Zemědělství na rozcestí

Cílem konvenčního zemědělství je racionalizace - vyprodukovat za kratší dobu levnější potraviny. Dosavadní šlechtitelství naráželo na úzké hranice: křížení je možné jen v rámci stejného nebo podobného druhu - např.  z rajčat a brambor lze udělat „rajbory". Genovými a biotechnickými metodami lze kombinovat geny úplně rozdílných organismů. „Výběr není ničím omezený," říká Helmut Gaugitsch ze Spolkového úřadu pro životní prostředí ve Vídni. Aby si např. tropické rostliny zvykly na naše prostředí, stačí jim dodat rybí geny. Hned je tu nová rostlina, a když se vysadí do volné přírody, nelze odhadnout, jak se bude chovat. Není prý nutno hned prorokovat ekologické katastrofy, jedním z největších nebezpečí však jistě je, že laboratorní rostliny a zvířata mohou zatlačit původní faunu a flóru.  Z dlouhodobého hlediska to může znamenat uspíšení vymírání druhů. Podle Joachima Spangenberga, experta renomovaného institutu ve Wuppertalu, může přímý lidský zásah do dědičné informace až zestonásobit účinnost šlechtitelských metod. Geny jednou vypuštěné do přírody už však nelze nikdy vzít zpět. Jeho kolega Gaugitsch považuje genovou techniku a biozemědělství za neslučitelné. Žádá zásadní politické rozhodnutí, kterou z obou cest se má rakouské zemědělství ubírat.

Neštěstí v tullnském výzkumném pracovišti, kde se bez povolení experimentovalo s genově změněnými brambory, vedlo rakouskou spolkovou ministryni zdravotnictví k vydání okamžitého zákazu (prozatím asi na dva roky) pěstování genově změněných rostlin a jejich testování ve volné přírodě. Současně ohlásila širokou celospolečenskou diskusi na toto téma a zlepšování informovanosti venkovských oblastí. Opozice a ekologická hnutí toto rozhodnutí uvítala, ale kritizovala dosavadní liknavý přístup ministerstva a zejména stav, kdy za škody není nikdo zodpovědný a nese je celá společnost. Ernst Bobek, sekční šéf zmíněného ministerstva, chce důsledně uplatňovat zákon, který povoluje genovou techniku jen tehdy, když nejsou rizika pro lidi a životní prostředí. Pokud se od vědců žádá konkrétní zodpovědnost, hned podle Bobka přiznají, že rizika nejsou schopni nikdy vyloučit a odvolávají se na politická rozhodnutí.

Obě informace ze Salzburger Nachrichten 14. 5. 1996