Kde je k nalezení pravá radost

I letošní konec církevního roku a nastupující advent bude - mimo jiné - připomínkou apokalyptického druhého příchodu Pána a konce tohoto systému věcí. V době rychle sílících celosvětových hospodářských problémů možná budeme my i lidé kolem nás snáze chápat, že nic, čím se člověk na tomto světě zajišťuje, nelze považovat za zcela spolehlivé a neměnné. A zároveň budeme potřebovat také více naděje, vedoucí k boží jistotě uprostřed nejistoty světa. Líbilo se mi, že anglikánská církev na rostoucí zmatek nejen londýnských finančníků promptně reagovala zvláštní „modlitbou za současnou finanční situaci" na svých webových stránkách¹ :

Pane Bože, žijeme ve zneklidňující době:
všude po světě ceny stoupají,
dluhy rostou, banky se hroutí,zaměstnavatelé propouštějí
a křehká bezpečnost je ohrožena.

Milující Bože, přijmi nás plné strachu a vyslyš naši modlitbu:
buď pevnou věží uprostřed tekutých písků,
buď naším světlem ve tmě;
pomoz nám přijmout tvůj dar pokoje
a zaměřit srdce tam, kde je k nalezení pravá radost:
v Ježíši Kristu našem Pánu. Amen.

Naše číslo začíná krátkým představením u nás nepříliš známého amerického morálního teologa Charlese E. Currana. Narodil se roku 1934, zvolil si dráhu kněze, sloužil jako odborný poradce druhého vatikánského koncilu a profesor teologie. Jak sám píše ve svém článku o potřebě katolického disentu, uvědomil si v 60. letech, že tradiční katolické učení zejména v oblasti bioetiky a sexuální etiky neodpovídá současnému stavu poznání a vývoje společnosti. Své názory odmítl opustit i přes vyšetřování Vatikánem, a tak byl vyloučen z katolického školství. Třebaže zůstává katolickým knězem, učí teologii na metodistické univerzitě v Dallasu.

Článek Krize spirituality a renesance náboženství v Číně od religionisty Xu Jilina (anebo Sü Ťi-lina v české transkripci) navazuje na text o dějinách křesťanství v Číně, který jsme uveřejnili v minulých Getsemanech. Tentokrát se píše o současné náboženské situaci nejlidnatější země světa: jak Číňané reagují na rychlé společenské proměny své země, spojující takříkajíc pod jednou střechou divoký kapitalismus manchesterského ražení a tuhou komunistickou ideologii, bující mrakodrapy velkoměst a primitivní venkovskou zemědělskou malovýrobu?

Martin Šály píše ve své úvaze o janovském pojmu jednoty o tom, že jednotu je možno a snad nutno chápat především jako vnitřní jednotu, celistvost, pravdivost a ryzost. Inspirací mu jsou antický novoplatonik Plótinos a současný psychoanalytik Ronald Fairbairn. Je zajímavé, jak ze zdánlivě odlehlých oblastí vědění mohou tryskat zajímavé osvětlující paralely.

A zvu vás na oslavu dvoustého čísla Getseman. Pozvánka je v čísle vzadu.

1 http://www.episcopalchurch.org