Spolupráce kněží a laiků v církvi

Úvaha spíše praktická

Mám na mysli kněze působící v pastoraci a laiky profesionálně nebo dobrovolně zaměstnané jako pomocníky v pastoraci, katechety, kostelníky, sekretáře, šoféry, opraváře, stavaře, kostelníky, kuchařky atp.

Pracuji dva roky jako tajemník Salesiánského střediska mládeže a odtamtud pochází moje pozitivní i negativní postřehy, doplněné o zkušenosti laiků ze Sokolovska, Prahy, Teplé, Rokycan atd. a o rozhovory s některými kněžími různých generací.

Motto: .Bohu se nebude líbit, jestliže my přestaneme kázat Boží slovo a budeme sloužit při stolech. Bratři, vyberte si proto mezi sebou sedm mužů, o nichž se ví, že jsou plni Ducha a moudrosti a pověříme je touto službou. My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova." + (Sk 6, 2-4)

K tomuto úryvku mne napadají dvě myšlenky:

1) Je proti duchu Písma a božímu přání, aby kněží investovali svůj čas ve službě jinak, než jak to chápali apoštolové v Jeruzalémě. (Je to samozřejmě ne vždy proveditelný ideál.)

2) Podmínkou pro službu laika v církvi není jen jeho odbornost a dobrý .zaměstnanecký" vztah, ale neustálá snaha o život v plnosti Ducha sv. a prosba o dar moudrosti.

Dva časté pohledy:

Kněží: Laiky v církvi potřebujeme, protože nás je málo. Až nás bude, či kdyby nás bylo víc, potřební nebudou.

Laici: Ať kněží zpovídají a slouží mše svaté a ostatní v církvi nechají na nás, protože tomu líp rozumíme.

Oba názory jsou zvrhlé, potřebujeme vzájemně prorůstající spolupráci při specifice služeb.

I. Nejčastější zdroje neporozumění či napětí:

Pohled kněze:

• laik vidí a vnímá vše málo duchovně, jen materiálně, pracovně, organizačně, technicky, atp.;
• laikova práce stojí mnoho peněz, pracuje jen od - do. Já jsem to dělal dřív zadarmo, líp a bez .píchaček";
• laik chce zavádět a prosazovat novoty, bez kterých to také šlo, a stále do něčeho rejpá;
• laik nemá úctu kmému .velebnému stavu";
• laik toho spoustu spacká a špatně vyřídí.

Pohled laika:

• kněz vidí vše jen duchovně, ale často zapomíná na základní prvky spolupráce a komunikace, jako např. dodržování času předem domluvených akcí a setkání, na péči o společně užívané prostředky a jejich vracení na místo, kam patří;
• kněz neumí pracovat vtýmu (nejasnosti vrozdělení práce a zodpovědnosti za ni, zpětná kontrola vyřízení jednotlivých úkolů, předávání informací, atp.);
• kněz nerad slyší kritické připomínky nebo rady (např.: Pane faráři, dnes jste začal mši sv. bez vysvětlení o 10 min. později. Odpověď: Lidi to pochopí. . . Pater, dnes Vás bylo při promluvě špatně slyšet, protože jste mluvil potichu a stál daleko od mikrofonu. Odpověď: Mohli jste jít blíž. Pane děkane, na Vašich botách a kalhotách každý pozná, že jste farář.

Odpověď: Kněz má vypadal skromně.)

II. Při zaměstnání laika ve farnosti, řádu, vikariátu, atp. je velmi užitečné:

1) Stanovit jasně, smluvně oboustranné povinnosti. (Rozsah práce a zodpovědnosti, nadřízenecké a podřízenecké vztahy, jde-li o větší kolektiv, finanční podmínky - plat, místo a alespoň částečné soukromí na práci, pracovní dobu (která se dá po domluvě dle možnosti a potřeb pružně upravit). Občas se nad těmito body zamyslet a otevřeně pohovořit.

2) Chápat: že laik přišel (většinou) z civilního zaměstnání, kde byl jiný rytmus práce, jasně vymezené pracovní úkoly a systém týmové, na sebe navazující práce. Pracovní doba a plat byly pravidelné. Má většinou svou rodinu a odpovědnost za ni po stránce finanční, časové i duchovní je pro něj prioritní. Naučit se novou práci mu chvíli trvá.

3) Chápat: Že výchova některých kněží v minulosti v semináři byla nevalná a mnozí z nich jsou tím poznamenaní. (Nesamostatnost nebo naopak přílišná suverenita a pocit výjimečnosti, absence znalosti normálního způsobu života a rytmu v rodině. Také, zvláště u starších kněží, dlouhá léta prožitá v samotě fary přinášejí problémy v pracovní komunikaci.)

