Odborná analýza stavu obce

Farní rada je cennou podporou obcí při „oikodomé" (budování obce). Nenahrazuje vlastní kompetence místní obce, jimiž Bůh píše nezaměnitelnou historii místní církve, ale subsidiárně podporuje její schopnosti zejména tehdy, dostane-li se obec do krize a nemá-li dostatečné rezervy k jejímu překonání.

Důležitou službou farní rady je odborná analýza obce. Zodpovědná činnost v církevních obcích je totiž stále odkázána na sledování a posuzování jejich aktuálního stavu. V posledních desetiletích vznikly pro takovou analýzu různé modely, které nestojí proti sobě, ale vzájemně se doplňují.

1.  V rámci církevně - sociologického bádání bylo zkoumáno sociální složení členů církevních obcí i jejich účast na víře a životě obce. Byly také shromážděny poznatky o předávání víry i o rolích, které jsou členům obcí svěřovány.

2.  Relativně málo empirických dat je k otázce, jak obce svým jednáním „odpovídají" na aktuální situaci; jaké pastorační postupy jsou pro tu kterou obec v její situaci typické.

3.  Subjektem analýzy obce, jak si ji přeje teologie, je co největší počet členů té obce. Kromě toho se analýza zabývá otázkami, definovanými ne pouze církevně - sociologicky, nýbrž primárně teologicky. Na pozadí předložené vize křesťanské obce je tedy třeba se ptát, jaká je mystika, koinonia a diakonia obce. Může se vytvořit jakési „zrcadlo církevní obce". Jeho otázky jsou např:

1.  Mystika

• Zjakých duchovních zdrojů obec žije? Je místem prožívané touhy po Bohu? Domovem těch, kdo hledají Boha, ptají se po něm, trpí pro Něho?
• Vyskytuje se praktický „církevní ateismus"? Podle čeho se pozná, že Bůh je určujícím, směrodatným centrem života této církevní obce? Je obec místem, o kterém se říká, že Bůh je středem jeho života (Za 8,23)?
• Jak je to smnožstvím „duchovních povolání" vobci? Co se koná pro jejich vzbuzení? Učí se lidé předstoupit před Boha a ptát se, co od každého a každé znich žádá, aby toto společenství žilo a mohlo působit?
• Slaví se vděčně povolání mnohých?
• Jak to vypadá smísty a způsoby mystických zkušeností: sbohoslužbou, modlitbou, adorací, sdílením bible? Jaký význam je vživotě této křesťanské obce přiznáván svátostem?
• Jaká je kultura modlitby jednotlivců?
• Předává se víra víc žitým svědectvím než mnoha slovy?

2.  Koinonia

• Platí princip: Protože je pouze jeden Bůh, je každý člověk jedním znás?
• Žije vobci vědomí, že nejvyšším důstojenstvím vcírkvi je být křesťanem, tedy bratrem a sestrou sbratřími a sestrami téže hodnosti a stejného povolání? Např. i vrovnoprávnosti žen? Nebo smnoha jinými, jejichž životní plány ztroskotaly?
• Je rovnost vdůstojnosti závazná při společném životě? Při řešení konfliktů?

Panuje svornost při oprávněné různosti stanovisek?

• Jak vypadá participace? Účastní se rozhodování vcírkvi ti, kterých se to týká?
• Jakým stylem uplatňuje svou „úřední" autoritu farář, předsedající, vedoucí (1 K12,28)?
• Jaký postoj zaujímám knámitce nebo požadavku „demokratizace" církve?

Napadlo mne už, že „demokratizace" je mnohem méně, než bible od nás křesťanů v církvích očekává?

3.  Diakonia

• Jaká pozornost je věnována obětem nespravedlivého rozdělení životních šancí? Kdo jsou chudí vcírkevní obci, stojící na okraji života? Je pro ně církevní společenství „okem a uchem" podle Božího způsobu (Ex 3,7)?
• Přijme církevní obec tyto oběti, i když není vždycky hned jasné, jak by se nespravedlnost mohla prakticky zmírnit? Jak se pro ně angažuje?
• Podílejí se křesťané a skupiny vobci na konkrétní politice (ve hnutích, vkomunální politice: např. vobčanských iniciativách, vpolitických stranách)?
• Jsou ochotni pro tyto opce vzít na sebe i společenské nevýhody nebo postihy?
• Jaké kontakty má farní společenství sorganizovanou Charitou a poradními službami?

Z Zulehnerovy Pastoraltheologie 2 přeložila Zdeňka Munzarová.