H. de Lubac o Teilhardovi de Chardin

Často se stává, že praví mystici ve svých počátcích narazí dokonce i u mnoha zbožných lidí na silnější odpor než falešní, protože v jejich společnosti získáváme dojem, že se nám ztrácí půda pod nohama, protože se zdá, že víc ohrožují naše zvyklosti, a protože člověk současně cítí, že je musí vzít vážněji.

Určité nedorozumění se opakuje pokaždé, jakmile jednotlivý věřící, vnímavý pro určité zrání vědomí, pozná dříve než většina jeho souvěrců, v čem spočívá v určité, dosud nezmíněné situaci podstatný problém, který musí být řešen, hlavní překážka, která musí být překonána, nový fakt, který musí být integrován, chceme-li v prostředí, které by mělo sklon uzavřít se do obranného postoje, nejen uchovat tradiční obsah víry, ale zajistit i jeho asimilující a vyzařující působení na lidi. Jeho snahy jsou nevyhnutelně v prvním okamžiku považovány za úchylku. A on sám již je pokládán za propadlého .kouzlu nového". Jde o základní nepochopení stavu věcí, i kdyby se náhodou takovéto podezření mohlo opřít o ten či onen nevhodný výraz nebo o nejistotu v hledání. Ten, kdo docela nepochopí pozadí a souvislosti, kdo vidí jen nebezpečí a nedovede si představit žádnou jinou reakci než uzavření se do defenzívy, ten nemůže pochopit toho, který poznává příčiny zlého stavu, i vznikající hodnotu, jež má vykrystalizovat a být očištěna a zachráněna, a tak nasazuje pro nové rozšíření pravdy zbraň, která mu může být osudnou. Ten, kdo nepochopil smysl určité otázky, koho tato otázka ještě - nebo možná vůbec nikdy - neznepokojuje, ten je neschopen pochopit přiměřenost, a v zásadě i pouhý smysl odpovědi.

Henri de Lubac, Teilhard de Chardins religiöse Welt, Herder 1969