III. Co by mohlo pomáhat, aby se spolupráce dařila:

1) Vzájemná důvěra a otevřenost. (Záleží při tom na věku, funkci, povaze, pohlaví, atp.)

2) Alespoň občas, pokud možno pravidelně, společná modlitba (Ideální jsou např. ranní nebo polední chvály. Je užitečné, aby zde kněží také nechali prostor pro laiky.)

3) Někdy společně prožít tzv. oddychovou akci (koncert, divadlo, sport).

4) Vědomá snaha vidět na tom druhém jeho dobré vlastnosti. Ty nedobré přijímat s vědomím vlastní hříšnosti a nedokonalosti.

5) Nechávat se vzájemně obohacovat skrze své životní zkušenosti a specifiku stavu.

IV. Různé

1) Sehnat peníze na plat laika je většinou problém.

Je třeba využívat všech různých možností, např.:

• některé služby je zatím ještě stále možno platit ze státních peněz (pastorace, katecheze);
• od věřících (.Milé sestry a bratři. Mám na starosti deset farností. Abych to zvládl, potřebuji šoféra, pomocníka pro administrativu, opravy, atp. Nemám peníze na jeho zaplacení. Chcete-li, abych sloužil i ve vaší farnosti, pomozte.");
• žádat na městských a okresních úřadech;
• sponzorské dary;
• pomoc ze zahraničí;
• zakládat občanská sdružení, která mohou žádat na ministerstvech, případně podnikat.

2) Pohled kněze na finanční požadavky laiků bývá často takový:

.Chce dvakrát tolik než mám (měl jsem) já, a to mně stačí (stačilo)." Kněz na faře či v komunitě většinou neplatí ze svého platu nájem, elektřinu, plyn, topení, benzin, školné, ošacení dětí, táborové pobyty, vánoce, svátky a narozeniny, opravy bytu a auta atp.

(Laik, který přešel z civilního zaměstnání do církve, ztrácí možnost tzv. 13. platu, dotací na tábory dětí a rekreace z FKSP, příspěvků na ortopedické pomůcky atp.)

3) Velké nebezpečí pro laiky pracující v církvi (předpokládám s plným nasazením), je stagnace ve vlastním duchovním životě a možnost záměny pouhé pracovní aktivity se službou stojící na modlitbě a duchovním nadhledu. Je třeba také hlídat, aby zde nešlo o seberealizaci na úkor vztahu k partnerovi nebo rodině. (Duchovní jednání - Karl Lehmann: . . .Praxe a jednání jsou dnes i v církvi ve vážnosti. Jistě je dnes třeba uvést mnohé do pohybu. Do určité míry nám v tom může pomoci plánování, kooperace i kontrola účinnosti. Tyto věci však nesmí získat převahu, stejně jako hlediska propagace a profesionalismu, ve své sféře jistě oprávněné. Potřeba rozmanitých aktivit a nedostatek kněží zvyšují nebezpečí akcionismu. Písmo svaté už neznáme zevnitř, z něho samého. Výsledkem je nezřídka věčná zaměstnanost a provoz, funkcionářská mentalita a byrokratický přístup.) Zdá se, že by bylo dobré pořádat duchovně - praktická setkávání pro laiky - .profíky".

4) Je velmi nutné vést a formovat laiky (zvláště na venkově), že služba v církvi není jen záležitostí biskupa, kněží a řeholníků. Je nutno též hledat dobrovolné spolupracovníky z řad důchodců, mládeže a věřících rodin. Někdy jde spíše o ostych než o neochotu, často se kněz nevyjádří jasně o podobě potřebné pomoci (a někdy také za ni nepoděkuje). (Perspektivy 11/93 - Gisbert Greshake - Jaký bude kněz budoucnosti:

.Budoucí podoba církve bude vyžadovat kněze, kteří nebudou považovat za svůj hlavní cíl administrativní působení v obci, ve smyslu vnější organizace a statistické dokumentace, finanční správy a institucionálních opatření stavby, údržby, zakládání institucí. To zvládne totiž každý laik líp." Perspektivy 12/93 - .Kněze a biskupy máme proto, aby nám zprostředkovali svátosti, aby nás poučovali o víře a mravnosti, aby nám zosobňovali kontinuitu církve, nikoli však, aby za nás přemýšleli. Také aby nás povzbuzovali, varovali apod. . . ale to už je vzájemné, neboť my jsme jim tím povinnováni též.")

V. Nic není černobílé a Bůh má své plány

Téma o spolupráci kněží a laiků by vyžadovalo mnohem větší znalosti, čas a asi i víru, než mám já. Berte to tedy jen jako můj nedokonalý pohled a snahu hledat pravdu v této oblasti.