Kněz dnes - kněz pro zítřek

Prof. Häring připravuje k vydání novou knihu „Kněz dnes - kněz pro zítřek" s podtitulem "Jaké kněze potřebuje církev a svět?". Dílo má v nejbližší době současně vyjít ve všech důležitějších západoevropských jazycích. Kopii rukopisu knihy nám však autor zaslal předem, a jako ukázku nabízíme následující úryvek.

Povolání apoštola Matouše, celníka Leviho, je důležité nejen tím, co nám říká o vděčné poslušnosti Božímu volání, nýbrž také tím, jak vede k hlubšímu porozumění poslání apoštolů, svědků, poslů, kteří byli Ježíšem povoláni.  Jaký byl úžas celníka Leviho, že se Ježíš obrací přímo na něho a srdečně ho zve: Pojď, příteli, buď jedním z nás. Levi se od prvního dne v Ježíšově společnosti ukazuje jako skutečný náboženský génius se zdravou logikou:

Když pozval za přítele a spolupracovníka mne, vykřičeného šejdíře, aniž by mi předtím umyl hlavu, proč ne také ostatní, kteří jistě nejsou horší než já. A aniž by rozvažoval o možnosti, že může Ježíše popudit, zve do svého prostorného domu na hostinu spolu s Ježíšem celé množství celníků a jiných osob se špatnou pověstí. Ježíš s nimi bez okolků zasedne ke stolu.  To znamená: s obráceným celníkem Matoušem a s jeho starými známými - s celou řadou lidí, kteří vědí, že jsou hříšníci - slaví mesiášskou hostinu.  Co to má říci nám kněžím, ba všem křesťanům? Velmi mnoho, myslím si.  Býváme-li rádi v Ježíšově přítomnosti, v jeho službách, slavíme-li s ním eucharistickou, mesiášskou hostinu, nezapomínejme ani na okamžik, že jsme povoláni z čiré, nezasloužené milosti. Na nikoho nemůžeme hledět svrchu.

Nepeskujeme ubohé hříšníky, ale hned na počátku i potom dále se vyznáváme: „my ubozí hříšníci". Chraňme se vylučovat někoho, ba celé kategorie lidí.

Má se kněz snažit budit nebo udržovat dojem, že je naprosto čestný člověk, dokonce člověk svatého života? Jako komentář k této otázce, kterou jistě nelze obejít, převyprávím, co jsem před lety slyšel od jedné spřátelené spisovatelky (Winowské).

Farář dostal návštěvu z tajné státní policie, Gestapa. Před farníky to nemůže zůstat skryto. Co ti tam mají co pohledávat? Ano, hledají spolupracovníka.  Hned farářovi vysvětlili: Jako důvěrník biskupa a mnoha kněží nás budete od nynějška průběžně informovat, co se děje. Přirozeně k vám budeme velkorysí. Na rozhodné .ne" ukáží knězi obrázek ženy s dítětem. Znáte je? S ženou měl před lety poměr. Dítě je jeho. Přiznal to. Prosí však o lhůtu na rozmyšlenou, zda má spolupráci s tajnou státní bezpečností přijmout.  Příští neděli byl kostel k prasknutí. Lidé byli zvědaví, zda je farář po návštěvě potlučený. Farář si hned povšiml, že mezi věřícími jsou známí agenti.  Mše začíná vyznáním, Confiteor. Namísto obvyklého formalismu kněz říká své plné vyznání hříchů, daleko více, než o něm špiclové zjistili. Nic nezatajuje.  Nakonec poprosí věřící o odpuštění. Ať nechají hříšníka odejít v pokoji; chce někde jinde konat pokání, už ne jako kněz, protože nyní poznal, že není svého kněžství hoden.

Reakce byla překvapující: Mužové i ženy plakali a volali na něho: Zůstaň!

My jsme přece také všichni hříšníci!

Kněz se musí snažit připodobňovat Kristu. Nemá však sám sebe klamat a myslet si, že mu je už podoben dost. V nejlepším případě je odhodlaně na cestě. Nepotřebuje si k tomu nasazovat masku. Naši křesťanští bližní nás trpělivě přijmou se všemi našimi chybami a slabostmi, když a nakolik se nad ně nebudeme povyšovat.Slavíme-li se svými bratry a sestrami v Leviho duchu mesiášskou hostinu, ke které zve Kristus a při níž On sám obsluhuje, pak jsme na pravé cestě s Kristem, který je naše cesta, pravda a život.

Přístup k mesiášské hostině víry neblokují kněží, kteří vědí o svých selháních, a jsou proto před Bohem i lidmi pokorní, nýbrž samospravedlivé typy na vlásek přesně rozlišující .kategorie" lidí .v objektivním stavu hříchu" bez výjimky nehodných mesiášské hostiny s dobrým Samaritánem.

Vybral a přeložil JaS