Dát přednost zpěvu nebo recitaci?

Všeobecný úvod k Římskému misálu (odst. 18) stanovuje, že .způsob pronášení různých textů" má odpovídat jejich druhu, způsobu slavení či slavnostnosti shromáždění. Rovněž je třeba dbát na povahu jazyka a národní osobitost. Tento pokyn dává velkou volnost a zároveň klade jisté nároky na liturgické vzdělání a cit těch, kteří liturgii připravují.

Zpěv je vřele doporučován. Máme-li však např. volit, zda zpívat Gloria či Krédo, pak má pochopitelně Gloria přednost. Je svým původem zpěvem chvály. (Jeho zpěv patří všemu lidu, je lépe jej zpívat vcelku.) Krédo naproti tomu je původně křestním vyznáním víry, obsahujícím (ve své Nicejskocařihradské podobě) teologické formulace prvních ekumenických koncilů, a je pro ně proto přiměřenější recitace. To však nevylučuje výjimečně Krédo o slavnostních příležitostech zpívat, neboť je zároveň boží oslavou.  Podobně by např. responsoriální žalm měl být zpíván vždy, kdy je to možné (pokud je výjimečně recitován, pak souvisle, bez responsoria, které je určeno právě ke zpěvu).

Modlitba Otče náš si naopak svým charakterem zasluhuje spíše recitaci.  Používat při liturgii různé .mše", komponované v minulých staletích a mající často velkou hodnotu hudební, se dnes nedoporučuje. Nesplňují základní požadavek liturgické reformy - umožnit činnou účast celé shromážděné obce.  Jsou navíc sestaveny pro liturgii jinak uspořádanou. To však nevylučuje jejich použití např. při koncertech duchovní hudby.

Lidové mešní písně v našem prostoru sehrály v minulosti významnou roli, neboť přibližovaly liturgické dění věřícím, kteří většinou nerozuměli latině.  Dnes u nás používané kancionály však mají velmi různou liturgickou kvalitu. Bohužel se stále používají (a vydávají!) takové, které liturgickou reformu v mnohém bojkotují.

Např. v kancionálu vydaném ČKCh v r. 1984 (s církevním schválením, 19 let po koncilu) je píseň č. 829 .Ejhle oltář Hospodinův září". Je zde zařazena sloka nadepsaná .Po ,tajemství víry‚", ačkoli liturgické předpisy nepřipouštějí takto přerušovat nebo dokonce překrývat eucharistickou modlitbu.  Navíc v této písni výrazy jako .slovo zázračné kněz vyslovil" nebo .jenž se v způsob chleba, vína skryl" hraničí z herezí. Taková píseň namísto toho, aby k podstatě liturgie přibližovala, od ní odvádí.

Vysoce je třeba naproti tomu hodnotit .Mešní zpěvy" vydané Českou liturgickou komisí v r. 1990. Nejenže neobsahují teologické nedomyšlenosti, ale je tu navíc potěšitelný ekumenický zřetel, se kterým byly zpěvy vybírány.