamán. Tak klerikální podobu liturgie sv. Jana Zlatoústého
jsem ještě nezažil. Lidé jsou zcela pasívní. Po tisících
přicházejí do chrámu, políbí ikonu, před kostelem zapálí
svíci a jdou domů. Během dvou a půl hodiny se fronta před ikonou
nevyčerpala... Přesto mnoho lidí na liturgii zůstává. Velký
chrám byl zaplněn. Vlevo ženy, vpravo muži (pokud budeme
posuzovat strany ikonograficky, pak je to právě obráceně...).
Všiml jsem si toho po chvíli, kdy jsem se dopracoval do blízkosti
ikonostasu. Říkal jsem si to je divné, že sem chodí samé
ženské...
Veškeré zpěvy
jsou svěřeny sboru, který je vzadu na chóru. Tím, že z modliteb
je slyšet pouze závěrečná ekfoneze, na kterou sbor odpovídá
aklamací, zatímco se kněz modlí další modlitbu, je liturgie
nepřehledná, jednotvárná. Všiml jsem si, že i žena rumunského
pravoslavného duchovního ukazovala v anglické předloze chybně
místo, kde se liturgie právě nalézá. (A nebyl to problém
jazyka, anglicky uměla velmi dobře.) I části, které přinášejí
nějaký pohyb, jako je malý a velký vchod, byly velmi redukovány.
Během krátké doby služebníci vyšli z ikonostasu a zase vešli,
aniž si toho většina lidí z IEF všimla. Mnoho členů IEF
liturgii vzdalo a seděli venku v parku. Sám jsem se šel během
kázání napít, protože jsem nemohl ve velkém vedru tak dlouho
vydržet a nechtěl jsem pohoršovat pitím v chrámu. Nejenže
nemám východního ducha, ale nemám ani východní tělo...
Přijímaly desítky,
možná stovky lidí, odhadem asi 10 % lidí v kostele. Pozváni k
přijímání jsme nebyli a tím, že jsme ráno dostali snídani,
bychom ani přijímat nemohli. (Přijímající musí od půlnoci
dodržet přísný půst od jídla i pití.) Po liturgii jsme byli
pozváni na oběd do luxusního hotelu. Všeho bylo nadbytek, zejména
alkoholických nápojů. Pravoslaví se dovede postit, ale také
nepostit. Jako aperitiv nalévali číšníci deci! slivovice. Poté
výborné víno v neomezeném množství. Seděli jsme u stolu mj.
s jedním polským knězem, který této nabídky náležitě
využil a začal cosi vykřikovat. Museli jsme veškerý alkohol
uklidit z jeho dosahu. Na to, aby si pro něj došel, už neměl
sil...
Anglikánská
liturgie
Neorthodoxní
liturgie se v Rumunsku nepovedly. Z nich nejlépe připravená
(britským regionem) byla anglikánská liturgie. Byla slavena v
angličtině a i jinojazyčné mutace sešitů obsahovaly odpovědi a
společně recitované části anglicky, aby se celé shromáždění
mohlo účastnit. (To by mělo být pravidlem, avšak v jiných
liturgiích tomu tak nebylo.) Dobře vybrané byly texty i zpěvy.
Liturgii jsme slavili v hlavním sále, který umožňoval uspořádat
prostor podle potřeby. Toho bohužel nebylo využito, takže zůstalo
uspořádání posluchárny. Jako provizórium působilo použití
běžného nádobí z kuchyně, nebyl k disposici ani kalich, ale
jakási miska. Kontrastovalo to se slavnostní skladbou liturgie,
která měla zařazeno snad maximální možné množství
skladebných prvků. Kázání vycházelo z jiného textu, než se
četl v liturgii (tento nešvar, jak se ukázalo, nás provázel celý
týden).
Neobvyklé bylo
umístění chleba a vína od začátku na stole Páně - přinášení
darů se redukovalo na přinesení vody. Lámání chleba se dělo
pro všechny, ovšem služebníci přijímali jako první...
Připomněl jsem si
slova svého učitele: „Nejhorších výsledků dosáhneme, když
svěříme anglikánskou liturgii Angličanům, luterskou Němcům a
římskokatolickou Římanům..."
Reformovaná
liturgie
Předesílám, že to
bylo to nejhorší, co jsem dosud v IEF zažil. Nedbale připravená
předloha obsahovala pouze pořadí jednotlivých částí, nikoli
jejich úplný obsah, chyběly jak zpěvy, tak biblická čtení. Ti
kteří liturgii připravovali (reformovaní faráři maďarského a
rumunského regionu) zřejmě oxeroxovali pár stránek agendy a
nechali ji přeložit do několika jazyků. Nepodařilo se mi
zjistit, o jakou agendu se jednalo, procházel jsem c. k. Agendy z r.
