Pavel Hradilek

Výraz svátost (mystérion) se v Novém zákoně nevyskytuje s výjimkou Ef 5,32, kde je takto označen vztah Krista a církve a analogicky k tomu vztah muže a ženy v manželství. Církevní Otcové rozšiřují pojem mystérion na liturgické slavení, kterým je aktualizováno boží spásné dílo v Kristu. Tak Ignác z Antiochie v listu Magnesijským hovoří o „mystérion, skrze které jsme přijali víru“, a má tím na mysli křest. Mystérion není tedy jakousi záhadnou, tajemnou, neproniknutelnou naukou, ale božím činem směřujícím ke spáse člověka.

Troufám si říci, s jistou nadsázkou, že my katolíci žádné „proměňování“ při eucharistické liturgii nemáme. Část, která se tak před II. vatikánským koncilem nazývala, se dnes oficiálně (podle Všeobecného úvodu k Římskému misálu) jmenuje „Slova ustanovení a proměnění“. Problém je v tom, že části křesťanstva situovaly okamžik „proměny“ různě: Západ do slov ustanovení (která jsou s jistými odchylkami popsána v synoptických evangeliích a v 1 K), zatímco Východ, odkud křesťanství pochází, do epikleze (prosby k Duchu sv., aby proměnu učinil). Dnes již tak neuvažujeme.

Ve dnech 20.-24.3.2025 navštívil Prahu římsko-katolický kněz Vileci Basílio Vidal z diecéze Crato v Brazílii. Doprovázela jej a překládala slovenská řeholnice Alžběta Matúšová, která v Brazílii 15 let sloužila a momentálně postgraduálně studuje teologii u Jezuitů v Paříži. Byli hosty 59. víkendového semináře¹ pořádaného Institutem ekumenických studií, Jabokem a Ekumenickým institutem ETF s tématem „Církev v Brazílii v perspektivě teologie osvobození“.

Odpověď na tuto otázku představovala jeden z hlavních sporů mezi katolickou a reformační stranou. Dnes je spor vyřešen, nepředstavuje v ekuméně problém. Má smysl se jím ale zabývat, neboť někteří problém stále vidí, ať již z nevědomosti, nebo z katolického či protestantského fundamentalismu.

V prvotní církvi se modlitba k (zemřelým) svatým nevyskytuje, přesto že mučedníci byli ve velké úctě. Modlitba byla směřována k Bohu (Otci) skrze Syna. Protiariánství ve 4. stol. dalo silný důraz na božství Kristovo. Jeho lidství bylo potlačeno, přestal být vnímán jako prostředník mezi Bohem a lidmi. Objevují se modlitby směřující přímo ke Kristu. Chybějící prostřednickou roli začala, díky ustanovením Efezského sněmu v r. 431, postupně přebírat Maria. Později se přidali i další světci. Ale až v 7. stol., máme doloženo, že do tzv.

Poté, co vyšlo najevo, že důvodem zrušení částečného kaplanského úvazku Marka Orko Váchy v akademické farnosti je bohoslužba, které v Břevnově předsedal, mne požádala jedna studentka (a ministrantka v akademické farnosti), abych posoudil, co mohlo na liturgii arcibiskupství vadit. „Nedostatky“ břevnovské liturgie liturgie jsou zřejmě jen zástupný důvod pro odvolání. Marek Orko Vácha je Hospodinem obdarovaný, pastoračně úspěšný, odborně i pedagogicky zdatný a navíc přirozeně a bez skrupulí spolupracující s (i mediálně známými) laiky obou pohlaví.

Otevíráme nový seriál věnovaný problematickým tématům v ekuméně. Vychází z otázek, které dostávám zejména od studentů bakalářského studia TKT na ETF UK. Seriál je plánován asi na rok. Pokud máte nějaké podněty k dalším tématům, sdělte mi je mailem: hradilek@etf.cuni.cz

Nemáme mnoho liturgologických pramenů pocházejících z Říma prvních křesťanských století. Kromě Apologií Justina Mučedníka (pol. 2. stol.) byl považován za spis vzniklý v Římě Apoštolská tradice. Byl přisuzován římskému biskupovi Hippolytovi (3. stol.). Vznikal však ve 3.-5. stol. v Sýrii. O dopisu římského biskupa Inocence I. biskupu Decentiovi do Gubbia s jistotou víme, že v Římě vznikl a známe i přesné datum odeslání 19. března 416. Dopis je odpovědí na otázky, které předtím poslal Decentius do Říma. Otázky se však nezachovaly, pouze odpovědi.

V pondělí mi přišlo parte. Poslal jej dlouhodobý čtenář a přispěvatel Getseman. Zemřela mu žena. Po dlouhé nemoci, doma, v péči Cesty domů. Pohřeb bude v pátek, v centru Prahy. Hned jsem se rozhodl, že se pohřbu zúčastním. Na pohřby chodíme kvůli živým a jsem novopečenému vdovci velmi zavázán. Nejen za podporu Getseman. Když jsme stavěli před 45 lety dvojdomek, můj spolustavebník se těžce zranil (na motocyklu se střetl s nákladním autem…). Ten, kterému teď zemřela žena, mi několik měsíců, sobotu co sobotu na stavbě nezištně pomáhal.

V rámci Svatovavřinecké poutě 10. 8. 2024 v katedrále na Petříně slavila Starokatolická církev křest, orthodoxní myropomazání, jáhenskou ordinaci (muže a ženy) a presbyterskou ordinaci absolventa Teologie křesťanských tradic Petra Miencila. Po skončení jsem byl tázán dalšími našimi studenty, co říkám právě proběhlé liturgii. Liturgie, podle mého názoru, nebyla ani tak špatná, ale ani tak dobrá, aby to stálo za komentář. Starokatolíci ale mají velmi dobře sestavené litanie. Jednotlivé invokace se neobrací ke světcům/světicím, ale k Bohu.