Mnozí křesťané ještě stále vedou boj na opuštěném hřišti
proti komunismu. Naším aktuálním
protihráčem, protivníkem (neříkám nepřítelem) je však už dnes někdo jiný.
Nikoli demoralizovaný komunista či stará struktura - nestraník, který se někde
udržel a úzkostlivě se vyhýbá konfliktu s námi. Naším dnešním protihráčem je pozitivista
pragmatik, s odporem proti všemu, co narušuje hladké fungování a co by
mělo člověku bránit v naprosté nezávislosti. V nás křesťanech vidí
ty, kteří tvrdí něco, co ani nelze dokázat, a ještě by někomu chtěli něco
zakazovat. Na rozdíl od marxistů, kteří ještě hájili možnost poznání pravdy,
ale dávali na tytéž otázky jiné odpovědi, náš nový protivník soudí, že naše
otázky nemají vůbec žádný smysl, ať už na ně odpovíme jakkoli. Náš nový
protivník si jako politik odtrpí bohoslužebnou část obecních oslav, protože
není ještě dost silný na to, aby s námi zatočil, tam, kde to lze udělat
nenápadně, nás však vytlačuje ze všech míst, kde bychom mohli mít nějaký vliv.
My pak jako křesťané tvrdíme, že to je dílo starých struktur - je to však spíše
(nemohu doložit procentuálně) dílo našeho nového protivníka a jeho stálého
tlaku, v němž se ovšem může spolehnout na tichou podporu všech, kteří si
nechtějí utilitaristický přístup k životu komplikovat tím, co tuší, že jim
chceme říci.
Poslední komentáře