Ulrich Beck o genové technologii

Před časem (15/94) přinesl hamburský der Spiegel karikaturu "nejinteligentnější bytosti na zemi", která právě přišla o levou ruku, když ji strkala do pastičky na myši s návnadou „Atomová technika - zaručeně přinese lidem štěstí" a už pospíchá strčit pravou ruku do druhé pastičky s nápisem „Genová technologie - zaručeně přinese lidem štěstí". Karikatura doprovází článek mnichovského sociologa Ulricha Becka, v němž se vyslovuje proti falešným argumentům na podporu rozvoje genové technologie.  V létě 1990 schválil spolkový sněm zákon o genové technologii. Proti hlasovali sociální demokraté a zelení, kterým se zákon zdál příliš bezzubý, ale i komunisté z PDS, kterým se zdálo, že zákon je „proti pokroku". Komunistické stanovisko však postupně přejaly i SPD a CDU/CSU - stará komunisticko-kapitalistická víra ve vědecký a technický pokrok jako cestu ke štěstí lidstva se nakonec opět prosadila. Problém genové technologie spočívá v tom, že ani její příznivci ani odpůrci nemohou tušit, co se zde uvádí do pohybu. Vědec v laboratoři převádí základní problémy života na banalitu chemických procesů, kde nikdo nemůže vědět, co se zde děje, a tudíž nikdo nemusí ani nemůže mít výčitky svědomí. Ve zcela jiné situaci je však genetik působící v praxi, kde se z hesel o likvidaci dědičných nemocí stává likvidace dědičně nemocných lidí. Lidé jsou genetickými výzkumy stavěni před „nerozhodnutelná rozhodnutí", v nichž jde většinou o život a smrt.

Podle genetika Schmidtkeho jsou teoretickými alternativami

(a) zřeknutí se plození dětí,

(b) volba partnera s ohledem na jeho genetickou výbavu,

(c) těhotenství „na zkoušku" (rozhodnutí až po diagnóze),

(d) přijetí rizika. Konkrétně řečeno to znamená potrat nebo převzetí osobního životního rizika vzdor lékařské diagnóze.

(Beck mluví o „demokratizaci Boha" - od lidí se očekávají rozhodnutí, která nejsou v lidské kompetenci).

Opakem vědy není nevědomost, ale dobrá vůle. Návrhy etického kodexu chápe Beck jako vytáčky, které v praxi nemohou mít větší význam než „brzda od bicyklu v interkontinentálním letadle". Po masívní kampani o genové technologii jako vítězstvím nad přírodou změnila propaganda tón - jde prý jen o jakousi homeopatii, dělání toho, co příroda sama už miliardy let stejně dělá. Tato vytáčka zároveň zbavuje odpovědnosti, neboť co je přirozené, je v novověku automaticky dobré. Ostatně Beck nevidí problém genové technologie ani tak v možném zneužití, jako spíše v „normálním využití", které nastane okamžitě, jakmile se tato technologie podrobí zákonům trhu. Pak už budou etikové, genetici i parlamenty bezmocní. Beck neodmítá genovou technologii jako takovou, svůj článek napsal proti neodpovědné propagandě jejích možností. Při "nejtišších námitkách ze strany vědy" se podle něj ukazuje, že celá argumentace nestojí na vědě, ale že jde o „vyznání víry v náboženství pokroku". Věta „Já také nevím, co to může přinést" by dnes byla hodna Nobelovy ceny za genetiku.