Adventní doba v čase nejistoty

Na začátku adventní doby jsem narazil na dva citáty, na kterých je možné ukázat určitou proměnu vnímání společenské atmosféry v současné době.

„Na úsvitu třetího tisíciletí se však lidstvo probouzí ze zlého snu a žasne. Stačilo jen několik desetiletí, a hladomor, pandemie i válka se staly minulostí,“ napsal profesor hebrejské univerzity v Jeruzalémě Yuval Noah Harari ve své knize Homo deus: Stručné dějiny zítřka z roku 2015.

„Nevím, co bude za dva měsíce, ale už dlouho vím, že žijeme ve zvláštní a nepříjemné době. Skoro to vypadá, že skončily časy míru, klidu a pohody. Ještě před třemi roky jsme si neuměli představit, že by nás mohlo potkat něco jako celosvětová pandemie se všemi omezeními, se zavřenými firmami, obchody, školami i kostely. A už vůbec nás ani v nejhorších snech nenapadlo, že by nedaleko od nás mohla vypuknout válka. Pod dojmem těchto událostí přemýšlíme o životě a budoucnosti jinak než dříve,“ napsal kazatel Církve bratrské Bronislav Kaleta v článku v letošním prosincovém čísle časopisu Brána.

Nechci se pouštět do úvah, jak se měli lidé kdysi a jak se mají dnes. Jsem přesvědčen, že ve srovnání s minulostí žijeme v době nesrovnatelně lepší, zvlášť zde ve střední Evropě. Je však zřejmé, že události posledních tří let mnohým lidem připomněli skutečnost, že život ve zdraví, klidu a míru nemusí být samozřejmostí. Reakcí mohou být nejistota a strach. Advent je v křesťanském pojetí dobou radostného očekávání příchodu Spasitele. Pro řadu lidí je však dobou starostí a stresu. Místo radostného očekávání někteří lidé žijí s obavami z budoucnosti, které v současné době umocňují výrazně rostoucí ceny potravin a energií nebo válečný konflikt na Ukrajině. Podobně i Vánoce mohou být na jednu stranu dobou radosti pro rodiny a šťastné jedince, ale na druhou stranu i dobou ještě větší zranitelnosti a samoty pro ty, kdo trpí už během roku.

V této souvislosti mi přišlo vhodné, že kazatel Kaleta v citovaném článku připomněl biblické verše, které vhodně přibližují význam a tajemství narození Ježíše Krista: „Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli.“ (2K 8, 9) „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí“ (F 2, 6-7). Spasitel světa přišel na zem v podobě bezbranného dítěte a zemřel potupnou krutou smrtí na kříži. Přišel, aby svým životem zrelativizoval lidské představy o moci a bohatství, aby proměnil lidská srdce a zaměřil jejich pozornost na Boží království, které můžeme alespoň částečně okusit i v časech nejistoty a strachu. Inspirováni Ježíšovým životem můžeme nejistotu a strach překonávat tím, že budeme solidární s druhými, zvlášť s potřebnými, chudými, opuštěnými, smutnými nebo nešťastnými.