Jste zde

Zjevení Páně

autor: 

Zjevení nejen zviditelňuje a motivuje, ale plodí činy (2004)

RCL Iz 60, 1-6; Ef 3, 1-12; Mt 2, 1-12

Slavíme, že se neviditelný Pán zjevuje. Stává se zjevným. Opravdu se to děje? A o jakou zjevnost jde?

Není zjevnost jako zjevnost. Herodovi stačilo zaslechnout kdesi svérázně fabulovanou šuškandu, že se narodil král a rovnou dokázal jednat. Velekněží zase měli studnice i cisterny pravého posvátného vědění, ale ač věděli, jednat nepotřebovali. Podobně možná i pastýři. Informace byla jasná, ale nepudila nikoho nikam.

Mágové čerpali z horoskopů a ze snů, ze studnic leckterými křesťany zapovídaných jako prameny pekel. Zato Ježíše nejen neminuli, nejen rozpoznali mezi jinými novorozenci Betléma, ale také uznali za hodného jejich putování a darů.

Podobně tvořivě se zjevuje i krása umělci, naděje rodičce nebo jejímu ochránci a záštitě v partnerském vztahu. Zjevení zjevuje tvořivě, je projevem svatodušním .

List Efezským připomíná klidnými slovy vzrušující zázrak, se kterým se historie Lurd nebo Compostely těžko může měřit: Na poutních místech odkládají lidé své berle a své kříže. Pavel díky zjevení božího království v Kristu Ježíši odložil všechno, co si dosud sám cenil: vzdělání, kariéru, náboženství, a sloužil takovému zjevování naděje v Kristu.

Provozovat martyrii křesťana na samotné ideologické školení náboženských pravd ex catedra, ve školách, v chrámech, na ulicích znamená Ježíšovu životní zkušenost odzbrojit a kanalizovat. K tomu netřeba svátku.

O zjevená ve vlastním slova smyslu hovoříme až tam, kde informace zapálí víru a tím i schopnost jednat, kde odvalí hrobový kámen naději a osvobodí tvořivé umění mít rád.

Když bude třeba, otevře zjevení cestu zázrakům. O jaké zázraky půjde? Třeba o jednotu víry v různosti vyznávání. O jednotu lidstva při různosti kultur. O jednotu mezi partnery, kteří se lásce musí učit dlouho a ještě déle musí učit jednotě svoje děti.

Poselství vánoc a jmenovitě dnešního svátku se může interpretovat také tak, že

mágy dovedla do bezprostřední Ježíšovy blízkosti i to, co dnes zčásti tolerujeme, zčásti ideově popíráme: do smíření s božím královstvím je dovedla jejich astrologie.

i dnešní pohané, naši souputníci, kolegové, sousedi, političtí protivníci jsou spoludědicové, část společného těla, a mají v Kristu Ježíši podíl na zaslíbeních evangelia.

Naše církev a my sami tu nejsme proto, abychom pod jakoukoli záminkou vyháněli jinak věřící nebo vůbec nevěřící od sdílení božího milosrdenství - od zázraku jednoty v eucharistii například - ale ani od jiných slavností křesťanské spásy. Nebudeme se přít o právu. Jsme tu pro martyrii o reálné možnosti smiřování těch růzností.

Takové k akci uschopňující zjevení pravdy nebo líbeznosti evangelia ještě mnohé z nás teprve čeká. Čeká také valnou část naší církve, na autority i vyvolený lid této naší obce.