Často se stává, že praví mystici ve svých počátcích narazí
dokonce i u mnoha zbožných lidí na silnější odpor než falešní, protože v jejich
společnosti získáváme dojem, že se nám ztrácí půda pod nohama, protože se zdá,
že víc ohrožují naše zvyklosti, a protože člověk současně cítí, že je musí vzít
vážněji.
Určité nedorozumění se opakuje pokaždé, jakmile jednotlivý
věřící, vnímavý pro určité zrání vědomí, pozná dříve než většina jeho souvěrců,
v čem spočívá v určité, dosud nezmíněné situaci podstatný problém,
který musí být řešen, hlavní překážka, která musí být překonána, nový fakt,
který musí být integrován, chceme-li v prostředí, které by mělo sklon
uzavřít se do obranného postoje, nejen uchovat tradiční obsah víry, ale
zajistit i jeho asimilující a vyzařující působení na lidi. Jeho snahy jsou
nevyhnutelně v prvním okamžiku považovány za úchylku. A on sám již je
pokládán za propadlého .kouzlu nového". Jde o základní nepochopení stavu věcí,
i kdyby se náhodou takovéto podezření mohlo opřít o ten či onen nevhodný výraz nebo
o nejistotu v hledání. Ten, kdo docela nepochopí pozadí a souvislosti, kdo
vidí jen nebezpečí a nedovede si představit žádnou jinou reakci než uzavření se
do defenzívy, ten nemůže pochopit toho, který poznává příčiny zlého stavu, i
vznikající hodnotu, jež má vykrystalizovat a být očištěna a zachráněna, a tak
nasazuje pro nové rozšíření pravdy zbraň, která mu může být osudnou. Ten, kdo
nepochopil smysl určité otázky, koho tato otázka ještě - nebo možná vůbec nikdy
- neznepokojuje, ten je neschopen pochopit přiměřenost, a v zásadě i pouhý
smysl odpovědi.
Henri de Lubac, Teilhard de Chardins religiöse Welt,
Herder 1969
Poslední komentáře