1869 a 1881, ale o ty se nejednalo. Zřejmě šlo o mladší tvar.
Jednalo se o
mechanicky složené dvě bohoslužby - kázání a večeře Páně,
takže jsme absolvovali dvě série čtení - jednu před kázáním
a druhou k večeři Páně; rovněž obsažná pokání byla dvě: v
úvodu a těsně před přijímáním.
Vzhledem k tomu, že
improvizované části liturgie se přednášely většinou v
maďarštině, nemohu, ani přibližně, posoudit jejich obsah. V
předloze chyběl jakýkoli náznak epikléze i anamnéze, prvků,
které křesťanskou liturgii konstitují. Předsedající při
následných rozhovorech nejprve netušil v čem je problém, pak
přišel druhý den s tím, že to bylo součástí improvizovaných
modliteb, kterým jsme nerozuměli.
Místní reformovaný
kostel, ve kterém se liturgie slavila, byl pěkný, tři lodi
směřovaly ze tří stran ke stolu Páně. Stůl Páně byl
přístupný ze všech čtyř stran. Je paradoxní, že to, co je na
kalvínském prostoru hodnotné, nebylo využito: Účastníci si
většinou sedli do prostřední lodi, ačkoli pokud by obsadili
přední lavice všech lodí, by byli blíže sobě i stolu Páně.
Na poměrně malý
stůl Páně byla postavena jakási jeskyně vytvořená ze svařených
ocelových profilů potažených krajkovým ubrusem. Zde byly
schovány „živly" chléb a víno. V rámci instituce byly
ukázány a opět schovány do jeskyně...
Podávání přijímání
patřilo k nejchaotičtějším částem liturgie - seskupení
kolem stolu Páně nebylo využito, podávající zmateně pobíhali
z místa na místo a přijímající vytvářeli fronty. Z mnoha
důvodů jsem měl problém při této bohoslužbě přijímat.
Nakonec jsem přijímal s vírou, že Duch je ten, který je dárce
plodů eucharistie, nikoli lidské nepovedené obřady, i se
zkušeností mnoha jiných reformovaných liturgií, které
vyjadřovaly stejnou víru, jako je má vlastní. Z této liturgie
jsem odcházel s rozpaky, co jsme vlastně slavili.
Římskokatolická
liturgie
Liturgie byla nedbale
připravená. Sešity pro tuto liturgii měly řadu nedokonalostí,
které znesnadňovaly či přímo bránily aktivní účasti
shromáždění. Často nebylo uvedeno, co se zpívá (ani slova
zpěvů, ani odkaz na zpěvník) - výsledkem bylo, že skoro nikdo
nezpíval. Dialogy nebyly uvedeny v jazyku, ve kterém byly
pronášeny. Výsledkem bylo, že málokdo odpovídal.
Byla porušována
liturgická subsidiarita. Např. 1. čtení četl jeden z
koncelebrujících kněží, ačkoli bylo k disposici množství
jiných čtenářů, nebo verš před evangeliem přednášel
předsedající, ačkoli byla řada jiných možností.
Recitace
responsoriálního žalmu a alelujového verše, částí, které
jsou primárně určeny ke zpěvu, působila jako narychlo připravené
provizórium.
Před lámáním
chleba byl přinesen eucharistický chléb ze zásoby - to je
rozporu s liturgickými předpisy, navíc je takováto praxe
ekumenicky nekorektní.
Přijímalo se pod
jednou způsobou, ačkoli se jednalo o slavnostní liturgii. Tuto
ekumenicky nekorektní praxi jsme zažili v IEF poprvé.
Přes tyto a další
nedostatky (předsedajícímu zasíláme celou stránku připomínek)
se jednalo o pokoncilní liturgii. Důležité bylo, že protestanti
nebyli odmítnuti od komunia, jako se stalo v IEF již dvakrát, na
konferencích v Polsku a Maďarsku.
Po
konferenci mi zůstalo více otázek, než před ní. Mohu si dovolit
na takové liturgie někoho pozvat? Neodradí jej to od ekumeny?
Směřuje IEF ještě vůbec někam? V IEF zůstaly velmi dobré
osobní vztahy. To je ale velmi málo, chybí-li cíl.
http://www.pravoslavi.cz/download/bohosluzby/panychpl.pdf
http://www.pravoslavi.cz/download/bohosluzby/soborovanije-w.pdf
Poslední komentáře